Zatímco americký mainstreamový rap pomalu ztrácí šťávu, ten český stále žije a vyvíjí se. I přes obavy nadnesené ve shrnutí roku 2024 se dá říct, že se toho na scéně děje spousta. Vychází hodně muziky. Opravdu moc. V dnešní uspěchané době, která si žádá rychlý dopamin, pak rozhodují vteřiny. O to těžší je poskládat dohromady výběr toho nejlepšího a něco neopomenout.

Ne že by rok 2025 přinesl revoluční releasy nebo objevil nový svěží směr, ale rozhodně nabídl pestrou paletu subžánrů, ze které si může vybrat každý, kdo má rap rád. To platí už pěkných pár let, ale čím dál víc se na scéně objevují interpreti, kteří sice nejsou vidět, ale s pílí a zápalem přinášejí řadu nových poloh a stimulují rapový underground. Dřív jsme měli pár labelů (Bigg Boss, Milion+, Ty Nikdy, ...), které reprezentovalo pár jmen, teď se to posouvá víc do individualismu. Také vzniká čím dál větší prostor mezi velkými zajetými jmény a undergroundovou scénou.

V aktuálním výběru jsem se pokusil vyzobat nahrávky interpretů, kteří jsou vidět a kteří rezonovali v médiích. Snažil jsem se však nabídnout i pár svěžích jmen, která by neměla zapadnout.

K rapovému shrnutí tradičně vznikl doprovodný playlist na Spotify. Obsahuje téměř tři hodiny nabité hudbou ve formě padesáti osmi nejvýznamnějších skladeb ze všech vybraných a probíraných desek, který doporučuji pustit ke čtení.

---

Tři nejlepší rapové desky za rok 2025

Rap by James Cole, beats by Idea. Spolupráce, kterou nikdo nečekal a která vytvořila jeden z nejsilnějších momentů loňského roku. James Cole se po sérii nevýrazných desek dostal zpět do hry a přitom stačilo, aby byl sám sebou. Pomohl mu s tím Idea z labelu Ty Nikdy, který se v roli výkonného a hudebního producenta postaral o pevný koncept desky společně s originálním zvukem.

James Cole se díky tomu mohl soustředit na svá témata a nabídnout posluchačům tu nejautentičtější masku, kterou má - sám sebe. Samozřejmě můžeme jen spekulovat, nakolik je realita přibarvená, ale rozhodně lze z textů cítit opravdovost a ta se v rapu cení nejvíc.

Nahrávka odkrývá třináctou komnatu Jamese Colea jako stárnoucího rappera, který bloudí žánrovou scénou a bojuje se všemi možnými závislostmi. Zároveň má rodinu, o kterou se musí postarat, což reflektuje hned v několika skladbách. Stále však dává prostor svým alter egům skrz krátké skity.

Album "Done" patří k nejambicióznějším projektům Jamese Colea a celkově nemá na české scéně obdoby. Jde o desku, která k rapovým fans skutečně mluví. Podrobněji se jí věnuju v samostatné recenzi "James Cole a Idea na společné desce 'Done' ukazují, že i rap může dospět".

---

Co by to bylo za žebříček, kdyby v něm chyběl Viktor Sheen, že. Tentokrát se ale nepředstavuje pod vlastním jménem, nýbrž prostřednictvím svého alter ega BUKA.

Tento fiktivní hrdina je tak trochu sígr, se značně vulgárním jazykem, chutí experimentovat a nebrat se tak moc vážně. Po tradičně nečekaném releasu, což už v případě Sheena lze brát téměř jako poznávací znamení, se okamžitě začaly ozývat nadšené reakce. Přiznám se, že jsem nepatřil do skupiny nadšenců, kteří zhltnou všechno, co interpret navaří, ale stačilo pár poslechů a už mě měl taky.

