Jubilejní nahrávka, která se potkala s dějinami - tak by se dala označit kolekce "20 deka duše". Reediční řada desek Vladimíra Mišíka a ETC... pokračuje v roce 2026 právě touto pátou studiovkou, tedy prvním nečíslovaným albem souboru.

Původně měla připomenout patnáct let existence skupiny v letech 1974-1989, jenže okolnosti jí daly ještě jiný rozměr - vznikala totiž v revolučním roce 1989 a dokončena byla v pražském studiu Mozarteum nedaleko protesty pulzující Národní třídy právě v pátek 17. listopadu.

Novinka vychází stejně jako předchozí reedice v novém remasteru studia SONO. Na LP přináší jedenáct skladeb, na CD a digitálně zůstaly i tři písně, které dříve vyšly jako neuvedené bonusy. Už před samotným nahráváním navíc padlo rozhodnutí, že výsledkem nemá být jen bilanční ohlédnutí, ale co nejméně svázaný otisk Mišíka i celé kapely. Do studia proto zamířilo co nejvíc muzikantů, kteří se kolem souboru za ta léta mihli.

"Dostat do studia všechny, kteří spolu někdy v ETC... hráli; proto taky nedávat albu na rozdíl od předchozích pořadové číslo; nahrávat co nejsyrověji, bez efektů, sólový zpěv rovnou s rytmickým základem; omezit klávesy, otevřít prostor pro akustické nástroje, volnější písničkářské hraní; ubrat v textech na lyrice, přiblížit se až ke grotesce, a hlavně žádnou autocenzuru při výběru. To byly základní myšlenky, s nimiž ETC... zjara 1989 chystali LP '20 deka duše'," přiblížil ve svém dobovém textu z roku 1990 Jiří Černý.

Ne všichni, kdo by na takové desce měli hrát, se na ní ale nakonec sešli. Úmrtí kytaristy Jiřího Jelínka a zdravotní stav Františka Francla i baskytaristy Vladimíra Padrůňka to zkrátka nedovolily. I tak se tu u jednotlivých nástrojů vystřídala řada výrazných jmen - basáci J. Veselý a V. Kulhánek, kytaristé V. Veselý, P. Skála, S. Kubeš nebo P. Pokorný.

Pevné body pak představovali houslista J. Hrubý, violoncellista J. Nejezchleba, klávesista P. Skoumal, textaři J. Dědeček, J. Burian, V. Merta a P. Šrut a samozřejmě také sám Mišík v několika rolích.

"20 deka duše" přitom nezůstává jen zajímavým dokumentem přelomové doby. Jde o jednu z mála domácích desek z let 1989 a 1990, která obstála i vedle čerstvě dostupné západní muziky. Songy jako "Šmajdák a ploužáky", "Sadem, lesem, parkem", "Černá holka", "Balada pivní" nebo "Životní režim" navíc tehdy platily a dodnes platí za velké hity minimálně mezi příznivci blues-rocku i špejcharské party.

Spolu s grafickým návratem k původní, rukopisně nezaměnitelné podobě výtvarníka Karla Halouna tak reedice připomíná výbornou muziku i dobu, kdy se všechno začínalo lámat.