Band Of Heysek v Americe nahráli dvě alba: "Juke My Joint", kde se trochu stáhli do pozadí a stali se de facto doprovodnou partou místního bluesového barda R. L. Boyce, a "Bad Ideas". Ta mnohem více fungovala jako klasická položka diskografie formace - byť s nepřeslechnutelnou účastí další místní hvězdy, Kennyho Browna.

Obě kolekce vyšly před šesti lety, s odstupem několika měsíců. Před další cestou do Delty Mississippi se do diskografie pomyslně vklínila ještě nahrávka "Mumbo Jumbo Gumbo" - jenže ta je zase spíše společným projektem s Philem Shoenfeltem než stoprocentním heysčím produktem.

Novinka vznikla v červenci loňského roku ve studiu Browns Barn Potts Camp a stala se nejstručnější deskou Band of Heysek - pod čtyřicet minut se trojice Jan Švihálek, Mojmír Sabolovič a Lukáš Kytnar nikdy předtím nedostala. A rozhodně je to ku prospěchu věci. Jde o sevřenou, soustředěnou nahrávku, osm skladeb plyne bez pocitu, že by tu snad něco nemělo své místo.

"Sticky Ricky" zní až nečekaně autenticky. Band of Heysek neodjeli do Spojených států, aby si na bluesmany hráli, skutečně jimi jsou. Místní prostředí, atmosféru a hudbu dokázali nasát naprosto přirozeně, nenajdeme tu ani stopy po domáckém pojetí žánru. Nahrávku nasytili autentickým bluesovým pocitem.

Když se v úvodu "Wicked Sun" rozezní signál na železničním přejezdu a následně hluk projíždějícího vlaku a rozezvučí se roztřesená kytara hostujícího Duwaynea Burnsida, ocitnete se tam. Pod pálícím sluncem, v krajině, nad kterou se tetelí horký vzduch a v něm silueta desperáta. Je to hypnotické, mystické, podobně jako "Hard Nails and Bones", kde si Burnside i zazpíval.

Vláčnou letargií pánové prosytili i "Too Much Trouble Not Enough", kterou svou hrou pro změnu probarvil Kenny Brown - jako by bylo těžké udělat ten úder do bubnů, nechat rozeznít struny, vytáhnout tón ze šťavnatě nazvučené basy (která si tu navíc střihla i sólo).

Osmiminutový opus "Connections" rozpíjí navrstvené kytary a proplétá je s citlivě dávkovanými klávesami. Hypnotickou melancholii na albu vyvažují energičtější kusy - vynikající "Learning Your Ways", kde se Švihálkův civilní pěvecký projev organicky proplétá s hostujícím legendárním hráčem na foukací harmoniku a držitelem Ceny Grammy Charliem Musselwhitem, šlapající "Walk With Me", či "Choices" zahuštěná varhanami.

A tady už kapela míří do vod rockového písničkářství - jistě, s výraznou bluesovou stopou -, které se může opřít o nosné melodie i funkční texty. Jestli se jedná o dědictví zmíněných sessions s Philem Shoenfeltem, to už je na posouzení muzikantů samotných.

Band Of Heysek vyleštili rez, která obalovala debut "Shovel & Mattock". Svou špinavou podstatu ale neztratili. "Sticky Ricky" nepůsobí tak syrově, klade větší důraz na samonosnost jednotlivých skladeb, staví se tu silné refrény i zapamatovatelné kytarové licky. Každopádně stále před sebou máme jednu z nejoriginálnějších formací domácí bluesové scény. Tentokrát se ale Band Of Heysek mnohem více otevírají i publiku mimo žánrové vody.