Američtí Wheatus by se na první poslech dali zaměnit s mnoha kolegy, kteří umějí složit jednoduchou melodii na rockpopovém základě. O některých z nich jsme na musicserveru.cz psali (Everclear, SR-71), eponymní debut samotných Wheatus recenzoval kolega předloni. Na něm zabodovali zdaleka nejen v nezávislejších kruzích hitem "Teenage Dirtbag".

Se zaměňováním s jinými to ale není u Wheatus tak jednoduché. Hlavní duše kapely, skladatel všech písniček, kytarista a zpěvák Brendan B. Brown, podporovaný bratrem u bicích a sestrou v doprovodných vokálech a dalšími dvěma spoluhráči a jednou spoluhráčkou, na to jdou chytře. Hudebně nejde o nic objevného, zpěvný rock, pro který je vhodnější spíše označení punkpop, je základem. K tomu se však na rozdíl od mnoha jiných přidávají klávesové nástroje, které chytlavé skladby ještě více oživují. Není divu, že vybrali úvodní "American In Amsterdam" jako první singl, výše (i níže) uvedené splňuje bezezbytku. Na obale další inzerovaná skladba "Freak On" je trochu víc do funku, "Anyway" připomene (v dobrém) Bena Foldse, pouze v rockovější poloze. Nejen "Lemonade" v refrénu zpříjemní ženské vokály, ve "Fair Weather Friend" mohou evokovat hlavně v druhé půlce Chumbawambu. Na akustické kytaře, piánu a popiskování v úvodu postavená "Whole Amoeba" je příjemným odlehčením, poslední skladba je náhlednutím do zappovské kuchyně. Desku uzavírají na obalu neanoncované dvě verze "The Song That I Wrote When You Dissed Me", které se příliš neliší od originálu, asi to má být vztyčený prostředník módě remixů. Brown si různé pěvecké polohy vyloženě užívá, celkově z desky prýští radost z hraní.

Co však dělá Wheatus zajímavější než její mnohé hudební souputníky, jsou texty a jejich propojení s hudbou. Ironické komentáře denního života, které mají přitom společné vážné téma pocitu ztráty, sedí výborně. Přitom jsou spojeny s chytlavými melodiemi, které si začnete pozpěvovat, a teprve za chvíli si uvědomíte, že např. popisují rozpad vztahu, ve kterém podváděli oba dva, docela natvrdo. Nebo jejich kritický pohled na showbusiness, ke kterému přičichli díky úspěchu hitu "Teenage Dirtbag".

Jak na celkem skromných stránkách uvádí sám "hlavní" pachatel, připravit novou kolekci nebylo lehké. Na rozdíl od jiných totiž Wheatus pokračují ve své nezávislosti na showbusinessu, s novými skladbami se potýkali na své chatě, dokud nemělo hotovo, nechtěli zpátky. A poctivost je na albu znát, z alba prosakuje, že právě takovou podobu svých písniček Wheatus chtěli. A to se cení, i když hudebně nejde o žádné objevování neznámých teritorií. Vtip se dvěmi verzemi jedné skladby na konci desky se brzo oposlouchá, ale jinak desce prospívá časová sevřenost. Pokud měl kolega v recenzi debutu starosti, aby na druhém albu neopakovali stokrát slyšené, lze ho upokojit, že přestože styl zásadně nezměnili, jsou Wheatus stále zábavní.