Motorkářský hard rock ze zakouřených hospod, syrový a neotesaný - takových skupin najdeme po Česku spoustu a ne vždy lze u jejich tvorby skákat radostí do vzduchu. A ani Škaredá holka nepošle do kolen originalitou. Svou hudbu buduje z prvků, které nejsou nijak nové. Jenže, tahle brněnská parta i přesto určité kouzlo má.

Tkví zejména v nadhledu, kterým svůj čerstvý materiál - osm skladeb, necelých čtyřicet minut stopáže - barví. Šedivějící a těžknoucí drsňáci, které doma čeká nabručená stará, si celkem dobře uvědomují, že jejich drsnost je už spíše póza pro kámoše u piva.

S vědomím sošné figury frontmana Karla Heřmana se tak nelze nepousmát ich-formové titulní ódě na antické tělo pána moří, "Rocker" dozajista potěší každou šedivějící máničku, která si ráda s kapelou zahaleká refrén: "To jsem já, bláznivej žíznivej rocker!" A vlastně ani nevadí, že textově jde o přehlídku klišé - a zpěv čert ví proč zní jak natočený z telefonu.

"33" nabídne ódu na vinylové desky - a vlastně tu životní letargii rockera s šedesátkou na krku, kterého jeho sbírka vrací do frajerského mládí ("Rychlost nejlepších let / říkám třiatřicet / život pod jehlou krouží"), vystihuje docela přesně. A ještě si u toho stihne pohrávat s okatým pomrkáváním na pageovské riffy Led Zeppelin.

Povedla se i nostalgická balada "Nemám šajn", jejíž ústřední hudební motiv se do mysli posluchače dokáže zavrtat velmi svižně. Naproti tomu, hned následující "Holiny" se nesou v podobném duchu a nostalgii topí ve skladkobolném kýči a poněkud prapodivném veršování ("V blátě stopa holínek / vstoupíš do svých vzpomínek", "Plísní čpící vůní sena / minulost je zaprášená").

I když se Škaredá holka na scéně pohybuje už dlouhá léta, "Poseidon" je teprve jejím třetím zářezem v diskografii. Po letech se navíc změnily zaběhnuté pořádky a saxofon nahradily klávesy. A nutno konstatovat, že ku prospěchu. Tvrdým, blues-rockovým riffům přidávají klávesy špetku vzdušnosti, zároveň ale nejde o tak bytostně sólový nástroj - v tomto ohledu je stále nejvýraznější foukací harmonika.

Navíc do zemitého zvuku formace přinášejí novou barvu, nepřeslechnutelnou, přesto nestahující veškerou pozornost na sebe. A tam, kde dostanou svůj prostor - třeba kytarová výměna v titulní skladbě - funguje to náramně. Funkční jsou i sólové party v textově poněkud nablblé skladbě "Osedlaná", které se s grácií otřou o určitou hudební progresi.

Škaredá holka servíruje poctivě domácký bigbít, který se nepotřebuje nikam cpát. Její hudba má energii, posluchač se může spolehnout na řemeslně dobře odvedenou práci, cílová skupina se v textech jistě najde. Deska "Poseidon" neohromí, ale o to, myslím, pánům ze štatlu asi ani nešlo. Nakonec nenatočili vůbec špatné album, texty se místy trefují velmi přesně, a pokud vám stačí ke štěstí spolehlivě vysoustružené riffy bez vytáček, zklamáni nebudete.