Krátce po deváté zazněly první motivy skladby "Cililynx" a Pan Lynx se v celé své kráse vydrápal na kruhové pódium Lucerna Music Baru. A právě úvod vystoupení znovu připomněl, jak originální zvuk tahle stále neokoukaná formace dokáže vytvořit. S ničím jiným si ji nespletete, což je v jakémkoli druhu umění důležitý punc kvality. Ocenili to i diváci, kterých dorazilo požehnaně, i když zpráva o vyprodání nepřišla. Pocitově k němu ale koncert neměl daleko.

Večer se nesl ve znamení křtu nového luxusního LP, které obsahuje jak debut "Kdo se bojí, musí do lesa", tak i loňského nástupce "Odvrácená strana lesa". I proto dostaly prostor starší i novější skladby. Po "Cililynxovi" zazněl "Parawolizovanej" a také jednoduchá, ale úderná novinka "Strach je nejlepší kuchař", která už loni nechyběla na jednom z pódií Rock for People. Velmi dobře působila také pecka "Znesvěcenej svět".

Jeden z nejzapamatovatelnějších momentů přišel s písní "De to s tebou do kopce", kdy se na pódiu objevili první hosté - donátor desky Filip Šváb Švambera a Frank Fischer z Horrible Creatures. Jeho growling pak songu vyloženě sedl a dodal mu metalový vibe. Přesto si skladbu pro sebe kratičkým příspěvkem ukradl Roman Holý z J.A.R., který po dvou odrecitovaných slovech ("tak jistě") zase odešel.

Krásného uvedení se pak dostalo producentovi a zvukovému mistrovi Milanu Cimfemu, který se podílel na obou Lynxových nahrávkách. "Milan udělal pro českou hudbu hodně. Nebojím se říct, že změnil její ksicht," poklonil se Skořepa svému kamarádovi, který v minulosti stál za mnoha zásadními deskami české scény napříč žánry.

Teprve druhého živého provedení se dočkal song "Třetí ucho". O písni "Tělo Těla" zase Skořepa prohlásil, že jde o nejryzejší lynxovinu, kterou nahrál ve stejném týdnu jako hit "Výlety do temnoty". "Tohle je ono, to chci dělat," řekl si prý, když ji napsal. A zbytek už je historie.

Samotný křest proběhl hned po odhalení tajemného hosta, kterým se stal David Koller. Nejdříve společně s kytaristou Tomášem Varteckým zahráli skladbu "Těžkej sen" od Kollerbandu, aby je záhy na pódiu doplnili navrátilci Milan Cimfe, Filip Šváb Švambera, Frank Fischer a Roman Holý. Zatímco Koller desku pokřtil šampaňským, Cimfe ji posypal hlínou z lesa - stejně jako před lety v případě debutu "Kdo se bojí, musí do lesa".

V poslední části večera zazněl třeba "Pan Pyroman", podivní "Plastosauři" nebo zakázka od organizátorů Rock for People "Jede jede bus". Tempo šlapalo, zvuk byl brilantní a Michal Skořepa působil jako opravdový sympaťák. Mezi skladbami jsme z pódia neslyšeli žádná obvyklá klišé, spíš postřehy, často i k zamyšlení. Pan Lynx je zkrátka unikát. Ve studiu i naživo.