Když Kim Gordon prohlásí, že dnes se o čemkoli mluví jen těžko s jemností, myslí to vážně. A její třetí sólovka "PLAY ME" tuhle tezi převádí do hudby zcela napřímo. Baskytaristka Sonic Youth tu nestaví jen na silném hlasu, ale i na výrazné osobnosti. Na nové desce si s nikým ani s ničím nebere servítky.

Na aktuální studiovce si Kim dala setsakra záležet. Oproti předchozí kolekci "The Collective" znějí rytmy pevněji a beaty už nepůsobí tak rozervaně, naopak dávají albu větší celistvost. Americká muzikantka s producentem Justinem Raisenem staví skladby na opakujících se smyčkách, hutných basech a svižném tempu. Necelá půlhodina proto uteče rychleji, než se posluchač naděje, a klidně se může stát, že si desku hned pustí znovu.

Žánrově se nahrávka vzpírá jednoduchému zařazení. Rozhodně nejde ani pouze o rock, ani o pop. Titulní "PLAY ME" koketuje s hip hopem, "Dirty Tech" čerpá z trapu a "Black Out" se blíží rapu. Jen málokdo by tak Gordon hádal její věk - ano, je jí už dvaasedmdesát. Album přitom zní až zarážejícím způsobem současně.

To ale neznamená, že by interpretka zapomněla sama na sebe, což nejvíc vyniká ve tříminutové "BUSY BEE". K zajímavostem patří i to, že se na téhle nakažlivé písni podílel Dave Grohl. Jeho bicí jí dodávají správný tah.

Po textové stránce však "PLAY ME" působí neúplně. Kdo zná tvorbu Kim Gordon, nejspíš dá za pravdu tomu, že síla zpěvačky vždy tkvěla i v náznaku, ironii a nejednoznačnosti. Teď ale jako by už byla vším unavená a potřebovala do světa vykřičet, co si právě myslí. O hlasité komentáře k technologiím, AI nebo politice tak není nouze. Gordon naráží i na Elona Muska nebo kolonizaci Marsu. Témata jsou to sice aktuální, textům ale schází hloubka, pro kterou si ji fanoušci zamilovali.

To ovšem neznamená, že by deska vznikala impulzivně. Naopak, její vztek působí autenticky, jen tu nezůstává moc prostoru pro posluchačovu fantazii. Silným motivem alba dál zůstává vztah člověka a technologií. Zdá se, že umělkyně už má umělé inteligence plné zuby, možná i proto přichází takový výbuch emocí, který zasahuje práci, identitu i mezilidské vztahy. Nabízí se také otázka, proč se novinka nejmenuje spíš "STOP IT", když Gordon chtěla mluvit tak otevřeně. Na druhou stranu může titul "PLAY ME" fungovat i jako pozvánka pro méně zasvěcené.

Každopádně jde o desku plnou napětí a reakcí na současnost. Nabízí přesný portrét dnešní doby - hlučné, zahlcené a bolestivě přímočaré. Dá se říct, že jde zatím o nejupřímnější nahrávku Kim Gordon.