Když Garbage vydali 15. srpna 1995 svůj stejnojmenný debut, ještě neměli ani zdání, jak hluboko do historie hudby se zapíše. Kapela totiž nepřišla s variací na grunge, který v té době ve světě letěl, ale s chladným a sebevědomým počinem, jenž spojil industriální textury, taneční beaty, popovou melodiku a ironickou ženskou perspektivu do jednoho kompaktního celku.

Možná nesli velký podíl na úspěchu i tři zkušení hudebníci a producenti: Butch Vig, Duke Erikson a Steve Marker. Především jméno Butche Viga mělo v polovině devadesátých let velkou váhu, protože jako producent nahrávky "Nevermind" od Nirvany stál u zrodu grungeové revoluce. Paradoxně se však s Garbage od tohoto zvuku vědomě odklonil.

Trojice měla za sebou roky studiové práce i remixy pro U2, Depeche Mode nebo Nine Inch Nails. Najednou před ní stanula nová výzva: vytvořit hudbu, jež nebude znít jako od party amatérů ve zkušebně.

To by nebyl zase až takový problém, jenže chyběl hlas. A tím se stala Shirley Manson, tehdy zpěvačka skotské kapely Angelfish. Když Steve Marker zahlédl videoklip "Suffocate Me" v pořadu "120 Minutes", bylo rozhodnuto.

Manson dostala do vínku přesně ten typ hlasu, který Garbage hledali. A i když první setkání prý skončilo jednou velkou katastrofou, jakmile zpěvačka během druhé session začala pracovat na skladbách jako "Queer", "Vow" nebo "Stupid Girl", muzikanti věděli, že tohle je přesně ono a že v rusovlasé Skotce našli víc než jen najatou pěvkyni. Garbage tak najednou přestali fungovat jako projekt a stali se skutečnou kapelou.

Nahrávání debutu probíhalo od jara 1994 do května 1995 ve Smart Studios v Madisonu. Písně vznikaly metodou, kterou Vig později nazval dysfunkční demokracií. Někdo přinesl loop, jiný sample, jamovalo se, nahrávalo, přepisovalo. V jednu chvíli měly skladby desítky stop, ale pak přišel nemilosrdný střih.

Garbage nechtěli znít jako živá kapela zachycená ve studiu. Chtěli znít jinak. A to se nakonec zadařilo. Ve své době znamenala deska "Garbage" průlom a dnes působí stále aktuálně. Možná dokonce aktuálněji než kdy dřív.

Na první poslech může album znít jen jako dílo party naštvaných muzikantů ventilujících si frustraci ze světa. Jenže to ve skutečnosti neplatilo. Garbage byli mnohem rafinovanější. Jejich výsledný zvuk zněl jako fúze, která v době svého vzniku působila téměř futuristicky. Grunge lomeno trip-hop lomeno elektronika lomeno temná industriální energie, za kterou by se nestyděl ani Trent Reznor.

Dynamická "Only Happy When It Rains" představuje esenci post-grungeové generace, podobně fungují i "Stupid Girl" a "Vow". Ta druhá zanechává dojem, jako by sestava chtěla posunout rock ještě o level výš.

Nejzajímavější moment přináší píseň "Queer", která zaujme svým textem a zároveň zní spíše jako trip-hop než jako věčně naštvaný americký punk. Jako by se Garbage chtěli přiblížit spíš Portishead než Pearl Jam. A přesně to na této studiovce baví a udržuje ji stále aktuální - nepředvídatelnost a fakt, že se kapela nesnaží mermomocí zapadnout do nějakých škatulek.

Trochu podceňovanou skladbou však zůstává i podmanivá "A Stroke of Luck", která navíc dostala prostor v seriálu "Čarodějky", stejně jako závěrečná "Milk" nebo "My Lover's Box". Právě tyto častěji opomíjené kousky potvrzují, že prvotina není jen kolekcí singlů, ale soudržným a dramaturgicky promyšleným počinem.

Jednoznačně lze říci, že "Garbage" patří k nejlepším debutům devadesátých let. Ne nadarmo se album dostalo na dvacáté místo amerického žebříčku Billboard 200 a na šestou příčku britské hitparády. Celosvětově se prodalo přes čtyři miliony kopií, formace získala tři nominace na Grammy v roce 1997, včetně kategorie Best New Artist. V době, kdy alternativní rock pomalu ztrácel svou původní energii, působili jako svěží vítr, který oživil hudební scénu.

Jako zajímavost se sluší zmínit, že zpočátku Garbage ani neplánovali koncertovat, protože se nejpřirozeněji cítili ve studiu. Nakonec však vyrazili na více než roční "Garbage Tour", během které hráli vlastní koncerty a také vystupovali jako předkapela Smashing Pumpkins.

S odstupem let se ukázalo, že debut Garbage byl ve své době průkopnický. Spojení zkreslených kytar s elektronickou produkcí a silnou ženskou identitou ovlivnilo další generace interpretů.

Album se pravidelně objevuje v seznamech nejlepších desek devadesátých let a bývá zmiňováno jako jeden z prvních skutečně post-grungeových titulů. Skupina dokázala, že alternativní rock může být zároveň temný i taneční, ironický i emocionální, experimentální i popově přístupný.