Deska "Já, mé druhé já a Kristýna", volně inspirovaná filmem "Já, mé druhé já a Irena", jak názvem, tak vizuálem, tematizuje disociativní poruchu identity, byť ve velmi odlehčené formě. BUKA vybočuje z sheenovských postupů a se svou novou identitou je mnohem explicitnější, expresivnější a nezdráhá se střídat různé hlasové polohy. Přesto na album prosakuje i starý známý Sheen, který své typické melancholii jen tak neunikne. Proto není žádným překvapením, že nejúspěšnějším singlem se stala skladba "Strach".

Viktor Sheen si na scéně vybudoval tak silné jméno, že i se svým novým pseudonymem nemá problém bořit žebříčky hitparád. Uvidíme, zda mu BUKA vydrží jako plnohodnotná kapitola, nebo zůstane jen odbočkou.

---

Vedle léty prověřených jmen nesmí chybět mladá krev. Pražský rapper Loudz1 se na scéně pohybuje teprve pár let, ale zato je horlivý a má tah na branku. Od roku 2023 zvládl vydat pět desek a jen loni to byly dvě - "TOO LOUD" a "Cloud". Tak která se povedla lépe? Těžká volba, ale o chlup vítězí právě "Cloud", jelikož působí vyzráleji a drží pohromadě pevnějším konceptem.

Zatímco "TOO LOUD" je Loudzův zatím nejrozsáhlejší projekt, který si dovoluje víc odboček a střídání poloh, zároveň obsahuje mnohem víc hostů a bangery jako třeba singl "Ice Baby Melt" s Yzomandiasem na featu, "Cloud" jde opačným směrem. Loudz1 působí v deseti skladbách koncentrovaně, víc si hlídá tempo i náladu, nehoní se za hity a místo toho staví kompaktní celek bez slabšího místa.

"Cloud" nabízí osobní výpověď, která působí intimně. Loudz1 se v melancholii a lehce zasněném moodu obrací sám k sobě, ale nepůsobí odtrženě od reality. I v klidných momentech drží rytmus a emoce pevně v ruce, aniž by sklouzával k letargii. Bude zajímavé sledovat, kam povedou jeho kroky dál, našlápnuto má velmi slušně.

---

Hit or Miss?!

Jednoho z nejrozporuplnějších ohlasů se dočkal nečekaný počin rapové legendy Huga Toxxxe, který se spojil s kladenským niche rapperem Dominikem Richterem vystupujícím pod pseudonymem D Ritch. Jejich společná deska nese tajemný název "C.W.A." a přináší opravdu temnou atmosféru plnou zlosti ("jedovatej, slizkej / náš rap hnusnej, zlej, toxickej"). Zkrátka pravá definice slova underground, která na české scéně nemá obdoby.

Koncepčně se jedná o nahrávku založenou na hláškách a vibu. Pravděpodobně vznikala při intenzivních freestyle sessions, protože je z ní cítit spontánnost, syrovost a nečekaná chemie mezi oběma rappery. Jasně, Hugo Toxxx je technicky úplně jinde, ale D Ritch to i přes řadu svých nedostatků dohání různými polohami hlasu a zní to vlastně velmi zábavně.

Na "C.W.A." jde primárně o formu, obsah tady téměř žádný není. Textově jde často jen o proud nadávek a urážek, navíc z velké části adresovaných ženám, a to dost low způsobem. Je to největší slabina alba, protože jinak... to podivně funguje. Hudebně monotónní, zvukově sterilní, občas až mechanické, jenže poslech plyne a je hladký. Má to zkrátka něco, co se nedá snadno vyjádřit. Zkrátka takové guilty pleasure.

---

GOAT roku

Pokud si to někdo loni skutečně odmakal, byl to Idea.

Vzal si pod svá producentská křídla Jamese Colea a nahrál s ním rovnou dvě desky - "Done" a "Well Done". Za ně se dostal třikrát do shortlistu v Cenách Anděl za rok 2025 a tyto příležitosti pak proměnil v nominace na rapovou desku roku a společný projekt. Jsem zvědavý, zda nakonec vyhraje, protože je tady velká šance, že se mu to povede.

