Od lednového koncertu v O2 universu, dosavadního vrcholu koncertního úsilí Terezy Maškové, stále uplynulo teprve pár týdnů. Růžová diva na tento svůj milník i v Plzni několikrát zavzpomínala, zároveň se ale nijak netají tím, že nyní už míří do velké O2 areny. Také publikum v plzeňské Šeříkovce do ní pozvala, byť konkrétní datum si zatím nechává pro sebe.

Na turné po kulturních domech, čítající celkem osm vystoupení, pochopitelně nedávnou halovou show s obrovskými LED stěnami a náročnými leteckými čísly přenést nelze, zpěvačka ale do západních Čech přivezla alespoň dva ze svých universovských kostýmů - tmavě modrý a pochopitelně i ten třpytící se růžový, dozdobený ikonickým kloboukem. Nabídla také podobný seznam písní, byť ne zcela totožný.

Program opět zahájila naléhavou "Amen", která otevírá i nové album "(Ne)budu sedět v koutě". Možná by stálo za zvážení, zda ji v setlistu neposunout trochu dál, protože v úvodu vystoupení, kdy si zvuk v sále teprve sedal, vyznívaly její vysoké tóny pro uši chvílemi až moc hlasitě a invazivně. Tím však prostor pro drobné výtky končí.

Tereza Mašková se totiž znovu nacházela v obdivuhodné hlasové formě a s přehledem zvládala střídat dramaticky vypjaté polohy s momenty, kdy citlivě a civilně vyprávěla písňové příběhy. Třeba ten ve skladbě "Proč jsem to zrovna já", která možná na zmíněné třetí studiovce nepůsobí na první poslech kdovíjak nápadně, ale postupně krásně dozrává.

Už v prvním mluveném vstupu se rodačka z Třince, kterou doprovázela čtyřčlenná kapela, sympaticky rozpovídala. "Už jste zjistili, jak jsem ukecaná?" žertovala. Ani v dalším průběhu koncertu se však slova nebála.

Opakovaně děkovala fanouškům za přízeň a podporu, a i když by tolik vděku pohromadě klidně mohlo někomu připadat až moc, v jejím případě vyznívají všechny proslovy na toto téma velmi opravdově a nevykalkulovaně. Zároveň se zmínila i o tom, že je dost prdlá, a i tuto svou stránku skrz svůj spontánní humor Plzeňákům ukazovala.

O tom, že za její největší zbraň platí zpěv, nenechala ani v západočeské metropoli nikoho na pochybách. Nadšených ovací se dočkala jak s hitem "Jednoho dne se vrátíš" od Věry Špinarové, se kterým kdysi zazářila v SuperStar a už jí v repertoáru zůstal, tak i s vlastními hity.

Třeba na aktuální singl "Ať se loučíš sám", jehož klip vyšel ani ne před dvěma týdny, reagovali přítomní opravdu intenzivně. "Doufám, že to není proto, že v klipu zase hraje Lambora," glosovala úspěch této mimořádně silné balady, momentálně čísla dva v Trendech na YouTube, sama Tereza.

Podobně jako v universu přišel jeden z vrcholů s nástupem patnáctiletého Štefana Danihela, nepřeslechnutelného talentu z dětského domova v Karviné. Jejich společné provedení "Hallelujah" přineslo setkání dvou výtečných hlasů, které na sezení uzpůsobený sál odměnil ovacemi vestoje. V polovině koncertu. To se vidí málokdy.

Zatímco Štefan, stejně jako v universu velmi dojatý z reakcí obecenstva, pak ještě sólově zazpíval "Slunečný hrob" od Blue Effectu, Mašková se převlékla a následně odstartovala druhou část večera. V ní oproti plouživější první polovině dominovaly spíše rychlejší a energičtější kousky.

Překvapivě dobře zafungovaly například songy "Chtěla bych znát" z debutu "Zmatená" či "Zpívám si dál" z albové dvojky "Svět je málo růžový". Ani jeden se svého času nestal singlem, naživo ale přiměly podstatnou část příchozích vstát ze židliček a zbytkem večera se protančit.

Skvělé atmosféře pomohla interpretka i svou kontaktností, když s blížícím se závěrem dvakrát vyrazila přímo do publika pozdravit se s fanoušky. Opět došlo také na křest výše jmenované desky - tento akt se devětadvacetiletá umělkyně rozhodla zopakovat na všech osmi zastávkách turné.

Před úplným koncem nemohl chybět "Náš příběh" a jako přídavky se velmi osvědčily úderné "Královny" a "Jíst, spát, meditovat, milovat". Koncert utekl nečekaně rychle a o spokojenosti návštěvníků - od malých dětí až po lidi středního věku, třeba i s nápisem Linkin Park na mikině - svědčila mimo vydatného potlesku i dlouhá fronta čekatelů na následnou autogramiádu.

Také plzeňská štace ukázala, že Tereza Mašková míří ve své kariéře systematicky a nepřehlédnutelně vzhůru. Už nyní vyprodává sály po celé republice a její písně znějí z rádií a sbírají spousty poslechů na streamovacích platformách. A budoucnost? Zatím avizovaná O2 arena a jednou možná i ten zlatý slavík.