Čas je v mnoha ohledech krutý, bezohledný a neúprosný. Dojemná rozlučka s blízkým Christianem Falkem na "Honey" se sice nesla v tanečních rytmech, ale ukázala další tvář Robyn. A skutečně už vyšla před tolika roky. V mezičase stihla sice interpretka mnoho spoluprací (Jónsi, Neneh Cherry, SG Lewis, Jamie xx, atd.), přesto všichni trpělivě čekali na její další studiovku. Až "Sexistential" ukončilo tuto periodu mnoha mikrodramat a existenciálních zvratů v jejím životě.

Nepřekvapivě v této uspěchané době se toho změnilo skutečně hodně: zůstal jen věrný středobod Klas Åhlund, s nímž začala postupně tvořit. V základu oprášila důležitý milník v podobě tolik milovaného alba "Body Talk", nejedná se však o jeho repetici.

Po vztahových kotrmelcích se Robyn stala svobodnou matkou, opět tedy ta časová paralela (tikající biologické hodiny), a vše zvládá za vydatné podpory rodiny a jejího blízkého okolí. Nechce však přijít o všechny prožitky a skutečně by nerada zůstala přikována jen k plotně a stala se stěžující si sousedkou od vedle.

"Sexistential" na vše nahlíží jejím vlastním jazykem a pozorovací optikou, která se zprvu může zdát jako sled útržků poznámek, vzpomínek a poznatků z mateřství. Nechybí ani již zmíněná existenciální odbočka, zvažování vlastních priorit, posedlostí, vysedávání po nocích na seznamkách, včetně sexu po telefonu, a snaha stihnout všechny ty důležité večírky a setkání s přáteli.

Robyn chce stále prostě být svým způsobem rebelkou, jež vše prožívá naplno. I ten smyslný chtíč nakonec přetransformovává do jakéhosi velmi intimního dialogu s vlastním synkem. Obrazotvornost těchto rozprav představuje důmyslné pojítko celé nahrávky.

Jak je u ní dobrým zvykem, rozhodně si s mnoha věcmi nebere servítky a promlouvá přímočaře, dvojsmyslně. Nachází se tedy opět v plné síle a chce vás provést všemi zákoutími vlastních darkroomů a nakonec vás vytáhnout do pomyslné euforie radostí.

Tohle vše vecpat do pouhých dvaceti devíti minut, nemožné? Možné? Od toho tu je právě Klas, s nímž tuto skládačku začala dávat dohromady. Zvukový design těmto překotným zvratů odpovídá, kopíruje jejich linie. Hned úvodní "Really Real" toto vše poodhaluje do posledního detailu, včetně dynamického kytarového sóla!

"Sexistential" ve svém pojetí působí jako velmi hravé album, které se ani na chvilku nezastaví. Z "Body Talk" si skromně půjčuje pouze cit pro ty krásně klenuté melodické elementy. Pohrává si s tempy, retro prvky (na chvilku zabloudí až kamsi do sedmdesátek), retušuje po svém robotiku v módu Kraftwerk a využívá neoblomné možnosti nejenom současné elektroniky.

Stejně tak se proměňuje a sampluje hlas samotné hlavní aktérky, až nabudete dojmu, zda jí to neporadila Karin Dreijer (The Knife, Fever Ray) - ale coby součást zmíněných dialogů do sebe vše přesně zapadá a odhaluje skryté zájmy.

Pokud však očekáváte, že všechny skladby vznikly v posledních letech, v tomto dojdete jaksi na rozcestí. Svého nového paralelního procitnutí se trefně dočkala "Blow My Mind", kterou najdete na její třetí řadovce "Don't Stop The Music". V přepracované verzi se hodila do současného rozložení Robyn. "Sucker For Love" je šuplíkovka z éry "Do It Again", která tehdy neprošla přes rozhodovací úvahy Röyksopp, teď přesně zapadla do puzzle "Sexistential".

Celá kolekce zní velmi členitě a nic nedá úplně zadarmo, své krásy odhaluje postupně. Robyn vždy dokázala mistrně zpívat o zlomených srdcích, propadech nálad po rozchodech a dát jim aspoň zlomek hmatatelné euforie. V tomto ohledu si záhy oblíbíte "Dopamine" nebo "Talk To Me" - ta vznikla v těsné kooperaci s hitmakerem Maxem Martinem.

Oproti minulým deskám platí, že čím více půjdete do nitra "Sexistential", tím spíš zjistíte, že své klenoty schovává jinde. Mezi nimi nebude ani asi nejvíce přidrzlá titulní (skoro rapovaná) vsuvka "Sexistential".

Nápovědu přináší právě hned úvodní "Really Real", která osciluje jako skutečná studená sprcha, když nutně potřebujete nějaký kopanec od života, abyste začali skutečně konat a neutápěli se v nějakých nebezpečných nástrahách stereotypu.

Stejně tak funguje "It Don't Mean A Thing", jež si pohrává s pravdami, zjištěními, odhaleními, které se mohou tvářit na první dobrou všelijak, ale skutečnost a hloupá rozhodnutí stojí jinde. A pak tu máme finále v podobě "Light Up", neskutečné vzpruhy a hymny na dobré konce. A v neposlední řadě "Into The Sun", díky které se do ní zas a zas zamilujete.

Robyn je zpátky. Přesně v těch mantinelech, kdy začala budovat vše na svou vlastní pěst a kdy se prvně radovala z megaúspěchu s "With Every Heartbeat". Na "Sexistential" vás opět provede mnoha postřehy ze svého civilního života a i nadále zůstane hrdinkou a rebelkou v jedné osobě, která se za nic neschovává a jedná s vámi narovinu.

Prvotní zklamání z příliš krátké stopáže a jakéhosi zmatení z překombinování produkčních vrstev se postupně přemění v ucelený koncept, včetně onoho vnitřního dialogu. A když se vám "Sexistential" naplno odhalí, pohltí a nepustí. Zjevný kandidát na moderní popové album roku, věříte?