Jak sis užil léto? Mimo jiné jsi vystupoval na Mirai summer festech.

Léto bylo fakt super, měli jsme s kapelou asi 40 koncertů, mimo festivalů a různých slavností měst i právě Mirai summer festy. Byli jsme skoro na všech zastávkách napříč celou republikou a moc jsme si to užili. Festivaly jsme začínali, náš koncert byl v 16 hodin, ale zůstávali jsme většinou až do konce - poslouchal jsem ostatní interprety, hlavní koncert Mirai a pak jsem s nimi byl ještě na afterparty a pouštěl songy, zpíval, hajpoval a tancoval. Párkrát jsem dal i crowdsurfing - skok do lidí. Bylo to super!

Zpíval jsi státní hymnu pro 30 tisíc lidí před vyprodanou Fortuna Arenou, lidově známou jako Eden, v rámci akce Oktagon MMA. Letos v dubnu sis to pro změnu zopakoval v O2 areně při příležitosti Superfinále Českého florbalu. Jak ses tam cítil mezi nabušenými sportovci? Nejsi trémista?

Nabušené sportovce jsem nijak nevnímal. Co se týká Oktagonu, bojová umění jsem do té doby nijak nesledoval, nic mi to neříkalo, ale zůstali jsme tam pak jako hosté, sledovali jednotlivé zápasy a docela mě to tam pohltilo. Fandil jsem Karlosovi a ten vyhrál, takže to byl zážitek.

Zpívat hymnu je obrovská zodpovědnost, každý ji zná a nezbývá tam prostor na žádné chyby. Také jsem ji na těchto akcích zpíval bez jakéhokoliv doprovodu - a capella, takže tam je tréma určitě větší, než když hraju s kapelou.

Trému jinak ani moc nemívám, jen trochu na našich velkých vlastních koncertech v klubech, protože tam si všechno řešíme sami, máme tam vizuály, LEDky, světla, spíš mám tedy jen trochu strach, aby to všechno klaplo, jak má. Aby byl dobrej zvuk a tak. A pak ještě jsem byl docela nervózní, když jsme hráli u nás v Mohelnici. Zaplnilo se opravdu celé náměstí, přišla spousta známých, proto to bylo takové těžší než na akcích, kde třeba nikoho neznám.

Kdo jsou tví fanoušci? Na koho cílíš?

Asi na stejně starý lidi, teenagery jako jsem já. Chodí na nás nejvíc holky zhruba v mém věku, některé mladší, některé starší. Ale chodí čím dál víc i kluci, to jsem taky rád. Máme skvělý fanoušky.

Říká se ti český Justin Bieber. Vadí ti toto označení? Je tento zpěvák tvůj vzor?

Někdo si možná myslí, že mě to uráží, ale naopak. Justin toho v muzice hodně dokázal. Vydal tolik alb, má spoustu hitů, které znají lidi po celým světě. Myslím, že není důvod, proč by mi to mělo vadit. Vyloženě jako vzor ho neberu, ale jeho muzika se mi líbí, rád se inspiruju a třeba song "Love Yourself" hraju někdy i na svých koncertech - je to takový klidnější moment setu, kdy kapela odejde a já se sám doprovázím na kytaru a zpívám.

V roce 2022 jsi vyhrál pěveckou soutěž Hlas Česka jednak ve své věkové kategorii, ale stal ses dokonce i absolutním vítězem. Dále jsi skončil na druhém místě v soutěži Česko Slovensko má talent. Přihlásil ses sám, nebo to za tebe udělal táta?

Doma jsme se dřív kolikrát bavili, že bych rád vyzkoušel nějakou větší soutěž. SuperStar byla od patnácti let, proto jsem se přihlásil do Hlasu Česka - a vyšlo to. Ve finále jsem zpíval dvě písničky - "Lady Carneval" a pak "Riptide", kdy jsem se sám doprovázel na ukulele, a to nikdo z ostatních soutěžících nedělal.

