Jan "Vegy" Táborský, Tomáš "Tomsn" Bursík, Josef "Stoláč" Stolárik a bubeník Tomáš Blažek mají v biu kapely CHRPY napsáno, že během svých hudebních cest hráli v mnoha formacích: The Prostitutes, Wild Tides, Just For Being, Homesick, Sleeptwitch a Anthems. Zůstala v nich však láska k emu a pop-punku, a tak se rozhodli tenhle svébytný styl znovu oživit a vtisknout mu českou podobu.

Proč by ne. Sestava plus mínus čtyřicátníků se asi nachází v období života, kdy se její členové něčím docela dobře živí, zakládají rodiny, ale stále mají dost sil na to, aby si plnili své hudební sny.

Jako jejich pravá ruka při práci na albu působil Damián Kučera, který si vzal na starost produkci, nahrávání, mix i mastering. Kapela na nahrávce pracovala na Slapech a v pražském Parlay Studiu. Pro co nejdůslednější návrat do dob největší slávy žánru záměrně rezignovala na digitální vychytávky a snažila se co nejvíce využívat skutečné nástroje i analogovou techniku.

V devíti písničkách, které kolekce "Co mohlo být" obsahuje, se jim jejich záměr zcela určitě podařil. Cynik by se možná občas ironicky ušklíbl nad některými texty, ale ne snad kvůli jejich nekvalitě, spíš pro jejich přílišnou otevřenost a citlivost. Právě proto ale skvěle fungují - pokud se posluchač s muzikanty veze na stejné vlně. Vyrovnávání se s emocemi, které přináší stárnutí, i vzpomínky na divoké zážitky odrážejí už názvy některých písní, jako jsou "Mládí", "Co mohlo být, to se nepočítá", "Šrámy" či "Lepší zítřky".

Ačkoli si hudebníci vytyčili poměrně úzké hudební mantinely, rozhodně neplatí, že by si jednotlivé skladby byly podobné jako vejce vejci. Jasně, základní stavební kameny se nemění - řízné i vyhrávkové kytary, dvoj- a často se proplétající hlasy i častý emo řev. Hned úvodní singl, který kolekci pojmenoval, ale svým začátkem i použitým saxofonem (či klávesami, těžko poznat) silně připomene Mňágu a Žďorp (!). Tenhle dojem sice po chvíli rozbije křičený zpěv, ale na druhou stranu - kdo je v české muzice díky svým textům větší emař než Petr Fiala?

Album plyne poměrně plynule, což může být i částečná nevýhoda. Jakkoli CHRPY patří mezi poměrně zdatné songwritery, těžko tu hledat song, který by vás po poslechu srazil na kolena. Vedle skalních pop-rockových fanoušků by ale ostatní posluchače mohla na první dobrou oslovit hlavně nejpřístupnější hitovka "Stráž" s opravdu výrazným refrénem, který si říká o sborový zpěv pod pódiem.

Debutová nahrávka kapely CHRPY se může pochlubit skvělým zvukem, jasným konceptem i jednoznačnou láskou k hudbě. Teprve se ale ukáže, zda si tito čtyři věční emaři dokáží najít dostatečné množství podobně naladěných příznivců. Přejme jim je, od téhle desky už se totiž mohou odrazit pouze k ještě lepším zítřkům.