Progresivní čtveřice z Texasu Nothing More již zanedlouho představí svou energickou show v Praze. 18. listopadu opanuje prostor Archa+, kde zazní kromě starých hitů i poslední novinka "Freefall".

Nothing More, kteří mají na kontě tři nominace na Grammy, patří k tomu nejlepšímu, co současná alternativní rocková scéna nabízí. Osobitého frontmana Jonnyho Hawkinse poznají fanoušci podle charakteristických poutavých vokálů, ale i do půl pasu svlečeného a tematicky pomalovaného těla. Letos Nothing More předvedli skvělou show na Rock for People, na kterou naváží pražským koncertem pod hlavičkou RFP Concerts. Na ten kapela míří se speciálními hosty Catch Your Breath, Solence a Ankor.

Nothing More nejsou na hudební scéně žádní nováčci. Kapela vznikla v roce 2003 a na kontě má šest studiových alb. Na své cestě si muzikanti vysloužili již tři nominace na Grammy a dvě zlaté desky. Ke konci desetiletí se dlouholetý bubeník formace Jonny Hawkins rozhodl přejít na pozici hlavního zpěváka, čímž stabilizoval základní sestavu spolu s dalšími dlouholetými členy Markem Vollelungou (kytara) a Danielem Oliverem (basa).

Album "Spirits" z roku 2022, z něhož vzešly písně jako "You Don't Know What Love Means" a Top 5 hit "Tired Of Winning", jemně vykresluje ezoterické sklony Nothing More, aniž by přišlo o nápadité melodie. O dva roky později vydaná deska "Carnal" přivádí jejich hudbu k precizní dokonalosti. Kolekce se vrací k průlomovému setu kapely z roku 2014 a k bombastické energii písní jako "This is the Time (Ballast)", zatímco silné mezihry a triphopové přechody to všechno spojují dohromady. Pokud "Spirits" bylo vodou, "Carnal" je oheň. Nothing More znějí kousavěji a niterněji, a to vše vpisují do své muziky s ještě větším nadhledem než kdy dřív.

Muzika Nothing More v sobě spojuje niterní myšlenky a vznešenost. Hudba, kterou Jonny Hawkins, Mark Vollelunga, Daniel Oliver a Ben Anderson společně vytvářejí, je živelná, elementární či dokonce tělesná. Její základ je opojný a těžký, plný tvůrčích nuancí, které lze zachytit až při opakovaném poslechu, zatímco chytlavé melodie se vždy vznáší a proplétají se v ladném tanci mezi tradicí a nečekaným experimentem.