Během desítek let aktivní kariéry napíšete stovky písní, z nichž spousta se zpívá s kytarami u táboráků. A po tom všem přijdete znovu k čistému bílému papíru a chcete napsat další. Udělat je tak, abyste se jako skladatel nevykrádal, nebyl příliš patetický, nostalgický a kdovíco ještě. Prostě tlak ještě předtím, než zmáčknete na kytaře akord první tvořené věci.

Takhle nějak se mohl cítit Pavel Žalman Lohonka zhruba před dvěma lety, kdy začal připravovat nový materiál a nosit ho do studia v Dyníně. Dvojice Petr Havrda a Petr Novotný pak na tyto suché demáče začala navlékat slušivé kabátky a pomalu je dostávat do podoby, ve které se na nové desce objevují.

Původně na ní mělo být patnáct písní, jedna z nich však nakonec vypadla. Výsledná čtrnáctka představuje obraz velmi poctivé práce. Vždyť novinka se točila s přestávkami v podstatě tři čtvrtě roku. Z celého díla se vyloupla sebevědomá nahrávka.

Záměrem tentokrát bylo udělat maximálně autentickou studiovku s minimem hostů, ale flétna Roberta Fischmana v jedné z nejhezčích skladeb "Skye" zní přenádherně. A kdo zná předcházející pět let staré album "Všechno je teď", musí ho napadnout, že kousky "Loch Way" a "Glencoe" působí jako starší sestry této písně.

Stejně tak bicí Radima Pígla, dotvářející celokapelní zvuk, tvoří velmi vítanou přidanou hodnotu. Síla současné Žalmanovy kapely tkví v pestrosti, ve faktu, že každý z kvarteta členů může vystupovat i jako sólový zpěvák - viz hned úvodní a zároveň titulní skladba "A to máš porád něco" (psána s porád bez háčku a drobátko jinak než na titulce nahrávky - pozn. red.) - a dále v instrumentální zdatnosti i poctivé aranžérské práci.

Co by to však bylo platné, kdyby chyběl základ - dobré písničky. Nemusí se nutně přitom vždy jednat o masterpiece, ale stabilita a vysoká kvalita tam pořád je. Chytlavé melodie typu "Máří z Majdaleny" nebo "Byl to hezkej den" se zde setkávají s texty, které mají za sebou odžité roky, vyznívají občas lehce vzpomínkově, ale většinou je autor zpívá s milým přítomným pousmáním, nikoliv se zachmuřenou tváří.

Výjimkou budiž "Kam odcházíš světe", nelibě nesoucí současné módní trendy, tuhle náladu ale nakopne do zádi country-westernová "Pomalý šípy". Skladba "V kleci" zase s citem přibližuje současnou neutěšenou globální politickou situaci. Kdo ví, jestli "Konečná" nějakým způsobem reflektuje i blížící se závěr Žalmanovy kariéry. Poslední píseň "Stovky domovů" je hodně osobní a aranžérsky oholená až na kost - na jednu akustickou kytaru.

Deska mohla být trošku kratší, ale jinak se opravdu povedla. Oslavencova jména je rozhodně hodna.