Na Mňágu chodím snad každé tři měsíce. Pokaždé, když hraje v Praze, jde pro mě o srdeční záležitost. Některé hlášky i písně se sice opakují, ale pořád to funguje.

Tentokrát jsem navíc konečně mohla říct, že jdu na Skupinu roku! Po předávání Andělů sice leckdo mohl namítnout, že ocenění získala formace, která funguje už třicet devět let, jenže právě v tom tkví pointa - jde o jejího vůbec prvního Anděla. Přišel pozdě, ale právem, za roky hraní, nezkrotnou energii frontmana Petra Fialy, jeho poetiku i kvalitu nové desky "Hoříš? Hořím!". Ta dnes skutečně hoří nadějí, kterou všichni potřebujeme. Akademikům - a já mezi ně patřím taky - to letos zkrátka konečně docvaklo.

Úvod koncertu patřil tradičním vypalovačkám jako "Písnička pro tebe", "Hodinový hotel", "Nagasaki Hirošima", "I cesta může být cíl" nebo "Měsíc". Sérii hitů přerušil až Fiala tím, že vítězně zvedl Anděla nad hlavu. Připomněl i svůj vzkaz ze sociálních sítí, že za tu cenu můžeme my, fanoušci, protože na ně pořád chodíme. Samotné udílení si kapela užila, i když se prý cítila spíš jako Galové v Římě. Tohle přirovnání pak posloužilo jako stylové entrée k písním z oceněné desky. K sošce za Skupinu roku mohl přibýt i bratříček v kategorii Album, tuhle nominaci ale neproměnili. Ocenění už navíc stihli dvakrát ztratit, naštěstí ho pokaždé zase rychle našli.

Petr nezapomněl novinky posluchačům přiblížit. Skladba "Vlak přijel včas" je prý pro všechny opožděné lidi, kterých v sále zahlédl hned několik. U rozvodové písně "Povídali si spolu o lásce" s úsměvem dodal: "Nezoufejte, vše dobře dopadne." Ostatně právě v téhle oblasti už má dost zkušeností. Píseň "O čertovi, který láskou shořel" pak věnoval všem polepšeným hříšníkům, sebe nevyjímaje.

Jedna fanynka se nečekaně osmělila a vylezla přímo na pódium. Fialovi pošeptala, že má narozeniny, a skupina jí na počest zahrála "Hezkou písničku". V ní se blýskl Kuba Červinka na havajskou kytaru, kterou mu Petr během nahrávání novinky pořídil s úkolem, aby se na ni naučil. Zpěvák se saxofonistou Tibíkem skladbu doprovodili antirytmickým potleskáváním. Fiala ji vtipně označil za "největší kokotinu z desky", která tam drží loďku s vážnými tématy ve správné rovnováze, aby se nepřeklopila.

Hned poté totiž přišla křehká "Poslední večeře Páně", zachycující loučení s kamarádem ve špitále. Smutné, ale nutné téma uzavřel povzdechem, že některá čísla z telefonu se prostě nedají vymazat.

Dnešní problém Mňágy je vlastně hezký - má tak bohatou diskografii, že těžko vybírá, co ještě do setlistu vměstnat. Některé hity jsou povinností, jiné formace vytahuje jen občas. Tentokrát došlo třeba na skladbu z roku 1999 "Všechno se popletlo!", která dnes zní snad ještě aktuálněji než v době svého vzniku. Petr k tomu poznamenal, že vždy obdivoval Ameriku, ale teď už jen nevěřícně sleduje, co se tam děje.

Koncert odsýpal v rychlém tempu. Když se náhodou objevila krátká pauza, frontman ji pohotově okomentoval hláškou z pohádky "Tři oříšky pro Popelku": "Preceptore, proč nehrají?" "Třetí tajemství" mu prý vyzradil táta ještě předtím, než se odporoučel na onen svět.

Že saxofonista Tibík zvládne hrát na dvě flétničky zároveň, víme z písně "Za teplých letních nocí", ale ukázalo se, že ovládá i taneční kroky - díky kulturní vložce za melodické linky Michaela Jacksona. S tím vyrukoval už v prosinci, teď to ale rozjel ještě víc. Pobavilo, účel splněn. Publikum si pak dychtivě vytleskalo přídavek. Fiala to s nadsázkou glosoval jako "úžasný coming out" a důkaz, že jsme svědky něčeho nenormálního.

Aby se nekončilo smutně, v pětipoložkovém přídavku zazněla nadějeplná "Už jenom světlo" i "Jablkový sad". "Vládnou nám pomatenci, tak se musíme mít jinak rádi," uzavřel večer frontman.

Milá Mňágo, díky za celoživotní nadhled v tvých textech a ještě jednou gratulace k zasloužené výhře!