Do Česko Slovensko má talent mě přihlásila, myslím, mamka a řekla mi o tom v den castingu. Ten byl takový základní, bez poroty, jen se to natáčelo na kameru. Asi za měsíc nám napsali, že máme přijet do Bratislavy, kde budu zpívat už před porotou. Zahrál jsem tam "Englishman in New York" od Stinga a Štěpánovi Kozubovi se to líbilo tak, že mi dal zlatý buzzer. To jsem vůbec nečekal, postoupil jsem rovnou do finále, kde jsem pak skončil na druhém místě. Rád na to vzpomínám, i když to bylo docela dost náročné. Podruhé už bych do toho asi nešel.

Mamka se taky zapojuje do tvojí práce a dělá manažerku. Jak rodinná spolupráce funguje?

Myslím, že si s mamkou rozumíme a že se nám všechno daří parádně. Dělá manažerský činnosti, stará se o booking, táta zase o technický věci v kapele. Funguje nám to dobře.

Vystupuješ s kapelou, kterou ti založil táta - ten hraje na elektrickou kytaru a jeho kamarádi na baskytaru a nejdříve cajon, později na bicí. Jak se cítíš v doprovodu starších muzikantů a táty?

Hraje se mi s nimi parádně. Kluci mají zkušenosti, jsou to skvělí muzikanti, doplňujeme se.

Táta: Někdy se dohadujeme, ale to se děje v každé kapele. Snažíme se Matěje něco naučit. Podle mě je to momentálně lepší, než kdyby hrál s vrstevníky, to by byla ta ega asi horší. U nás každý řekneme svůj názor, ale ve finále vše podřizujeme Matějově myšlence a jsme tu pro něj. Pokud by nebyl spokojený on, skupina by asi nemohla fungovat. Baví nás to a to je hlavní.

Co bys rád dokázal? První EP se jmenuje "Mám plán", nabízí se proto otázka - jaký?

Ve zkratce - zpívat, hrát a koncertovat. Ideálně každý rok vydávat album. Zatím se mi to daří, teď v říjnu přichází po roce druhé EP s názvem" Alien". Máme už nabitý kalendář akcemi a vystoupeními na příští rok, v lednu nás čeká velký koncert v pražském Roxy, kde budeme hrát už podruhé, na to se moc těším.

Co děláš, aby tě sláva nesemlela, nezblbnul jsi, případně aby rychle nevyprchala?

Snažím se pracovat na dalších písních, posouvat se dál, těším se na každý další koncert. Asi nic speciálního...

Táta: Ze své povahy to bere, jak to přichází. Je to výhoda v tom, co dělá. Někde psali, že je jako Melen či Horňák, ale to bych teda opravdu neřekl.

Plníš sen o kariéře sobě, nebo spíše tátovi?

Sen... já nějaký velký sny úplně nemám, snažím se brát, co je teď a tady. Nějakou vzdálenější budoucnost zrovna neřeším, maximálně koncerty v příští sezoně. Tátovi sen určitě neplním. Vždycky dělal muziku, měl kapely, hrál převzatý i vlastní věci. Hudbu má rád, stejně jako my všichni v rodině. Mamka hrála na klavír, chodila do sboru, děda jezdil jako zvukař s Marií Rottrovou, Lenkou Filipovou... Rodiče od táty jsou taky muzikální, na jižní Moravě zpívají hodně. Zdědil jsem to tak nějak ze všech stran.

Táta: My ho do ničeho nenutíme. Mě do některých věcí rodiče nutili a pamatuji si to dodnes, takže absolutně ne. Má to jako jediný koníček, baví ho to. Někdo nám to už mlátí o hlavu, že je to uměle vypěstovaný produkt svých rodičů, ale je to neskutečný nesmysl. Nikdo o tom nic neví. Matěj si to chce dělat sám, ale není ještě schopný, aby si sám poskládal techniku či dělal manažerské věci.

Jak zvládáš školu? Máš nějaké úlevy či individuální plán?

Každý se mě na to ptá, ale žádný individuální plán nemám. Školu zvládám v pohodě. Pan ředitel i třídní mě podporují a akceptují mé zameškané hodiny... Jsem teď v devítce, takže mě čeká rozhodnutí, kam půjde na střední školu. Budu zkoušet přijímačky na konzervatoř.

