Domácí kytarová legenda má svůj diář nabitý, sedmdesátka nesedmdesátka: Koncertuje se svým Triem, plánuje vystoupení s Pražským výběrem, v duu s Michalem Nejtekem i Monikou Načevou. A právě se svou dlouholetou spřízněnou duší zamířil do Domu hudby v Pardubicích, kde jim navíc ještě dělal společnost renomovaný Pavel Bořkovec Quartet, který se jako jeden z mála souborů u nás systematicky věnuje také soudobé hudbě.

V této sestavě vydali v roce 2016 desku "Na svahu". Repertoár pardubického, hojně navštíveného a výborně nazvučeného - ale co taky čekat v sále určeném pro klasickou hudbu - koncertu ale album samotné přesahoval.

Už proto, že to byl právě Michal Pavlíček, kdo s Načevou natočil její sólový debut "Možnosti tu sou..." (1994) a o tři roky později se, ještě ve spolupráci s Djem Five, podílel na desce "Mami". O blízkém poutu, které mezi sebou oba muzikanti mají, mluvil Pavlíček už na své koncertní oslavě životního jubilea v O2 universu.

Pardubická síň mu vytvořila lepší, intimnější kulisu - a to mezi protagonisty sedělo zmíněné kvarteto Pavla Bořkovce, uvolněné, příjemně neformální a povyšující už tak silnou emocionalitu hudby a textů.

Kytara, hlas, čtveřice smyčcových nástrojů a texty Jáchyma Topola, který tu figuroval jako určitá čtvrtá čtvrtina uzavírající celek. Aranže, ve své podstatě celkem minimalistické, oproštěné od všech efektů, dávaly prostor právě textům-básním.

Hra se slovy, s drobnými posuny výrazu, odrazy všednodennosti i obrazy duše filtrované poetickým jazykem: To všechno má v podání Moniky Načevy velkou sílou a velkou pravdivost. Autorkou je tahle dáma spíše sporadicky, ale interpretka, navíc disponující specifickou barvou hlasu a schopností přirozeně hlasem hrát, je to jedinečná.

Rukopis Michala Pavlíčka se zde nedá zpochybnit. Skladby jako "Udržuj svou ledničku plnou", "Obrovský slunce", "Kočky" nebo svižná "U Anděla" nesou jeho neokázalý melodický punc, přesto není v této sestavě tím nejvýraznějším prvkem. Mnohem častěji hraje roli doprovodu, který oba zbývající prvky - zpěv a aranžérsky bohatou hru kvartetu - propojuje a vytváří základ, na nichž se mohou rozvíjet.

Samozřejmě, i na sóla došlo - třeba to v "Mami" mělo skutečně strhující energii - , byla však střídmá, pokorná a bez exhibice. Soustředěnost a určitá vážnost převažovala, o to více pak zarezonoval moment, kdy v "Kočkách" Načeva přiměla Pavlíčka, aby jeho kytara alespoň jednou mňoukla.

Ne vždycky slouží aranže se smyčci ku prospěchu věci. Je-li to provedeno neobratně, skladby klasické nástroje obalí cukrovou krustou a kdysi skvělé jádro přijde o svou podstatu. A věřím, že by se to snadno mohlo stát, pokud by se tvorby dvojice Pavlíček-Načeva ujal někdo méně kovaný v soudobé hudbě než muzikanti kolem Pavla Bořkovce.

Ta zdravá modernita, která nejde posluchači po srsti, materiálu svědčí a nachází v něm nové nuance. Smyčce často kreslí až filmové atmosféry ("Na svahu"), skladby dramatizují, dobarvují.

Tohle byl jedinečný koncert, kde se mohli potkat bigbíťáci s prokvétající hřívou vlasů i dámy v šatech jako do divadla. Hudba plynoucí nad styly a čistá krása po zásluze odměněná aplausem, byť se publikum přece jen chvilku rozhoupávalo, než se z pohodlných sedaček zvedlo.

Michal Pavlíček a Monika Načeva svým duchovním spojenectvím šetří - těch příležitostí, kdy si jejich koncert, navíc ještě ve společnosti smyčcového kvartetu, užít, se posluchačům nabízí jen málo. Jedno přísloví ale říká: "Dobrého pomálu." Tady to platí beze zbytku.