V hudebním světě, kde kapely často kolísají mezi vrcholy a slabšími momenty, působí diskografie The Twilight Sad téměř neuvěřitelně konzistentně. Od debutu "Fourteen Autumns & Fifteen Winters" z roku 2007 až po kritikou opěvované "It Won’t Be Like This All the Time" z roku 2019 si skupina drží laťku stále velmi vysoko.

Tvorba skotské party vždy balancovala na pomezí mezi syrovostí a křehkostí. A právě tato schopnost držet tyto protiklady pohromadě jí zajistila nejen oddanou fanouškovskou základnu, ale i respekt hudebních ikon. Jednou z nich je bezpochyby Robert Smith, který formaci vzal pod svá křídla už během společného turné v roce 2016.

Po dlouhých sedmi letech tak vznikla studiovka "It’s The Long Goodbye", jež je neoddělitelně spjatá s osobním životem zpěváka Jamese Grahama. Už kolem roku 2019 začal psát texty, které reflektovaly zvláštní dualitu jeho života, přičemž na jedné straně stála radost, na druhé straně nemoc jeho matky. Její diagnóza frontotemporální demence se do alba nepropsala jen jako téma, ale jako všudypřítomná atmosféra. Smrt frontmanovy matky v lednu 2024 pak dodala hlubokou emocionální váhu.

Z toho vyplývá fakt, že je "It’s The Long Goodbye" možná nejintenzivnějším titulem, jaký kdy současné duo vydalo. Úvodní "Get Away From It All" vás okamžitě hodí doprostřed dění, bez varování, bez přípravy.

Kytary Andyho MacFarlanea burácí v duchu The Jesus And Mary Chain, zatímco Grahamův hlas zní naléhavěji než kdy dřív a mnozí posluchači možná dokonce zapomenou, že se na novou řadovku čekalo dlouhých sedm let. A vzhledem k tomu, za jakých okolností deska vznikala, je dost možné, že vás rozbrečí už tento otvírák, protože úzkostlivé prosby "Come back home" působí frustrujícím dojmem.

"Attempt a Crash Landing - Theme" patří k nejsilnějším písním z celého alba. Dovětek "theme" napovídá, že by mohla fungovat i jako soundtrack k tvrdé životní kapitole. A že se život s Jamesem skutečně nepáral. Podobně na tom je i "Chest Wound to the Chest", song, jenž zachycuje duo v jeho nejdrsnější poloze, přičemž každá vteřina zní jako další emoce.

Ke skladbě "Dead Flowers" byl přizván i zmiňovaný Robert Smith, aby dlouhých sedm minut pomohl přetvořit do něčeho opravdu osobitého. A tak zatímco lídr The Cure má svoje "Bloodflowers", The Twilight Sad přináší svoje shoegazem protknuté "Dead Flowers".

Kdyby se celkově píseň dala charakterizovat jedním slovem, znělo by: bezmoc. Přesně tak totiž zní. Naléhavě, bolestivě, naštvaně a frustrovaně. Dost dobře by se "Dead Flowers" hodila i do scény "Samotářů", kde postavě Roberta zemře matka, on zastaví auto uprostřed ulice a rozmlátí čelní sklo. Jen taková popkulturní vsuvka.

Oblíbení Skoti, zdá se, nenechají tentokrát své posluchače vůbec vydechnout. To především proto, že zatímco dřív skrývali své emoce za metafory, tentokrát James Graham volí cestu přímé konfrontace. Čekání na telefonát, který přinese nejhorší zprávu, nebo otázky, na které neexistují odpovědi, reflektují v písních, které jsou syrové a konkrétní.

Skoro jako kdyby se Graham pokusil svou bolest roztříštit a tu naservírovat publiku. Jako kdyby nechtěl být sám a zároveň chtěl zůstat poblíž lidem, kteří si prošli nebo momentálně procházejí tím samým. Život není procházka růžovou zahradou a The Twilight Sad to moc dobře vědí.

Navzdory své intenzitě tkví pravá síla titulu právě v jeho kontrastech. Vedle hlučných, téměř dusivých pasáží se objevují momenty klidu, které působí jako nadechnutí. "It’s The Long Goodbye" působí jako album, které uzavírá jednu kapitolu nejen v životě Jamese Grahama, ale i v historii kapely. Zároveň ale naznačuje, kam by se The Twilight Sad mohli posunout dál.

Nová deska je devastující, v tom ale tkví její krása. Nejedná se o sbírku písní napsaných bez rozmyšlení, ale o nálož skutečných emocí. Rockové duo dokazuje, že smutek je emoce, která by se neměla potlačovat a za kterou se nemusíte vůbec stydět.