Jako kurátor projektu Choice na festivalu Prague Sounds propojil Champion Sound s orchestrem a řadou rapových hostů. Otevření svěřil experimentální dvojici Laokoon. Dramaturgicky tak umožnil nahlédnout mimo rapovou bublinu. Víc v reportu "Idea's Choice: Champion Sound s orchestrem ukázali, jak může znít živý rap".

Do toho si zahrál DJ set před DJ Premierem a The Alchemistem.

Na konci roku ještě stihl vydat producentský vinyl "EXPORTS 01". "Sprostě jsem propadnul beatmakingu," napsal k tomu.

Idea zažil zkrátka neuvěřitelně nabitý rok plný velkých momentů.

---

Událost roku

DJ Wich udělal pomyslnou tečku za jednou generací rapu, na které vyrůstala velká část fanoušků, především z řad mileniálů. V O2 areně uspořádal rapovou oslavu, na kterou pozval téměř každého, s kým spolupracoval a kdo se podílel na pokládání stavebních kamenů tuzemské hiphopové scény.

Unikátní, bezmála dvouhodinová show nabídla průřez Wichovou tvorbou. Na pódiu se po skladbách střídali rappeři, zpěváci i zpěvačky. Zavzpomínalo se na dobu Indy & Wich, českou sólovku "Time is Now", ale i světovou "Golden Touch". Došlo i na cestovatelskou vsuvku.

Rest, Promoe, Vec, Indy, LA4, Majk Spirit, Tina, Strapo, Nironic, Rasco, Vladimir 518, Kateřina Winterová, Orion, Bobby Blaze, Refew, Renne Dang, Kato, Paulie Garand, 7krát3, MC Gey, Michajlov, Maniak, Dara Rolins, Ego a Rytmus - dostat na pódium všechna tahle jména a nacvičit s nimi vystoupení muselo dát opravdu práci. K tomu přidejme propracovanou světelnou a vizuální show - byla to velká paráda.

Snad jen lehce zamrzelo, že DJ Wich zůstal většinu koncertu v pozadí, přestože v historii scény sehrál zásadní roli. Na druhou stranu je obdivuhodné, s jakou pokorou po celou svou kariéru vystupuje a s jakou samozřejmostí ustupuje do pozadí ve prospěch hudby a hostů. Jeho zlatý dotek za něj mluví už roky.

---

Divoká karta

Ani ne označení objev roku, jako spíš skokan roku, si zaslouží trojice Gufrau (Hugo, Jakub a Vojtěch) a Viktor Kal. Za poslední rok vyrostli brutálně rychle. Velký vliv na to měl singl "NAVŽDYCKY BLÁZEN" s Rohonym, který byl virálně velmi úspěšný. Vedle toho se jim podařilo získat nominace na hudební ceny Anděl, Vinyla a Apollo.

Na poslední den loňského roku si připravili speciální release "Boyband". Ideální název, za který si vysloužili i trefnou nálepku gen z boyband. A ono to k nim prostě sedí: je to zkrátka generační záležitost, která mluví k danému publiku, používá stejný jazyk a sdílí podobná témata.

Nahrávka se koncepčně člení do tří částí - RNB, POP a ALTERNATIVA. Každá přináší čtveřici pestrých, chytlavých skladeb. K tomu nechybí ani řada významných hostů: Rohony, Mat213, Lajfr, SIMILIVINLIFE nebo juli koli.

Album se dočkalo pečlivého rozboru v samostatné recenzi: "Gufrau a Viktor Kal. na desce 'Boyband' dokazují, že nejsou pouze one-hit wonder".

---

Objev roku

"To je páv píčo, to nechytíš," odpálí OG PAV svou debutovou sólovku "Zkuře" zábavným českým memem, který stál u zrodu jeho pseudonymu. Nováček z hudebního labelu Posse tím zároveň trefně zapadá do estetiky stáje - jede si drzý, explicitní rap plný syrovosti ("nechápou můj příchod, ptaj se 'Co tu dělá Páv?' / doteď na mně spali, teď jim ze mě začal stát").

