Trojice třicátníků vyplnila potenciální díru na trhu. Jejich spojení přitom vzniklo úplně nevinně v době mezicovidové, kdy budoucnost - obzvláště divadel a zpěváků - byla nejistá. Jednoho večera se pozdrželi v divadelním baru, kde slovo dalo slovo a společně vymysleli ojedinělý koncept: rozhodli se zpívat písně, které běžně mají v repertoáru spíš dámy, ale oni jim je krapet záviděli. Proto naruby. A to není jediné naruby.

Setlist přes dvě hodiny trvajícího vystoupení sestával jednak z velkých hitů z klasických muzikálů typu "Kleopatra". Hned po úvodním intru složeném z melodií jak filmových, tak muzikálových upoutala pozornost skladba "Teď královnou jsem já", která nezasvěcené hned odzbrojila. Někteří si museli říkat, co je to za bizár. Nebojte, nejde o žádnou travesti show ani nedochází ke zesměšnění songů či původních protagonistek. Zpěváci k písním přistupují férově a profesionálně, jak nejlépe umějí.

Srandu si dělají leda sami ze sebe - svým pošťuchováním, hecováním a místy jakousi rivalitou. Ta se proměnila v soutěžení o to, kdo nejlépe zazpívá sólo a bude mít co největší aplaus. "Stín katedrál" si vzal do parády Petr Ryšavý, "Stokrát chválím čas" zapěl Honza Kopečný, "Sbohem lásko" zazněla z úst Pepy Vágnera. À propos v publiku seděl jeho táta, uznávaný muzikant a skladatel Karel Vágner. Z jeho nadšených gest a mimiky bylo patrno, že se mu program líbí.

A nebyl sám. V sále byste snad nenašli nikoho, kdo by k podobě programu něco namítal. Pěveckými dovednostmi protagonisté jednoznačně vládnou, a navíc to byl takový zábavný stand-up. Trochu mi večer připomněl estrády, které na televizních obrazovkách běžely zhruba do konce minulého tisíciletí a ve kterých býval laskavý a hlavně vtipný humor, lidé si uměli udělat srandu sami ze sebe a nerýpali jen po svém okolí.

Pánům se nedá upřít, že dovedou pracovat s publikem. Diváky zapojí jak máváním, tak například výzvami, abyste je začali sledovat na Instagramu. Nechyběly vystřelené konfety, šlehající gejzíry ani padající sníh při kouscích "Tři oříšky" a "Najednou" z "Ledového království", což vykouzlilo úsměv na mnoha tvářích, ale u některých i obavy, zda bylo výhodné sednout si do prvních řad. Zpěváci nezapomněli na své fanoušky, když rozdali tři desky. Zároveň mě baví jejich merch, který je taky trochu naruby - koupíte u nich, co jinde neseženete, například záložku na knížky či pravítko s nalepovacími barevnými papírky.

Nic neponechali náhodě a připravili si nové kostýmy. Smokingy doplnili blýskajícími flitry, čímž imitovali některá zvířata. Ty pak vyměnili za semišová či třpytivá saka. Mají i trik, kdy před zraky diváků dojde ke změně outfitu.

Nesměla chybět jejich srdcová záležitost "Jsi můj pán" z "Drákuly". Do některých písní zakomponovali své naruby trochu jinak. Třeba do "Já se vznáším" vsunuli melodii z "Viva La Vida" od Coldplay, Michaela Jacksona zase dostali do "Přátelství na třikrát" z "Třech mušketýrů". A "Ššš" z "Rebelů" si vzali parády rovnou ve třech žánrových verzích.

Někteří by mohli namítat, že některé písničky nezazněly v muzikálech, ale opak je pravdou: objevily se v třeba na filmových plátnech či v hitmuzikálech k poctě konkrétního interpreta, které se v Česku v posledních letech těší velké oblibě. Doprovodná kapela se všeho zhostila bravurně. Ač se jednalo o Lucernu, kde zvuk bývá nevyzpytatelný, tentokrát šlo o parádní zážitek i po této stránce.

Záměrně nechci být až moc detailní, abych neprozradila jejich know-how - však se na ně zajděte podívat sami. Další možnost budete mít například 1.,2. a 3. května v Divadle Broadway, kde si vezmou do parády pohádky a jejich nejsilnější písně. Pár dní nato, 9. května, pak zavítají do brněnského Sona. Na každé židli nechali speciálně vytištěnou pozvánku na tyto exkluzivní koncerty. Tomu říkám dobrý tah.

Celkově je představení "Muzikály naruby" velmi osvěžující pro všechny, kdo se chtějí bavit, mají rádi muzikály, kvalitní hudbu, včetně aranží, a fórky v jednom. A přitom si to všechno ponechává slavnostního ducha.