Pustit se do trnitého hudebního světa Taupe je jako prožít švankmajerovskou noční můru. Bloudíte mezi tóny, náhlá rytmická zatočení vás překvapují, čas se rozpíjí, to, co chvíli vypadalo jako jistota, se sype na prach. Jenže po čase zjistíte, že vás to docela baví. Sedí to i na album "waxing | waning".
8/10
Taupe - waxing | waning
Vydáno: 6.3.2026
Celkový čas: 44 minut
Skladby: Lemonade Tycoon, Anti-Bird-Spike-Bird-Nest, Interlude (Stride), allcapsallbold, Pet Boss, waxing | waning, Turn Push Kick
Vydavatel: Minority Records
Britští experimentátoři - Jamie Stockbridge (saxofon), Alex Palmer (bicí) a Mike Parr-Burman (kytara, basa, elektronika) - staví na nepředvídatelnosti. Freejazzová tradice se tu sráží s tvrdostí, pravidelnost s nevypočitatelností.
Na první, nesoustředěný poslech disonantní chaos bez řádu, na ten další hravý počin, který má v sobě hluboce otištěný ten pocit hudebního jiskření mezi trojicí muzikantů. A z nepořádku, rozbité rytmiky, výkřiků saxofonu a hudebního běsnění se vynořuje sice hrubý, neotesaný a syrový hudební tvar, který ale dává dokonalý smysl.
"waxing | waning" připomíná snahu o zkrocení divokého proudu zvuku, nepoddajné neuspořádanosti v systém, která se ale ve výsledku ukazuje jako notně sisyfovská práce. Když už se objeví uspořádanost, třeba jako úvodní hypnotická saxofonová fráze v "Anti-bird-spike-bird-nest" nebo nervní atmosférické ploše "Interlude (Stride)", můžete si být jistí, že to nebude na dlouho. Připomíná to dobrý strašidelný film: Víte, že ten malér přijde, jen nevíte kdy.
Taupe výborně pracují s gradací: "allcapsallbold" dovede do finále avantgardně metalová pasáž, která dál a dál stupňuje tlak na posluchače - a pak přijde ticho. "Pet Boss" zase připomene hudební skládačku. Osamocené zvuky nástrojů se postupně sbíhají, aby zase zvukové pole ovládla valivá pasáž až brutálně ničivé síly.
Finále alba tvoří dvojblok titulní skladby a závěrečného kusu "Turn Push Kick". Posluchače nechá vykoupat v hutné atmosféře neurčitých ploch a pak opět Taupe nastartují svůj válec krátkých frázích a postupného nabývání na objemu. Trojice úplný závěr nedramatizuje, opouští chaos a postupně uvolňuje posluchače ze svého sevření. Nakonec je to působivější, než ho z desky vykopnout - jak by ostatně mohl slibovat název právě poslední položky tracklistu.
U "waxing | waning" si věru neodpočinete, tuhle desku si k odpolednímu čaji s bábovkou nepustíte. Hudba je tu živočišná, s gustem překračuje hranice mezi avantgardním jazzem a hlukem, nic z toho ale tvůrci nepoužívají samoúčelně.
Taupe vytvořili silnou nahrávku se specifickým podmanivým kouzlem.