Kde jsou ty časy, kdy jsme i my na musicserveru opěvovali prakticky cokoliv, co Lenny vydala? Určitý útlum kreativity značilo už zatím poslední album "Heartbreak Culture", po kterém už bohužel přišly z většiny jen velmi rychle zapomenutelné singlové jednohubky.

Jistého paradoxu si můžeme všimnout například u loňské písničky "Hold On To Me", která sice při podivně nastavených pravidlech, upřednostňujících jen třicet singlů podle kritérií IFPI, pronikla do nominace na Skladbu roku v Cenách Anděl, ale 45 tisíc přehrání na Spotify (a dokonce jen necelé 4 tisíce na YouTube) od loňského května úplně nesvědčí o tom, že současná tvorba Lenny u posluchačů rezonuje.

Ani novinka "second guessing" bohužel nepatří k tomu nejzdařilejšímu, co umělkyně nahrála a vydala. Ano - o produkci Filipa Vlčka a zpěvaččin charakteristický hlas se může bezpečně opřít, to jsou však jen kulisy, které samy o sobě nestačí. Výrazný hudební motiv či dynamika bohužel repetitivní a nevzrušivé skladbě scházejí. Ostatně při chudé stopáži dvou a půl minut se ani moc prostoru pro aranžérský rozkvět nenabízí.

S klipem si režisér Ondřej Kudyn také nedal příliš záležet. Celé video se odehrává v jedné místnosti a snaží se spoléhat hlavně na náladu a jemný retro přeliv. Nižší rozpočet lze pochopit, ostatně interpretka loni odešla od Universalu pod vlastní label, výsledek ale působí nudně a výplňově, aniž by lákal k dalšímu přehrání.

Lenny tak přinesla další ze singlů, jenž pravděpodobně zapadne v balíku zaměnitelných anglicky zpívaných songů bez výraznějšího nápadu a emoce, která by vtáhla. Pomoci znovu vyniknout by jí mohla nějaká skladba v češtině, té se ale při její vyhlášené paličatosti a umělecké neústupnosti asi nedočkáme

5/10