Dvojí půlkulaté výročí Jiřího Schelingera oslavuje hned dvojice albových návratů. Fanoušci se dočkali vinylové reedice desky "Nemám hlas jako zvon" z roku 1975, tedy posledního chybějícího dílu reediční řady nahrávek, které zpěvák pořídil s kapelou F. R. Čecha. Vedle toho vyšla i kompilace "Zemětřesení 0.1 / Epicentrum", jež mapuje projekt, který už Schelinger nestihl dokončit.

Právě druhá z novinek působí obzvlášť lákavě. Hudební publicista Miloš Latislav pro ni sesbíral Schelingerovy původně nazpívané skladby, rozpracovaná témata, která v letech 1981 až 1984 dodělávali jeho blízcí spolupracovníci, ale i ukázku ze "Zemětřesení" s Alešem Brichtou z roku 1993 nebo pozdější sólové verze několika písní v podání Milana Schelingera. V bookletu navíc nechybějí dobové fotografie ani obsáhlý text o okolnostech vzniku jednotlivých nahrávek. Všechny skladby prošly remasterem Moimira Papalesca ve studiu Analogue Voodoo.

Producent Supraphonu Karel Deniš v ediční poznámce připomíná, že kolem projektu dál zůstává řada nejasností - od autorství přes aranže až po přesné obsazení některých skladeb. Jisté podle něj ale je, že právě "Zemětřesení" dodnes představuje pro několik generací posluchačů i muzikantů mimořádně přitažlivou kapitolu Schelingerova odkazu.

Také reedice "Nemám hlas jako zvon" má svou váhu. Jak připomíná Miloš Latislav, jde vlastně o první skutečně plnohodnotnou Schelingerovu desku. Když v roce 1975 poprvé vyšla, oficiální kritika ji spíš přešla, publikum v ní ale rychle poznalo něco, co tehdejší domácí scéně chybělo - dravost, opravdovost a zvuk, který se nebál srovnání se Západem.

Album navíc už tehdy naznačilo Schelingerův posun k tvrdšímu rockovému výrazu. Poprvé nabídlo i dvě jeho vlastní skladby - "Vnímám" a titulní kus. Nechybějí ani převzaté věci včetně pozoruhodně zamaskované verze "A National Acrobat" od Black Sabbath, ukryté pod názvem "Metro, dobrý den". Oproti původnímu vydání naopak schází cover Youngovy "Heart of Gold", ke kterému se nepodařilo získat práva. I tak jde ale o reedici, která Schelingerovu diskografii uzavírá víc než důstojně.