Do Prahy jsem původně na koncert Naomi Jon vyrazila fotit. Tahle německá zpěvačka patří se svou extravagantní vizáží k těm tvářím současné popové scény, které si člověk zapamatuje na první dobrou. Začínala u make-up videí a lifestyle obsahu na sociálních sítích, postupně si ale vybudovala silnou fanouškovskou základnu a úspěšně se přesunula i na hudební pódia. Příznivce si našla také v Česku.

V posledních letech se naplno věnuje hudbě - její debut "Villain Of Your Dreams" z roku 2024 pronikl do top 10 německé hitparády a letos na něj navázala deskou "Strawberry", se kterou vyrazila na stejnojmenné evropské turné. Její tvorbu i vystupování definuje výrazná vizuální identita, extravagance, hravost a důraz na sebevyjádření. O to víc jsem se těšila, že její koncert zachytím hledáčkem fotoaparátu.

Jenže někde nastala chyba. Místo fotopasu jsem u vchodu dostala pouze vstup pro píšící redaktory, takže focení nepřipadalo v úvahu. Na místě už nešlo nic měnit a s managementem interpretky se to na poslední chvíli nejspíš nedalo vyřešit. V tu chvíli jsem si trochu ironicky říkala, že jsem si vlastně udělala výlet do Prahy, koncert si užiju jen jako divák a aspoň mě nečeká následná editace fotek. Dokonce jsem si pohrávala s myšlenkou, že možná show ani nevydržím do konce. Jenže ouha - koncert mě vtáhl svou energií i atmosférou a zůstala jsem až do poslední chvíle.

Nakonec mi to stejně nedalo. Znáte to, v člověku to hlodá - přece neodjedu jen tak s prázdnou! Rozhodla jsem se tedy reportáž - nebo spíš soubor dojmů - zkusit napsat. Nejsem redaktorka, ale fotografka. Denně píšu lékařské zprávy, ne texty o hudbě, což je úplně jiná disciplína. Berte článek tedy ne jako recenzi, ale jako pár postřehů od milovnice hudby, která tentokrát nemohla fotit, užila si koncert a snaží se o něm něco napsat.

Večer odstartoval kolem půl osmé krátkým setem předskokanky Sary Noff. Pokud ji neznáte, nejste sami - já ji předtím také neznala. Jde o mladou zpěvačku z Frýdku-Místku, kterou můžete slyšet třeba na albu "Plamen" Kateřiny Marie Tiché nebo vidět v klipu kapely Mirai k písni "Nespíš".

Sara se představila v minimalistickém, ale energickém sólovém setu. Sází na kombinaci popu a elektroniky a i bez původně plánované bubenice dokázala zaujmout. Vystačila si s backing tracky, které si sama pouštěla z notebooku, a s výrazným pódiovým projevem. Někomu mohlo připadat komické nebo neprofesionální, že mezi jednotlivými písněmi odbíhala právě k počítači, publiku to ale očividně nevadilo a přijalo ji velmi vřele.

Dav na každý její svůdný taneček reagoval nadšeně, místy až euforicky, hltal každý pohyb i každé slovo. Sara s návštěvníky komunikovala, ptala se, kdo mluví česky a kdo anglicky. Překvapivě velká část návštěvníků patřila mezi anglicky mluvící, takže přepínala také do tohoto jazyka. Jeden z nejpřirozenějších momentů přišel ve chvíli, kdy si všimla, že jí z oblečení kouká cedulka, a s humorem to okomentovala přímo na pódiu slovy: "Mně tady celou dobu takhle trčí lísteček, děláte si prdel?" Její vystoupení trvalo asi půl hodiny, po něm ale bohužel následovala téměř hodinová pauza.

Krátce před devátou hodinou se klub ponořil do tmy a sálem se rozlehlo hlasité skandování "Naomi, Naomi", které podtrhlo napjaté očekávání. Na pódiu se rozsvítila světla a odhalila velkou červenou jahodu, symbol turné "Strawberry". Za nadšeného jásotu publika se nejprve objevili dva tanečníci v černých kalhotách a vestách, po chvíli pak i blonďatá zpěvačka v nepřehlédnutelném růžovém outfitu s leopardím vzorem a v síťovaných punčochách s růžovými pásky.

Jako první zazněla skladba "Rage" z aktuální desky, hned poté přišla titulní píseň a následně i chytlavá "Mantra" z debutu. Naomi během večera poznamenala, že "Strawberry" není jen o stupiditách, ale také o tom, jak být sexy. A právě to se snažila na pódiu předvádět po celý koncert. S fanoušky neustále komunikovala, z jejich reakcí působila nadšeně a chvílemi skoro až překvapeně z toho, jak ohlušující řev dokázali vytvořit. Bylo zřejmé, že si jejich energii užívá.

Místy byla i vtipná, třeba když se v úvodu zeptala, jak se česky řekne "strawberry". Když sál začal skandovat "jahoda", pohotově reagovala větou: "You are on the Jahoda tour."

V setlistu se objevily novinky z aktuální desky i písně z debutu "Villain Of Your Dreams", z nichž nejvýrazněji zafungovala právě "Mantra". Večer nestál jen na rychlých tanečních, popových a hiphopových kusech. Došlo i na jemnější a pomalejší skladby, v nichž zpěvačka ukázala svou křehčí polohu, jak sama několikrát zdůraznila.

V druhé polovině koncertu, po skladbě o zabijácké zaječici "Killerbunny" - tu uvedla slovy "Slyšíte to? Je strašidelná, ale roztomilá. Zabíjí lidi, ale jen muže!" - zamířila mezi fanoušky do publika. V červené kapuci a s výkřiky "překvapení" si okamžitě získala všechny kolem sebe. O chvíli později dojatě, téměř se slzami v očích, zazpívala za svitu mobilních telefonů baladu "Cardboard Box".

Píseň "Un1corn" uvedla tím, že se večer blíží ke konci, ale s každou vteřinou cítí větší vzrušení. Ve stejném duchu se nesla i její choreografie s tanečníky. Závěr obstaral přídavek v podobě dalšího provedení "Strawberry", po němž následovalo poděkování fanouškům a další vlna jásotu a potlesku.

Naomi Jon nepatří mezi excelentní zpěvačky. V řadě skladeb jí pomáhaly nahrané party a často nebylo snadné rozeznat, kdy zpívá opravdu ona a kdy už běží pouze puštěná stopa. Jenže to v tomhle případě nebylo to hlavní. Večer táhla energie, která sálala jak z ní, tak z publika. Tak intenzivní jásot fanoušků, nebo spíš fanynek, kterých byla v sále většina, jsem na podobném koncertě dlouho neslyšela.

A když jsem na tramvajové zastávce pak zaslechla i nadšené debaty dívek o tom, že Naomi konečně viděly naživo a jak moc si show užily, bylo jasné, že tenhle večer zafungoval přesně tak, jak měl. I bez jediné fotky.