OG PAV sice "mluví ptačí řečí", ale právě lyrics platí za jeho největší zbraň. Texty jsou chytré, vrstevnaté a plné nenápadných referencí, zároveň působí přirozeně a zachovávají si streetový charakter.

Jeho loňský debut "Zkuře" čítá sice jen devět skladeb, ale žádná z nich nepůsobí jako výplň. Je to zábavná a svižná jízda, během které padají kruté a originální punchlines. Když Haades v předposledním tracku "Boží zboží" prohlásí "OG PAV A.K.A. objev roku", má definitivně pravdu.

---

Zklamání roku

Tímhle textem si koleduju, že mi zas bude Mike Trafik vyhrožovat, ale co už. Jeho čtvrté producentské album "Melodrama" přináší neuvěřitelný kýč, což napoví už samotný úvod "Nany Nau", při kterém se rozezní varhany. Hudebně to není moderní ani univerzální či originální, vlastně je to průměrné a bez nápadu.

Zaráží i seznam hostů. Elpe? Tereza Černochová? Žofie Dares? Dano Kapitán? Fejbs? Chápu záměr udělat desku, která nabídne pestrost napříč žánry, ale upřímně to jsou kolikrát béčkoví, či dokonce céčkoví interpreti bez jakékoliv relevance. Ze seznamu vyčnívá Candymane a jeho "Karty na stůl". Je možná až moc křečovitě naléhavý, ale aspoň má co říct. Nakonec neurazí ani Vladimir 518 s Katarzií ve vážném songu "Z fotky mý mámy kape krev", ale jinak nic, co by stálo za opakovaný poslech. Vlastně cover a vizuály to má hezké.

Chápu, že si Trafik chtěl udělat radost, proč ne. Ale od producenta jedné z nejúspěšnějších rapových formací bych čekal přece jen něco víc...

---

Mainstream

Po všech experimentálních eskapádách se Nik Tendo vrátil na začátek, respektive po dlouhých osmi letech navazuje na debut "GoldKid" s dvojkou nazvanou "GoldKiid". Není to přitom pokračování v tom smyslu, že by se vracel k tehdejší tvorbě, spíš na ni přirozeně navazuje se všemi skills, které za svou kariéru nabral.

Velkou roli v tom hraje i Decky v roli producenta. Ten tu nešlápl v žádné skladbě vedle, což samozřejmě reflektuje i sám Tendo: "Decky, cos to zandal? / těžkej náklad, bolí záda." Deckyho sound je konzistentní, drží atmosféru a rytmus, zároveň ale nezní monotónně.

Nik Tendo klasicky doručuje chytlavý rap, ví, jak pracovat s melodičností, hlasem i intonací. Zkrátka v tomhle je profík. Textově pořád míří spíš do mainstreamu a zůstává u jednoduchých sdělení, ale občas mezi tím probleskne i něco osobnějšího se snahou znít také lehce deep ("jak bys žil, kdybys věděl, jak zemřeš?"). A hlavně je z jeho tvorby slyšet, že hudbu fakt miluje ("MŮZA").

"GoldKiid" potvrzuje, že se Nik Tendo řadí k nejvýraznějším rapperům domácí scény. Společně s Deckym nahráli sebejisté, zvukově ucelené album, které rozhodně nezapadne.

---

Jednou z nejočekávanějších a nejvíce vyhypovaných desek se loni určitě stal "KARAKORAM" od PTK. S vydáním se nesla také nepříjemná kauza, kdy moderátor Milionovey leaknul nevydané skladby, které mu rapper pouštěl. Milionovey byl cancelled a PTK dostal ještě masivnější promo.

Nabitá nahrávka "KARAKORAM" obsahuje devatenáct skladeb. Na současné rapové tituly to je opravdu nadstandard. Na druhou stranu má většina tracků průměrně tak dvě minuty. To je vlastně spíš standard. Ano, jedná se o svižnou trapovou jízdu, které se však posluchači velmi rychle přejí. Většina skladeb zní dost monotónně a PTK se téměř nikdy nedostane se svými tématy hlouběji. Nepomáhají tomu často generické beaty a fakt, že zde nenajdeme žádného hosta, který by jednolitost rozbil. Kvantita zkrátka zvítězila nad kvalitou a neuškodilo by, kdyby PTK trochu víc škrtal.

