Uchopit tuhle novinku je úkol pro pokročilé hádankáře. Otázka, zda ji brát jako plnohodnotné album, nebo spíše jako součást širšího audiovizuálního konceptu filmu "Bouřlivé výšiny", je zcela na místě. Právě tahle rozkročenost mezi řadovkou a filmovým doprovodem totiž zároveň představuje její největší přednost i slabinu.

Charli XCX už si roli autorky soundtracku vyzkoušela v roce 2023 u teenagerské komedie "Bottoms" ("Holky bez zábran"), na kterou si dnes už pravděpodobně nikdo nevzpomene. Tentokrát však dostala podstatně náročnější zadání: zhudebnit klasiku devatenáctého století moderním jazykem a vytvořit most mezi viktoriánským patosem a současnou klubovou estetikou.

Deska působí jako koncepční celek, který se nám snaží něco sdělit už od prvních vteřin. Že se ocitáme v úplně jiném světě, než jaký známe z jejích posledních klubově rozjetých počinů, dává jasně tušit úvodní intro "House". Přítomnost legendárního Johna Calea ze zaniklých The Velvet Underground sice dodává nahrávce punc artové exkluzivity, ale výsledek se pro běžného posluchače stává spíše bariérou.

Recitované a expresivně uřvané pasáže budují atmosféru neklidu a vytvářejí tak vstup, který spíše odradí, než aby okamžitě vtáhl. Vyžaduje to značnou dávku trpělivosti a ochoty přistoupit na hru, která bez vizuální opory plátna a tváří Margot Robbie a Jacoba Elordiho místy prostě drhne.

Nejsilnější momenty přicházejí tam, kde se koncept potkává s typickou charliovskou energií. Skladba "Dying for You" je přesně tím typem tracku, který připomene, proč si zpěvačka vybudovala tak silnou pozici. Pulzující beat a emotivní naléhavost dávají vzniknout písni, která by bez potíží obstála i na jejích předchozích řadovkách.

Například "Seeing Things" zase těží z výrazně filmové atmosféry. Postupně gradující aranže a vrstevnatá produkce sice pro samostatný singl působí méně výrazně, v konceptu ale dávají dobrý smysl a nezapřou svou dramatickou funkci.

Zbytek materiálu se však bohužel zdá poněkud nevýrazný. Ani slibná spolupráce s kdysi tak šikovnou Sky Ferreirou na písni "Eyes of the World" nepřinesla očekávaný ohňostroj. Jejich hlasy se sice přirozeně doplňují a zapadají do melancholického rámce, ale ve výsledku jde o takovou nijakou atmosférickou položku, která vyšumí dřív, než stačí strhnout pozornost.

Zahraniční recenze vyzdvihují odvahu projektu, ale zdá se, že deska bude kopírovat stejné přijetí jako samotný film. Jedná se o totožný recept: ústřední megahvězdy ve vizuálně působivém kabátku, ale s minimálním emocionálním dopadem na publikum.

Přitom premisa spojení historie a ultramoderního popu už v minulosti ukázala svůj potenciál - vzpomeňme na Sofii Coppolu, která ve filmu "Marie Antoinette" mistrovsky propojila rokoko a rock. Charli XCX se sice vydává podobnou cestou, ale místo uceleného audiovizuálního opusu doručila nahrávku, která bez doprovodných pohyblivých obrázků v kině působí neúplně.

"Wuthering Heights" tak zůstává projektem, který je obtížné jednoznačně zařadit. Stojí na pomezí odvážného experimentu a funkčního doprovodu, což z něj činí nesmírně zajímavý sběratelský kousek pro skalní fanoušky, kteří ocení každou zpěvaččinu tvář. Pro zbytek světa se zde naopak otevírá unikátní možnost: díky spojení s filmem poznat komplexní umělecké dílo, které by si v jeho syrové, čistě hudební podobě doma zřejmě nikdy nepustili.

Právě díky Charli XCX a aktuálním hvězdám generace Z, jakými jsou Robbie a Elordi, se tak do širšího povědomí dostává dnes už trochu zaprášená klasika. V současném světě kinematografie podobná látka stále hůře hledá své místo, a i když konzervativní hlasy možná namítají, že Brontëová by se nad hyperpopovým doprovodem obracela v hrobě, jedno se nahrávce upřít nedá - budí živý zájem a v kinosále, v symbióze s osudy Heathcliffa a Catherine, dostávají tyto tóny svůj plnohodnotný význam.