Více než čtyřicetiletá kariéra zajistila Pet Shop Boys spoustu hitů. Právě s nimi už od roku 2022 objíždějí svět v rámci turné "Dreamworld: The Greatest Hits Live". U nás se s ním zastavili dokonce dvakrát - v letech 2022 a 2024. Zapálenější fanoušci, kteří touží spíš po albových kouscích, tak ale přicházejí trochu zkrátka.

Řešení nabídla série pěti intimních koncertů v londýnském klubu Electric Ballroom, která probíhala minulý týden od pondělí do pátku. Miniresidence s přiléhavým názvem "Obscure" totiž hity úplně vynechala a soustředila se pouze na albové položky a b-strany singlů. Muzikanti si nacvičili dohromady pětatřicet skladeb a každý večer setlist lehce obměňovali. Já jsem byl na tom úterním.

Čtvrt hodiny po setu DJky Princess Julie se na skromné stage objevily hvězdy večera. Za asi půlminutového doprovodu instrumentální verze songu "Euroboy" dvojice spolu s bubeníkem a klávesistkou zaujala svá místa. Koncert ale oficiálně odstartovala až píseň "The Theater". A bohužel ne zrovna šťastně. Neilovi ujel začátek sloky, v refrénu se pak ztratil úplně. "Ne, ne, ne, začneme znovu," přerušil velkolepou skladbu zhruba v její třetině. Napodruhé už se chytil správně a při následujícím otvíráku alba "Hotspot" jménem "Will-o-the-wisp" už zněl jeho projev zcela sebevědomě.

"Pokud jste to snad nevěděli, dnes nehrajeme žádné hity. Hrajeme b-strany a albové tracky. Jdeme hluboko," oznámil zkraje koncertu. A rozhodně nelhal - naštěstí se ale nešlo tak hluboko, aby zazněl třeba schizofrenní kousek "The Sound Of Atom Splitting".

Daleko od něčeho takového však dvojice nebyla. I v takto vystavěném setlistu totiž překvapilo třeba demíčko "The Performance Of My Life" z éry alba "Fundamental", respektive z její reedice "Further Listening", která stejně jako u ostatních desek přidává nejen b-strany z daného období, ale také remixy a příležitostně i dema.

Při skládání setlistu sahali Neil Tennant a Chris Lowe spíš do šuplíků s pomalejšími kousky. Vznikla tak přemýšlivá, lehce tajuplná atmosféra, kterou ale pokaždé nakonec rozčíslo něco svižnějšího. Velmi potěšil třeba song "Sexy Northerner", jehož dunivé taneční rytmy v refrénu zpěvák doplnil kytarou.

Jeden známý hit se během večera přece jen mihl - to když skotačivá písnička "One in a Million" přešla do devadesátkové eurodance hymny "Mr. Vain" od Culture Beat. Na tento mash-up publikum zareagovalo euforicky, podobně jako ve chvíli, kdy zazněla jedna z nejstarších písní PSB, "Two Divided By Zero".

Program trval skoro dvě hodiny, což není málo. Našla se tak i slabší místa. Balada "King Of Rome" naživo příliš nefungovala, a i když potěšilo, že skrze "Love Is The Law" dostala prostor nejnovější řadovka "Nonetheless", atmosféra v klubu v tu chvíli zhoustla až příliš.

Neil Tennant k přítomným nepřekvapivě příliš nepromlouval, Chris Lowe vystoupení za svým pultíkem tradičně promlčel. I přesto z hudebníků čišela radost z něčeho nového. Když se navíc Neil sólově doprovodil na klávesy a nostalgicky pohladil publikum v klavírním přídavku "Your Funny Uncle", fanoušci ho odměnili tak ohromným potleskem, až se úplně rozzářil. A přesně kvůli takovým chvílím stojí za to chodit na živá vystoupení. Stejně jako kvůli tomu, že došlo i na ukázku úplně nového materiálu - rozlučkový song "I Dream Of A Better Tomorrow" napsali hlavní aktéři pro chystaný muzikál "Naked".

Na výsledném dojmu se výrazně podílela i znalost hraného materiálu. Sotva někdo z přítomných ale dorazil kvůli hitům typu "West End Girls" nebo "Always On My Mind". Tenhle koncept, kdy živý prostor dostanou i méně známé poklady, by Pet Shop Boys měli v budoucnu rozhodně zopakovat. Ve svém bohatém katalogu totiž pořád mají desítky povedených songů, které na svou koncertní premiéru stále čekají.