I tak se zde nachází pár vydařených věcí. Rapper má navíc skvělou barvu hlasu a patřičnou tvrdost. Krom toho začíná znít čím dál víc jak Yzo, což ale vzhledem k jejich předchozí společné desce "Painkillers" není žádné překvapení a ani to není na škodu.

---

Tady jdeme znovu. Vypadá to, že Ca$hanova Bulhar nevynechá jediný rok, aby něco nevydal. Rozhodně si zaslouží respekt za konzistenci a pravidelnost, je z něj však dlouhodobě cítit únava a dojem, že hudbu dělá spíš z povinnosti než z radosti. Z loňské nahrávky "CA$HFLOW" slyšíme trochu víc snahy a rozhodně jde o výrazně kvalitnější dílo než předchozí dvojice desek "Swag Side Story" a "Flex symbol", nicméně upřímně to zas takové terno není.

Bulhar předvede pár zábavných bars, doručí svižné hooky a občas příjemně zaexperimentuje s flow i dikcí, jinak ale jede svůj osvědčený skript drip-flex-swag. Je to sice jeho nezaměnitelný trademark, ale po těch letech to působí už značně vyčpěle. Co se týče produkce, dostaneme pár zajímavých trapových beatů, které se lehce liší od předchozích releaseů, ale stále to působí hodně na jistotu. Z tracklistu potěší remake oldschool hitu "Ja znaju ludej", svižná pecka "Will Salas" nebo hostující Icy L v songu "Kancléř".

Tímhle tempem se nová energie hledá těžko. Možná by Bulharovi prospěla pauza a návrat s něčím výrazně víc fresh a originálnějším.

---

Afterparty

Vzhledem k tomu, jak 58G od prvního tapu vystřelili, se nabízela otázka, kdy se dostanou do fáze stagnace. Od ípíčka "FIRST HALF" to začalo trochu drhnout, což TK27 nepřímo reflektuje v titulním tracku "Za 5 dvanáct" ("poslední dobou nejdou už ty věci tak lehce / cejtim, že přešlapujeme na místě"). Zároveň je cítit, že si za tím, co 58G dělají, pořád pevně stojí.

Není snadné udržovat tempo, překvapovat a zároveň se nezačít opakovat. Tlak z předchozích úspěchů můžeme cítit a 58G se s tím zkoušejí poprat, jak nejlépe dovedou. Doktor601 rapově dál roste a působí čím dál jistěji, TK27 naopak častěji pouští dovnitř osobnější linky ("Dvě strany mince") a Humla je stále jeden z nejlepších českých hudebních producentů a nebojí se experimentovat.

Ve výsledku "ZA 5 DVANÁCT" jako čtvrtá řadovka nedopadla špatně, jen by to chtělo aspoň jeden banger. Nejblíž k tomu mají "Houby", které si však ukradl hostující Loudz1 pro sebe.

---

Hasan si už pár let buduje vlastní vesmír a "Space Blues Music" je jeho další kapitolou. Po nevýrazném počinu "Space" z roku 2023 se vrací zpět. Tentokrát nejde ani tak o průlom, spíš o udržení nálady, ve které zní nejsilněji. Ve srovnání s deskami "Prototyp" nebo "Album, co mi změnilo život" z toho pořád není vrchol jeho diskografie, ale jako mood v kuse to funguje překvapivě dobře.

Produkčně jde opět o skvěle odvedenou práci, ve které zůstává znát Hasanův rukopis. Lze za tím slyšet vizi a koncept. Drží ji zasněná, lehce zamlžená atmosféra a příjemné melancholické beaty. Textově Hasan doručuje svou klasiku, je tradičně introspektivní, mísí smutky a pochybnosti s vděčností a radostí. Snad jen v některých momentech sklouzává ke zbytečné vulgárnosti, což u jeho persony působí značně nepatřičně.

