V pátek 20. února se otevřely brány chrámu pro fanoušky energické, tvrdší elektronické taneční hudby. Ačkoli hala působí jako obří a z podlahy stále dýchá ledová stopa její sportovní minulosti, netrvalo dlouho a tropické podnebí se dostavilo samo - stačilo pár tisíc těl a basy na maximum.

Každý ze dnů se nesl v jiném duchu. Pátek víc sázel na melodiku, atmosféru a experimenty, zatímco v sobotu se rozjel kotel energie a tvrdších subžánrů. První den navíc přinesl i menší překvapení v podobě Opening Ceremony.

Startovací den Let It Roll Winter 2026 začal spíše pozvolnějším rozjezdem. Duo Pola & Bryson ze stáje Shogun Audio dorazilo s typicky euforickým setem, Arcando zas přivezl energii, která bourá hranice mezi světy d'n'b a EDM. Ze začátku působily zvuk, efekty i světla poměrně střídmě, až skoro minimalisticky. Chvíli jsem se bál, jestli snad tohle má být všechno. Jenže jak už to na LIRu chodí, stage ukáže své plné svaly až ve chvíli, kdy se oficiálně otevře.

Opening Ceremony letos dostala na starost trojice Sudley, Rido a Drawn Moon. Dodali ceremoniálu to hlavní - hudbu - a zároveň rozjeli příběh, v němž se objevila postava Renegade, která už v minulých letech padla v boji. Právě tady přišel ten moment, kdy bylo jasné, že se zapíná všechno. Hala se začala otřásat v základech, ale pořád bylo vše vyvážené. Lasery a světla jely naplno, vynikly dekorace a projekce nezářila jen za účinkujícími, ale i po nosných pilířích nad parketem. A teprve v té chvíli akce začala doopravdy.

Holandské duo T & Sugah publikum rychle zahřálo a šlo se na prvního headlinera. Hybrid Minds nezklamali ani tentokrát, MC Tempza dokázal i pod tíhou pozitivních emocí rozpouštět ledy. Baterky se dobíjely skoro samy. Set se ale protáhl kvůli drobnému technickému zádrhelu, takže došlo k rychlé rošádě a na pódiu se objevil Simula. Jeho experimentálnější věci atmosféru zklidnily a otevřely prostor pro zajímavější poslech.

Potom už nastoupil druhý headliner Bou a večer se zase rozjel naplno. Závěrečné sloty ještě přidaly na plynu: nejdřív Youphoria, poté tvrdší neurofunk od Jade Venom, kteří společně s MCm Coppou slavili patnáct let labelu Eatbrain.

Sobota působila výrazně mainstreamověji. Produkce navíc šlapala od prvních minut - parádní zvuk i projekce se rozběhly bez okolků. Start obstarali ambasadoři Drawn Moon a Sudley, pak přišly energické sety Fred V a Kanine. Jako první headliner večera se představil Dimension, jeho vyvážený set plný hitů si nejspíš nenechal ujít nikdo, kdo na něj čekal.

Vrchol večera pak patřil druhému headlinerovi - Pendulum. Šlo určitě o nejlepší výkon celé soboty a zároveň o slušnou ochutnávku toho, co nás čeká v létě u jezera Most - nové i staré hity v kombinaci s moderním drum & bassem fungovaly skvěle. V podobném duchu držel atmosféru Turno, a pak už se jelo v rytmu neurofunku: Mefjus za doprovodu Daxty a Pythius, který ve svých setech tradičně tíhne k metalovějším prvkům.

Výzdoba splnila svůj účel, i když ničím zásadně novým nepřekvapila. Minulé ročníky působily kreativněji, letos pořadatelé spíš vsadili na jistotu - možná i kvůli další změně lokace, protože za poslední roky jich vystřídali dost. Velkou výhodou areálu se stala tribuna, kde se dalo nabírat síly na další vystoupení - někdo tam dokonce chybějící hodiny i dospával. Fronty jsem osobně nezaznamenal skoro nikde - ani u občerstvení, toalet, šaten nebo u vstupu se netvořilo nic dramatického.

Od mého prvního ročníku, na kterém jsem byl v roce 2013, se změnilo strašně moc. Největší skok představují velikost a profesionalita. Co ale dělá Let It Roll tím pravým Let It Rollem? Především návštěvníci. Různí lidé z různých koutů, často i ze zahraničí, sem pravidelně jezdí kvůli jediné věci - lásce k hudbě, lásce k drum & bassu.