Co říkají tví spolužáci na tvoji tvorbu? Závidí ti, nebo tě naopak podporují?

Ale jo, líbí se jim. Některým. Mám kamarády spíš z hudebního prostředí než ve škole.

Klip k písni "Happy Days" jste točili po různých lokacích v Praze. Podle čeho jste je vybírali?

Nejenom klip k "Happy Days", ale i ten k "Alienovi" a k songu "Nebe" jsme točili na různých místech Prahy. Většinou lokality vytipuje režisér. V případě "Nebe" to byl Ondra Silný, část jsme točili v ateliéru a větší část v Divoké Šárce při západu slunce. Jsou to krásný záběry. Ostatní točil Honza Frýba a Story Mages. Lokace vybíral on. V "Alienovi" jsme chtěli hodně lidí, takže to bylo centrum Prahy, v "Happy Days" zase zajímavý místa jako třeba ve stanici metra nebo u těch věžáků na Pankráci.

Klip pro song "Zmatená" jsme pořizovali třeba na dovolené. Jako jediný jsme ho točili na mobil a myslím, že vyšel parádně!

Táta: A třeba ten k písni "Bye Bye" pochází z letadla. Bál jsem se ho tam pustit, bylo to takové postarší letadlo. Ale vzniklo z toho parádní originální video točené na jeden záběr. Je to takové autentické.

Matěj: Taky jsem se trochu ze začátku bál. Byl tam šílenej hluk, i když jsem si nasadil sluchátka, měl jsem pod nimi ještě svoje airpody na maximum, abych slyšel muziku a mohl zpívat. Do toho mluvil ještě pilot. Vychytávali jsme, aby mi nesvítilo slunko do očí, aby byly vidět Trosky, nad kterýma jsme letěli... Bylo to celý crazy, o to víc jsem rád, že to tak nakonec skvěle vyšlo!

Hluk máš i na svých koncertech. Nevadí ti? Nerozptyluje tvoji pozornost od výkonu a prožitku?

Ne. Máme super fanoušky. Mně by vadilo, kdyby naopak stáli a byli potichu. Na našich koncertech panuje super atmosféra. Kromě toho my máme v uších in-eary, takže to neslyším úplně naplno.

Dávají ti fanynky dárky?

Dávají. Hodně. Z každého koncertu přijedeme s taškami plnými dárků. Jsou tam plyšáci, brýle, sladkosti, náramky, dopisy, obrázky, výtvory, fotky... Všechno si to schovávám.

Táta: Máme toho půlku garáže. Fanynky dělají i třeba svítící rámy s kolážemi fotek, s názvy písniček, někdy je to fakt propracované, klobouk dolů, dají si s tím dost práce. Plyšáci nám lítají na stage i v průběhu koncertu. Dostáváme dokonce i dorty.

Na 17. ledna chystáš svoji zatím největší show v pražském klubu Roxy. Ta se uskuteční nejen k příležitosti tvých patnáctých narozenin, ale také zároveň jako křest nového EP. Připravuješ se na to nějak speciálně? V tomto stylu u nás asi patnáctiny nikdo neslavil. Na co se fanoušci můžou těšit?

Těším se na to nejvíc! Vypadá to, že budeme mít brzy vyprodáno a půjde o fakt skvělý koncert. Plánujeme tam spoustu speciálních věcí, které teď nechci určitě ještě prozrazovat, aby se fanoušci mohli těšit na překvapení. Zaznějí tam nejen písně z chystaného EP, ale také úplně nový song, který možná ještě nebude tou dobou ani vydaný. Na skladbu "Friends" by měl dorazit i Refew, takže se těším, že dáme tento kousek poprvé spolu live.

Jak jste se vy dva dali dohromady?