Seznam hostů je opravdu bohatý (PTK, Saul, Viktor Sheen/BUKA, Yzomandias, Nik Tendo, WEN), jenže ne vždycky nahrávce pomáhá a místy by prospělo škrtat. Ve výsledku jsme ovšem i tak dostali příjemnou, soudržnou studiovku, která funguje jako zasněná cesta do vesmíru.

---

Před dvěma lety jsem byl u titulu "Kures Drill" na pochybách, zda se Dollar Prync nezasekl a nerecykluje. Ve stejném trendu bohužel pokračuje i na loňské desce "RACKS", která je tak nevýrazná, že se z ní nedá vypíchnout jediný zajímavý moment.

Dollar Prync zůstává uvězněný ve svém vlastním vzorci - drill, flex, stejné lyrics, podobná flow i nálada. Technicky nabízí pořád solidní street rap se silným hlasem, jistotou v projevu a patřičnou energií. Jen jsme už všechno slyšeli několikrát. Zkrátka taková komfortní jízda na jistotu. Stále se v textech dají najít autobiografické fragmenty a věcný popis reality, ze které vychází, čímž byla specifická trilogie alb "Jeb system", jenže tentokrát už to je pouze jiná formulace toho samého. Snad to vyjde konečně příště, protože Dollar Prync má stále potenciál.

---

Veteráni

Jedním z příjemných překvapení loňského roku bylo, když rapper Vladimir 518 a zpěvák 7krát3 svou dlouhodobou chemii konečně přetavili do plnohodnotného alba. Společných songů už měli na kontě několik, "White Boy" je ale první projekt, kde oba hrají rovnocennou roli od začátku do konce.

Nejde tedy o klasický model rapper a zpěvák na refrény, ale o přirozené spojení dvou hlasů, které se střídají a doplňují podle toho, co si skladba žádá. Důležitá je i forma. Nejede se tu sloka-refrén-sloka, nýbrž organický proud, kde má každý track vlastní, často nečekanou stavbu.

Zvukově drží dílo pohromadě z velké části zkušený producent DTonate, který kdysi dávno na české rapové scéně produkoval skladby pro interprety jako PIO Squad, Tafrob nebo Paulie Garand. Je osvěžující znovu slyšet jeho zvuk. S "White Boy" navíc přišla radostně barevná a uvolněná deska. Má funky tah do groovu, střídá nálady a působí hravě. Vladimirovi tahle poloha neskutečně sekne a 7krát3 tomu svým zpěvem dodává nadhled a patřičnou lehkost. O to víc nás může mrzet, že 7krát3 ke konci roku oznámil hudební pauzu.

O tom, jak proběhl křest, si můžete přečíst v reportu: "Vladimir 518 a 7krát3 pokřtili v Riegráčích společné album 'White Boy' zeleným mutagenem".

---

James Cole a Idea ještě jednou. Měli zkrátka plodný rok, tak proč toho nevyužít. "DONE" můžeme bez debat nazvat rapovým albem roku 2025. No a "WELL DONE" je jeho přímým pokračováním - žádné béčkové singly, ale regulérní deska plná silných tracků.

James Cole se před svými posluchači verbálně obnažuje ještě víc. Mluví o rodině, dospívání, závislostech, zkrátka o těžkostech svého života. Ale také o naději a znovunalezené radosti z dělání hudby, proto také "WELL DONE".

Idea opět dodal originální a kvalitní produkci, která drží pevný koncept a přirozeně navazuje. Dokonce se zde hned několikrát chopí mikrofonu. Ze singlů potěší zasněná triphopová pecka "HORE", ve které hostuje slovenská zpěvačka Jana Kirschner.

---

O slovo se přihlásila také brněnská freestyle ikona Tafrob. Poslech jeho poslední desky "Caravaggio" je však poněkud hořkosladký, jak ostatně rapuje hned v úvodu: "Můj život je někdy jen vzestup a pád / láska, nenávist, vedro a chlad."

