Zapomeňte na debut "Zmatená". Ten vyšel v chaotické době po vítězství v SuperStar, ale teď už se rodačka z Třince profesně i životně nachází úplně někde jinde. Její kariérní cestu pořád provází velký respekt, někomu může přijít pomalá, ale Tereza Mašková po ní jde stále jistějším krokem a nehodlá z ní uhnout.

Albem "(Ne)budu sedět v koutě" potvrdila, že našla ve vlastní tvorbě jistotu i spolehlivé spolupracovníky. Do setlistu tohoto turné proto zařadila hned devět nových písní. A když jsme u těch devítek, právě devět minut po devatenácté hodině odstartovala zhruba stominutové vystoupení intrem a na ně navazující dvojicí skladeb "Amen" a "Proč jsem to zrovna já".

Po krátké zdravici připomněla středoškolská léta, která strávila právě v Jihlavě, a varovala před svou upovídaností. Ta se ale nakonec neukázala v takové míře, aby vadila plynulosti koncertu. Nové skladby na začátku mohly optikou publika způsobit trošku pomalejší rozjezd, náladu v sále ovšem nakoply hity "O nás dvou" a "Tam za řekou".

Při prvním coveru - "Jednoho dne se vrátíš" od Věry Špinarové - zvukaře pozlobily drobné technické problémy, na druhou stranu v době AI a různých jiných vymožeností vlastně tyto nesrovnalosti působily v konečném důsledku mile a lidsky. Nemohla chybět ani ještě horkým klipem obdařená "Ať se loučíš sám", v době psaní reportáže třetí v Trendech na YouTube.

A pak přišel prostor pro jediného hosta turné. Účastníci Terezina lednového vystoupení v O2 universu už ho dobře poznali. Se Štefanem Danihelem se osud doposud příliš nemazlil a nyní mu snad začíná konečně nastavovat přívětivější tvář. Patnáctiletý chlapec má úžasný hlasový fond a dostal příležitost ho ukázat v duetu "Hallelujah" a poté v sólové písničce "Sluneční hrob". Zasloužené ovace diváků se zdály nekonečné.

Tím se koncert přehoupl do druhé poloviny a hlavní aktérka, nyní už oděná v růžovém, pokračovala v zajímavém mixu svých písní z doposud vydaných tří řadových alb. Před další novinkou "Kdyby zítra skončil svět" si znovu vzala slovo, aby připomněla, kde se dnešní svět nachází. V období válek a nejistoty můžeme díky poloze své země děkovat za to, že je tu relativní klid, člověk má co jíst, kde spočinout a zdejší politické půtky působí víceméně komicky.

Přes rytmickou skladbu "Rány" a "Zpívám si dál" dospěl večer ke křtu desky (tento akt nechce zpěvačka vynechat na žádné z osmi zastávek turné) a finálové "Náš příběh", kterou nadšeně zpíval celý sál. Přestávka před přídavky moc dlouho netrvala a ani zde nechyběla jedna nová skladba "Královny", která doprovodila závěrečnou, takřka frenetickou "Jíst, spát meditovat, milovat". Singl, který byl hitem v podstatě na první dobrou.

Tím skončilo vystoupení, které mělo šmrnc a odpich, kapela ho výborně odpracovala a hlavně - Tereza Mašková znovu přesvědčila, jakou zpěvačkou je. Po technické stránce ji lze směle přirovnat k Ewě Farné.

Za celý koncert jsme neslyšeli jediný špatný tón, nic neošidila. Ba naopak, dávala si pořádně zabrat. Aby také ne, když přiznala, že po turné plánuje koncertní pauzu a po ní vysněnou O2 arenu. Řeklo by se - všeho s mírou. Odpočinek je pro zdraví hodně důležitý, ale v této branži je také třeba si dávat velké cíle. Nechme se tedy překvapit, co přijde dál.