A pak že o klubové koncerty není zájem! Ve středu jsem zamířila do vyprodaného Lucerna Music Baru, kde se sešel trojlístek SEBE, Hentai Corporation a P/ST, ve čtvrtek Praha nabídla hned několik lákavých akcí. Volba ale byla jasná - zvítězila Mucha ve vyprodaném Paláci Akropolis. Zpěvačka (a stejnojmenná kapela) tam křtila čerstvě vydanou desku "ADHD" a i po sedmi letech od poslední řadovky znovu potvrzuje, že zůstává svá a velkohubá. V textech novinky se otírá o vztahy, společnost i dospívání v Kyjově.

Bohužel jsem nestihla předskokanky Hihihahaholky, věřím ale, že jejich vystoupení bylo stejně originální a autentické jako samotné Muchy.

Večer začal hádkou, ale nebojte, šlo o předem připravené intro. Po úvodním vykopávacím songu "Tos posrals" hlavní aktérka poděkovala, že jsme přišli, protože to se prý tak často neděje. Neřekla bych - nepamatuju si její koncert, na kterém bych zažila poloprázdný sál. Znovu byla velmi sdílná a osobní. Stihla nás třeba informovat, že se asi pose*e, protože v kombinaci oblečení, kterou zvolila, by to ze sebe ani nestihla včas sundat. Co na srdci, to na jazyku - kolem horké kaše Mucha opravdu nechodí.

Vzala nás průřezem hitovek, hlavní prostor ale dostaly kousky z nové placky. U "Špíny" poznamenala, že jde o první kytarový vrchol večera. "Udělám ti 4 děcka hajzle", dle jejích slov romantickou písničku, rozehrála na foukací harmoniku. "Hajlando" věnovala Danu Landovi a v půlce skladby ji zvukově okořenila popleskáváním sama sebe po tvářích. V ten moment poznamenala, že tréma je pryč a potřeba s*aní se zarazila. Ještě že jsme se to dozvěděli.

Křtilo se sektem a při samotném aktu špuntem málem sestřelila fanynku na balkoně. Pro příště prý radši donese pekáč buchet, takových flašek má doma aspoň už pětatřicet. Vtipně okomentovala i průběh vzniku desky, kdy kapela zjistila, jaká je pí*a a jak se kvůli tomu pohádali. Povinné děkovačky odlehčila pozdravy spolupracovníkům s poznámkou, že ti tu jsou, manžel ne - zato přítel ano.

Už jsem se skoro lekla, že by koncert přišel o pořádný krkanec. Nechala si ho ale až na "Špatnáct". Do textu songu "Nána" zakomponovala místo slova holky název předskokanek - Hihihahaholky. Ty pak zaskočily na "Máma jela lalala" pomoct s vokály. Utrousila taky, že hitovku "Kamil" napsala coby šestiletý kluk. V závěru vyzvala k většímu pohybu s lichotivým dovětkem, že to potřebujeme. "Romku" načala beatboxem.

Na obrazovce za zády formace neběžela nudná doprovodná videa ani záznam dění na pódiu. Místo toho jsme dostali vtipně sestříhané výjevy z různých koutů internetu, které přesně zapadaly do konceptu jednotlivých songů. Při "Brno-venkov" jsme sledovali bahenní traktoriádu, při "Kamilovi" kulturisty a různé namachrovance, při "Náně" zase nečekané držkopády krasotinek.

Svérázná písničkářka teď hraje už jen ve trojici - společně s A.M. Almelou na baskytaru a Jakubem Kočičkou na bicí. Osekaná sestava se ustálila a šlape na výbornou. V závěru nechyběl ani skok do lidí. Koncert fungoval i jako hezký dodatečný dárek k MDŽ, protože ten večer patřil suverénním ženám s nekompromisním názorem a autentičností, u kterých se nešlo nebavit. Punk žije! Ženy sobě! Díky!