Ve skladbách bilancuje své úspěchy i neúspěchy, mluví o toxických vztazích, traumatech i terapii. Poměrně dospělá témata bohužel shazuje skladbami jako "Středověk", kde se sice snaží o sebereflexi stárnutí, ale ve výsledku to často vyzní spíš jako omlouvaná rezignace, nebo úchylným kouskem "Sextape" (upřímně by mě zajímalo, pro koho se dělají ty tracky o sexu, protože to vždycky zní jako cringe).

Vedle osobních témat se na desce výrazně objevuje i společenská rovina. Tafrob je jeden z mála (woke) rapperů, kteří se nebojí otevřeně mluvit o svých politických postojích, i když tím může jít proti proudu. Ať už jde o Ukrajinu, Palestinu nebo kritiku krajní pravice, drží si jasnou, antifašistickou pozici ("sláva Ukrajině a svobodu Palestině / není OK potichu sledovat genocidu").

---

Underground

Před čtyřmi lety jsem Arletu vyhlásil objevem roku a její debutové nahrávky jsem se dočkal až v loňském roce. Po řadě temných, alternativně laděných ípíček ale udělala výrazný obrat a přišla s nečekaně originálním spojením rapu s country estetikou.

Ambiciózní nahrávka "TOXIC RODEO" jde úplně novým směrem a snaží se vydrápat z rapového undergroundu. Arleta zůstává nekompromisní, jen do přidrzlých rýmů přidává emotivní náboj, patřičnou nadsázku i nadhled - zkrátka "vypustila svou vnitřní koňařku", aniž by se vzdala tváře přísné rapperky.

Produkci má pod palcem mdmx, který celku vtiskl svěží, současný sound a zároveň pomáhá držet pohromadě jeho různorodé polohy. Album skáče mezi tvrdšími momenty a citlivějšími pasážemi, ale díky jednotící estetice nepůsobí roztříštěně a drží jasnou identitu od začátku do konce.

---

Znojemsko-pražská dvojice yezzuz2020 a producent mdmx na albu "Labutě" rozvolňuje rapové mantinely. V jedenácti skladbách míchají tito dva temnější trap s alternativními přesahy, často s post-punkovými vlivy, chladnými synťáky a lehkým osmdesátkovým nádechem. V jejich typické poloze tak staví souvislý, mrazivý svět a víc než dřív nechávají prosvítat zranitelnost. Textově se vrací k osobním závislostem, ztrátám i společenskému odcizení.

Konzistentní počin pohrávající si se symbolikou labutí cílí především na fanoušky undergroundu a nabízí řadu zajímavých poloh a nápadů. Záchytné body dodávají hosté Hugo Toxxx a Rohony. Druhý jmenovaný byl jasnou volbou pro hudební coververzi skladby "Dívka s perlami ve vlasech" od Aleše Brichty, která dává nahrávce potřebnou naléhavost. yezzuz2020 a mdmx klasicky nezklamali a udělali silně osobní a citlivou desku.

---

"Čechy jsou známý tím, že máme moc piva," cituje Icy L Huga Toxxxe v otvíráku "TANKTALKIN’" z jeho loňské studiovky "Babula junior". Tentokrát si propůjčuje estetiku českého kultovního seriálu "Hospoda" a servíruje utopence s cibulí a rapem, na který jsme u něj zvyklí - syrový, přímočarý a postavený hlavně na vtipných hláškách.

Jde rozhodně o zábavný poslech a díky svižné stopáži necelých dvaceti minut to pěkně odsejpá. Mírné zklamání však přináší jistá repetitivnost tvorby. Icy L v minulosti avizoval, že se bude naplno věnovat hudbě, zabředne do nových témat a pokusí se svou činnost posunout někam dál, což bohužel úplně nesplnil. Nicméně platí, že pro fanoušky hospodského rapu je "Babula junior" nutnost.