Úspěch Pavla Callty, i když nikdy ne úplně masivní, pro mě zůstává jednou ze záhad českého hudebního průmyslu. A nijak mi ho neosvětlil ani jeho nový singl "Žijeme na hraně", který představuje přece jen trošku nový, tvrdší zvuk tohoto většinou popového zpěváka.

Zmást každopádně může doprovodná tisková zpráva, která tvrdí, že song "přináší silné poselství o odvaze, odhodlání a víře v sebe sama". Nic z toho ale v písničce nemůžu najít, jen prázdné obraty typu "tak dej si se mnou ještě jednou tenhle refrén dokola" a nově i asi mladé fanoušky nahánějící použitá anglická slova jako třeba ve verši "život je sweet, chci ten freedom napořád". Texty nikdy nebyly Calltovou silnou stránkou a novinka to bohužel jen potvrzuje.

Hudebně se zpěvák snaží o rockovější zvuk s trochou modernějších zvuků, vše nacpal do dvou a čtvrt minut, ale že by tím navnadil tracky rychle přeskakující teenagery, si zrovna nemyslím.

S obsahem písně i jeho původním záměrem nijak nesouvisí doprovodný videoklip, který Calltu zachycuje v parádním SUV i na čtyřkolce a kterak kope díru na něco, co schovává ve velkém, černém plastovém pytli... Spoiler alert - mrtvola v něm samozřejmě není. Mínusový bod si vysloužil i za to, že v přírodě zahodil a zašlápl cigaretu. To se prostě nedělá.

3/10