Již od svých čtyřech let na sebe strhává pozornost. Její precizní hra, cit pro detail, ale i místy velmi strohé postupy z ní dělají nepřeslechnutelnou personu na poli vážné hudby. Alice Sara Ott si pro své projekty pečlivě vybírá i své spolupracovníky.

Mezi nimi se mihl třeba Ólafur Arnalds, který ji možná jako jeden z prvních ukázal krásy Islandu. Jejich společná deska "The Chopin Project" dostala nečekané podhoubí nálad tohoto drsně nevlídného prostředí. Odtud ale vedla ještě celkem dlouhá cesta k současnosti a jejímu zkoumání tvorby Jóhanna Jóhannssona. "Piano Works" však jdou na dřen a do hloubky.

Opět se tedy vypravila do Reykjavíku, kde jí tentokrát byl velmi blízkým průvodcem zvukový inženýr Bergur Þórisson, jenž s Jóhannssonem přímo spolupracoval a jehož služby často využívala i Björk. Společně vedli táhlé diskuse, jak celý projekt uchopit a jak přetransformovat místy hodně mnohavrstevnaté hudební skicy.

Vodítkem se nakonec stala publikace klavírních transformací, kterou vydalo nakladatelství Faber Music. Bergur ji taktéž ukázal své studio, kde v rohu natrefila na omšelé pianino, jež ji ohromilo svým zvukem.

"V jeho hudebním jazyku je velmi zvláštní intimita a naléhavost," konstatuje sama hlavní aktérka a jedním dechem dodává: "Vypovídá to o tom, po čem lidé v dnešním hlučném a někdy velmi disonantním světě touží. Způsob, jakým buduje architekturu a strukturu své hudby, vám skutečně umožňuje znovu se soustředit a zamyslet."

Krátce nato zde strávila část léta roku 2024, kdy takto osamoceně v přítmí začala postupně vznikat kostra celého díla, která úctyhodnou stopáží přes třiasedmdesát minut a na třiceti kompozicích poodkrývá celý Jóhannssonův svět. Došlo tak nejenom na jeho sólovou práci, ale podstatný prostor dostaly také jeho soundtracky, kdy mu hudba pro filmy "Příchozí" nebo "Teorie všeho" získala nemalý počet fanoušků.

Za svůj relativně krátký život toho Jóhann stihl složit požehnaně a bavily jej i žánrové spojence a experimentování. Jeho tvorba tak v základu není čistě klavírní, často kooperoval s elektronikou nebo třeba symfonickými tělesy.

Pro umělkyni samotnou se tento počin rovná určitému vystoupení z její komfortní zóny spojené s klasikou. Přesto se této výzvy nezalekla a se svou vrozenou pečlivostí jednotlivým kompozicím vtiskla nový život. Po svém nás tak provede všemi důležitými milníky, mezi nimiž nechybí debut "Englabörn" nebo bohužel poslední deska "Orphée". Soundtracková složka se pak stala velmi obrazotvorným pojítkem celé nahrávky a jejích emociálních zákoutí.

Ačkoliv se s ním nikdy osobně nesetkala, jeho hudba pro ni znamená mnohé. Proto samotná příprava musela zákonitě zabrat dostatek času, včetně samostudia. Když však nahrála první střípky, celý stroj myšlenek, poznámek a klavírních nitek se rozběhl na plné obrátky, samotné natáčení trvalo jen několik večerů.

Výsledku pomohlo i atypické rozmístění mikrofonů okolo pianina. Záměrně je s Bergurem nechali umístit v těsné blízkosti tohoto stařičkého nástroje. Cílem bylo zachytit každičký ruch, nedokonalost dozvuku tónů a celku pomoci navodit neotřelou náladu a přítomnost kulisy.

"Piano Works" nejsou typicky recitálový program pro koncertní pódia. Sama Ott zde hraje virtuosně, ale cíleně skromně, staví na klavírním dialogu s mnohem houževnatějšími originály a hledá vnitřně zakódované perspektivy těchto kompozic. A to se jí daří na celé ploše - zvládá udržet posluchačovu pozornost a navést ho k velmi zkoumavému vjemu, který pravděpodobně v nahrávacím studiu prožila i ona sama.

Finální struktura a koncept tak poodhalují všestrannost Jóhannssonova tvůrčího úsilí. Fragmenty z "Teorie všeho" tu krásně rezonují a patrným obloukem se navracejí ke skladbě "The Sun's Gone Dim and the Sky's Turned Black", jež vznikla po přečtení básně Johna Granta. A i s odstupem času, který uběhl od jejího vzniku, zpětně zalapáte po dechu, když dozní.

Jak jsem již zmínil, většinu skladeb tvůrci zcela ohlodali od všech hudebních vrstev a přepracovali pro sólo pianino. Přesto si po pár chvílích uvědomíte fakt, že skutečně posloucháte jakousi vzpomínkovou mozaiku, jež unáší klavírní linky stále kupředu.

Zároveň jsou všechny postřehy zhuštěnější a staví na soustředění, v němž se postupně poodkrývají všechny textury a nuance pro tento účel vybraného materiálu. Při závěrečné "Be Over" konečně plně vydechnete, nadechnete se a budete se chtít znovu vrátit na začátek.

"Jóhann Jóhannsson: Piano Works" vyobrazuje přítomný dialog s blízkou osobou, která tady bohužel již není, ale zanechala velmi silný odkaz i pro současné tvůrce. Alice Sara Ott toto album pojala hodně komorně, navíc v plné škále ctí jeho intenzivní intimitu a naléhavost přítmí, ve kterém vše vznikalo.

Výsledek vyznívá jako velmi osobní rozhovor, chcete-li rozjímání, s někým, s kým byste si toho chtěli ještě strašně moc říci - a třeba s ním i diskutovat o zvuku kolekce, se kterým by možná ani nesouhlasil. Ale nic z toho již není možné. Kromě toho jde také o ideální soundtrack do hutné noci.