Režisér Baz Luhrmann v roce 2022 rozvířil vody filmem "Elvis" s Austinem Butlerem v hlavní roli. Během příprav na natáčení narazil na spoustu záběrů ze sklonku šedesátých let, kdy Elvis Presley vyrazil do Las Vegas odehrát pár koncertů. Jenže permanentně vyprodané sály mu zásadně přepsaly plány a několik týdnů se nakonec natáhlo na neuvěřitelných sedm let. Právě z tohoto období Luhrmann vytáhl materiál pro působivý hudební zážitek "Elvis Presley in Concert".

Snímek přináší pěkně poskládanou kombinaci dokumentu a koncertu v pestrém obalu. Film protkaný písněmi, které tu hrají prim, ukazuje světoznámého zpěváka v době jeho největšího šviháctví a slávy. A výsledek vyznívá jednoznačně v jeho prospěch.

Máte rádi dokumenty? Tady si člověk přijde na své. Film kráčí trochu jinudy než dosavadní snímky poskládané z životních střípků, které vytahují i stinné stránky a ukazují Presleye v horším světle - ať už šlo o boj s nadváhou či závislostmi, zdravotní potíže nebo další peripetie.

Kvalita záběrů a to, jak plynule na sebe navazují, mě chytly natolik, že jsem si chvílemi říkala, jestli jde opravdu o něj, nebo o něco znovu natočeného či AI upraveného. Dokonale složená mozaika záznamů, rozhovorů i koncertních čísel drží skvěle pohromadě a působí překvapivě kompaktně. Všechno vyznívá autenticky - jako by to vzniklo včera, ne před půlstoletím. Záběry samozřejmě prošly spoustou úprav, ale stálo to za to - vypadají famózně.

Nechybí ani připomínky jeho mládí - třeba to, že propadl z hudebky a mezi spolužáky nepatřil mezi oblíbence. Zlom přinesla talentová soutěž a najednou se rozjela kariéra, o které ani nesnil. Na chvíli ji přerušil pouze nástup na povinnou vojenskou službu.

V závěru padne i konkrétní číslo: mezi lety 1969-77 odehrál 1 100 koncertů. Tempo až strhující. Fanouškům se rozdával, neváhal s nimi intenzivně komunikovat, dámy až svádět, líbat. Zaujme i fakt, že nikdy nevystoupil mimo Severní Ameriku. Film zároveň připomíná, co pro něj vystupování znamenalo - koncert pokaždé odvedl naplno bez ohledu na to, kolik lidí dorazilo, protože každý večer a každé publikum fungují jinak.

Tvůrci ho vykreslili jako multitalentovaného zpěváka a sexsymbol, který se nebál extravagance - ať už pestrobarevnými koncertními outfity, jež udávaly trendy, nebo typickými tanečními kreacemi a gesty, která tehdy budila kontroverze a někdo si je vykládal jako sexistická. Zároveň působil jako showman a v neposlední řadě jako člověk, který žil hudbou. Přijde mi, že si potrpěl na dokonalost.

Rock'n'rollovému králi to ve filmu neskutečně sluší. Kamera ho zachycuje šťastného, když dělá svoji milovanou práci, těží z popularity a užívá si záři reflektorů. Šel do všeho naplno. Kolem něj panovala doslova mánie, ženy šílely - žít v té době, šílela bych taky. Film vtáhne, člověk sleduje každý tón i gesto. Tvůrci ale zpracovali jen určitou časovou výseč - tu hezčí, která končí ve chvíli, kdy potkal osudovou partnerku a narodilo se jim dítě.

Elvise Presleyho znají snad všichni, právě proto potěší možnost nahlédnout do jeho backstage ještě jinou optikou - tou s růžovými brýlemi. I když pěkně obroušenou a vydřenou.