Nějakou dobu jsem přemýšlel, koho do songu oslovit na feat, protože mi nedávalo moc smysl ho zpívat sám. A náhoda to zařídila sama - jednou jsme jeli z Prahy z koncertu a na benzince potkali právě Refewa. Věděli jsme o sobě z Instagramu, párkrát už jsme si předtím něco napsali, ale osobně jsme se neznali. Bavili jsme se o muzice, o všem možným. A slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že mu pošlu demo, jestli se mu to bude líbit. Byl z toho nadšenej, nazpíval druhou sloku, refrény a singl byl na světě. Teď se chystáme točit společně i klip.

Písnička pojednává o přátelství. S kamarády jsi spíš v online kontaktu, nebo se vídáte a bavíte i naživo? Ptám se, protože jsem jiná generace a tu vaši vnímám jako v tomto směru odlišnou.

Podle mě je mýtus, když si o naší generaci lidi myslí, že nechodíme ven. Není to pravda. Třeba moje ségra je venku pořád. Takže ano, vídáme se a bavíme se s kámoši i naživo. (smích)

Na tvých písních se podílí hned několik autorů. "Songy skládáme spolu s tátou a s naší olomouckou songwriterskou partou, kterou tvoří Matěj a Štěpán Jelenovi, Michal Juřička a Daniel Holý," řekl jsi. Podle čeho jsi dával tuto partu dohromady? Táta rozhodil sítě? A napsal sis někdy sám písničku?

Ne, táta žádný sítě nerozhazoval. Ozval se nám Dan Holý, kterého jsme znali už z minulých akcí a který píše pro různé interprety, že by měl pro nás song. Byl to nástřel písně "Mám plán". Nám se to líbilo, a tak jsme se domluvili, přijeli k němu a tam jsme pak společně skladbu dodělali. A pak vznikaly postupně další kousky. Kluci bydlí všichni v jednom baráku v Olomouci, takže za nimi s tátou jezdíme. Vždycky mě tyhle songwriterský sessions s nimi baví.

Vyhovuje mi to společné tvoření. Vím, co se mi líbí, nebo nelíbí, co se týká hudby, vím přesně, co a jak bych chtěl.

Společně vznikalo i druhé EP "Alien". Byly přípravy snazší než v případě debutu? V čem se obě minialba liší? To nové mi hudebně i svou produkcí přijde košatější.

EP "Alien" vyjde 24. října. Těším se na to. Jsou to mladší songy, i hlas už tam mám níž a v tom vidím rozdíl oproti prvnímu albu. Zařadili jsme pět skladeb: "Alien", "Happy Days", "Zmatená", "Friends" a novou "Další level". Producentem je pořád náš oblíbený Honza Balcárek, akorát u "Happy Days" se této role zhostil Marek Petráš.

Víš, o čem zpíváš? Přeci jenom ještě nemáš moc odžitého... Přiznám se, že mi přijde úsměvné, když například v "Happy Days" zpíváš: "Baby, pojď ke mně a dej mi kiss."

Nevidím na tom nic špatného nebo úsměvného. Myslíte si, že ve čtrnácti si nikdo nikdy nedal pusu? Ewa Farna zpívala ve třinácti "Měls mě vůbec rád?" a nikdo se tomu nedivil.

První koncert (po soutěži) jsi měl v Roxy. Vážíš si těchto úspěchů? Nebo to vnímáš jako samozřejmost? Někdy se může zdát, že vaše generace chce bez práce všechno a hned. Jak to vnímáš ty?

Táta: Hrajeme s kapelou už šest let. Od Matějových osmi. Odehráli jsme toho už opravdu hodně. Nejdřív malé akce, potom přišly větší... Těžko se dostanete do klubů a budete mít hned plno, tak to nefunguje. U nás je za tím spoustu práce.

Souhlasím s tátou. Jako samozřejmost to určitě nevnímám a vím, že jsme se k tomu postupem času dopracovali sami, jako asi většina kapel a interpretů. Z našeho prvního velkého koncertu v Roxy jsem měl neskutečnou radost a vstřebával to hodně dlouho. Pořád jsem nedokázal pochopit, že si tolik lidí koupilo lístky jenom na náš vlastní koncert. Ne na festival, kde hraje X dalších různých zpěváků. Jsem strašně moc rád a vděčný za to, že na nás fanoušci chodí, bez nich by to nešlo.