I na své třetí desce si WYFE důsledně podrželi svou výraznou a propracovanou černobílou estetiku, jen těch členů stále přibývá. Zatímco na debutu "Good Times" se formace ještě prezentovala jako trio a na dvojce "Do You Ever Wonder?" jako čtveřice, na letošní novince "Perfectly Ordinary" už muzikantů najdete pět. Jejich chuť nahrávat proti proudům jdoucí muziku ale zůstala stejná.

Snaha dělat všechno na co nejvyšší úrovni jde poznat ze všeho, co se okolo skupiny děje. Videoklipy, vizuály, zvuk... - vše se snaží vyladit co nejlépe i v podmínkách malé, obyčejné kapely.

I když u nich kromě černé a bílé na další barvy nenarazíte, o jejich hudbě to vůbec neplatí. Ačkoli se tvorba formace dá schovat do všeobjímající škatulky indie, v rámci svého zvuku plného kytar a synťáků se snaží pohybovat do různých směrů. Většinu produkce si na svých bedrech ponechal kytarista Martyn Starý, se dvěma kousky ("Trenches" a "Brother") jim vypomohl fiedlerski, úvodní - a nejtvrdší - singl "Hard To Tell" si na starost vzal David Žbirka aka sunnbrella.

Snad i s mírným textovým posunem, který reflektuje životy muzikantů, jejich ženy (myšleno manželky či přítelkyně, ne davy chtivých fanynek...), děti a život obecně, se také vokál Marka Kedziora zdá být ještě více uvolněný, hladivý a místy až sametový. Nejcitlivěji tak vyznívají úvodní a zároveň titulní skladba, spoluhráčům a kamarádům věnovaná "Brother" či nejjemnější, vyklidněná smuténka "Rivers".

"Perfectly Ordinary" ukazuje WYFE jako vyzrálou kapelu s jasným stylem, jejíž členové sice mají hudbu hlavně jako koníčka, chtějí ho ale dělat co nejlépe. Otázka sice zůstává, jak moc se jejich láska k hudbě protíná s posluchačských zájmem, ale co už - své příznivce si vždycky najdou. Jen jich možná nebudou spousty.