Projekt Invisible World slouží pro kontrabasistu a baskytaristu Tomáše Lišku už řadu let jako místo, kde může ohledávat prostor mezi jazzem a world music. Mezinárodně obsazené spojení vydalo koncem roku své čerstvé album "Holy Grail". Našli na něm tvůrci to, co vlastně nelze najít?
Tomáš Liška je vytížený muzikant. Hrál na deskách
Anny Vaverkové,
Jakuba Königa, folkového projektu
Žamboši,
Katarzie nebo
Beaty Hlavenkové, platí za důležitý prvek v soukolí
Druhé trávy Roberta Křesťana. V
Invisible World se potkal se srbským akordeonistou Nikolou Zarićem, tureckým houslistou Efem Turumtayem a do party přibrali ještě - neméně vytíženého - bubeníka Kamila Slezáka.
V této sestavě se ve studiové podobě poprvé projevili v roce 2020 s deskou "Hope". O tři roky později na nahrávce "Synergy" už tak svébytné propojení zmíněných dvou světů promíchali se symfonickým orchestrem.
Deska "Holy Grail" představuje návrat k jazzující world music
bez přívlastků. Invisible World od počátku stáli na jedinečné souhře akustických nástrojů - jen s jednou výjimkou taktně použité elektrické kytary hostujícího Mahana Miraba - a specificky vřelém zvuku se specifickou barevnou paletou.
Slyšíme v tom vůni Středozemního moře, blízkovýchodní exotiku, melancholii sluncem rozpálené krajiny i všeprostupující prvek otevřenosti. Hudba tady nezná hranic, kultury mohou, když už to nejde jinak, najít společnou řeč právě zde.
Jako by muzika neustále putovala, otevírala posluchači jeden obraz za druhým. Nejsou to epické krajiny a velké příběhy, osm skladeb zaznamenaných na "Holy Grail" kreslí spíše subtilní momentky. Nikam se tu neuhání, skladby převážně plynou v pomalých a středních tempech, okamžiky se zde vychutnávají a prožívají.
V titulní písni se tak posluchač může zasnít s jemným vokálem Kateřiny García, z kompozice "Agora" vyzařuje jakýsi až spirituální klid a bez jediné vteřiny osmiminutový opus "Afroine" nabízí místy až extatickou, strhujícím způsobem gradující jízdu, ve které to mezi muzikanty doslova jiskří.
"La Vida" otevře pouze sólový kontrabas vznášející se nad zpěvem ptáků, "Chilli Con Silicon" (Invisible World rozhodně nejsou žádní suchaři bez nadhledu) si hned od začátku zaháčkuje posluchače prosluněnou melodií. Všechny skladby působí neuvěřitelně živě, muzikantská chemie zde neoddiskutovatelně funguje.
Nahrávka "Holy Grail" nabízí nekončící, proměnlivý dialog. Ten se odehrává mezi členy souboru, ale prostřednictvím kompozic i mezi hudbou a posluchačem. Najdeme tu soulad i rozpory, ale z celkového pohledu působí studiovka vlastně velmi vyrovnaně. Hudební sevřenost, myšleno v technickém slova smyslu, je u těchto hráčů samozřejmostí. Narážím spíše na auru, která nové skladby
Invisible World obestírá.
Z posluchačského pohledu funguje "Holy Grail" jako jejich doposud nejdotaženější nahrávka, co se výpovědních kvalit materiálu týče. Tohle album skutečně k příjemci promlouvá a komunikuje s ním. Jen velmi tiše, nevnucuje se mu, nekáže. Je-li právě tohle oním svatým grálem z titulu, pak jej
Tomáš Liška a jeho spoluhráči našli.