S Pam jsem nedávno dělala rozhovor a probíraly jsme i přípravy na její velký koncert ve Foru Karlín. Nalákala mě na vizuální zážitek a netradiční příchod, který neměl být jen obyčejným startem večera. Realita mě ale trochu zklamala - kromě neonové siluety u šaten jsem nic převratného neviděla. Ani fanoušci příliš nevyslyšeli její výzvu, aby dorazili v kostýmech mimozemšťanů nebo mužů v černém. Forum se však i tak stalo útočištěm pro všechny, kteří milují její hudbu a nebojí se být sami sebou.

Volbu předskokana, rappera Katannaha, hodnotím jako ne příliš šťastnou. Jeho macho rap s průměrnou produkcí do večera nezapadal a působil spíš jako póza pro reels než jako upřímná snaha zaujmout publikum.

Samotná show začala krátce po osmé. Intro v doprovodu tanečníků ve stylu "Men in Black" a projekce planety slibovaly velkou podívanou. Setlist tvořily hlavně skladby z nové desky "Planet 33", jen v jiném pořadí, než jdou za sebou na albu. Doplnily je starší hity jako "Ve starým domě", "We're All Gonna Fly", "NPC", "Stuck in the Cloud", "DM 'friends'" či všemi milovaný song "Space".

Pódium s molem ve tvaru písmene L vybíhalo zhruba do třetiny sálu a nabídlo Pam skvělý prostor pro pohyb i choreografie se šesticí tanečníků. Doplatilo ale na ne zrovna povedené osvětlení. Ze zadních řad či balkonů se část dění skoro ztrácela a řada momentů vystoupení kvůli tomu nevyzněla naplno.

Naštěstí někdy přítmí naopak fungovalo. Hodilo se k intimnějším chvílím, třeba u "Bude to Hard" nebo "Lullaby", které zazněly jen za doprovodu kytary. Fanoušci se na jejich atmosféru okamžitě naladili a rozsvítili mobilní telefony. Nechybělo ani věnování Bibi, jejímu milovanému králíčkovi, který jí vloni zemřel. Song "Dobrou noc" lemovala videa právě s ním a dojemnost celé chvíle ještě posílila.

S projekcemi se jinak šetřilo. Objevily se jen u pár písní, třeba u "Baby noaco" nebo "Ve starým domě", kde se ukázal plakát Missing s její podobiznou. Kameraman nás vzal na pódium až při "Telenovele" - škoda, že ne častěji. Prostor i samotný koncert by to hned rozsvítilo, takhle všechno působilo poněkud utopeně, pokud člověk nestál poblíž stage.

Na křest pozvala své nejbližší spolupracovníky včetně kapely. Desku pokřtil Jiří Kouba z vydavatelství Universal. Zpívalo se i "veľa šťastia a zdravia" pro oslavence, bubeníka Adriána Janečka z nyní snad jen spících John Wolfhooker.

Naopak chválím, že Pam dopředu zveřejnila na Spotify playlist s písněmi, které ten večer zazněly. Fanoušci tak nebyli zaskočení a mohli se na slavnostní set důkladně připravit.

Kdo čekal, že na show dorazí Ewa nebo Ben, čekal marně. Vystoupení se obešlo zcela bez hostů, i když se to vzhledem ke spolupracím přímo nabízelo. Zpěvačka si ale vystačila sama, aniž by to jednotlivým skladbám ubralo na kvalitě.

Asi jsem čekala větší show, klidně přehnanost, občas i kýčovitost či extravaganci, ale ve výsledku na mě koncert působil spíš střídmě. Ano, při "Stuck in the Cloud" se objevili dva tanečníci ve skafandrech. Při "Baby noaco" se zase vtipně tancovalo s košťaty. Jenže mi chyběla výraznější práce s publikem či cokoli navíc, klidně i drobnost. Stačilo by, aby do sálu vyletěly fialové konfety ve tvaru mimozemšťana či králíčka - něco originálního, hravého a zapamatovatelného. Možná se na výsledku podepsal i pomalejší vibe nové placky, kvůli kterému z pódia netryskalo tolik energie.

Věřím, že pro Pam šlo o životní zážitek, já ale při její kreativitě čekala víc. Chápu, že všechno stojí peníze, středeční večer tak beru spíš jako odrazový můstek pro další koncerty než jako hotovou nezapomenutelnou show. Ambice tam nechyběly, jen zůstaly na půli cesty. Moje namlsané vizuální pohárky bohužel zůstaly neukojené.