Když si dnes rozkliknete reportáž z premiéry G-Eazyho v České republice, jistě se pozastavíte nad tím, jak se svět od roku 2018 změnil. A v čem zase zůstal stejný.

Tak například se koná daleko více rapových koncertů než v minulosti. Máme nové zkušenosti s pandemií a válkou za humny. Také Donald Trump už zase platí za amerického prezidenta, nicméně tentokrát mu G-Eazy, jehož dnes už zesnulá maminka se řadila do LGBTQ+ menšiny, zatímco tatínek je mexický imigrant, už žádný protestsong nevěnoval.

Co naopak nevydrželo, je tehdy propíraný milostný vztah s Halsey - zatímco tehdy mu čerstvě nazpívala refrény do třetího největšího hitu "Him & I", dnes ho zpěvačka po devítiměsíčním vztahu zpětně označuje jako "zasraného týpka". A ani s herečkou Ashley Benson to s indie rockem koketující interpret nevydržel dlouho. Dle jeho expřítelkyně "vztahu nebyl dostatečně oddaný".

Minule avizovaná a nakonec potichu zrušená předskokanka Stefflon Don dnes patří k velkým hvězdám dancehallu. A druhý tehdejší support, rapper Young Pinch, se dle očekávání megastar zaslouženě nestal. Totéž pravděpodobně čeká i zpěváka s názvem Goody Grace, který se španělkou kolem krku pár minut po osmé večerní příliš nenadchnul.

Oproti tomu jeho nástupce Marc E. Bassy by klidně ještě mohl povyrůst. Zpěv do puštěného playbacku nejprve obecenstvo urážel, na druhou stranu ale příjemné popové hity ve stylu takového Charlieho Putha nezněly vůbec špatně. Obzvlášť dosud oficiálně nevydaný příští singl sliboval velké věci. A když si zpěvák se sametovým hlasem, díky němuž pravděpodobně před lety dostal flek u dnes už rozpadlého boybandu 2AM Club, v závěru svého půlhodinového setu sedl za klávesy a zazpíval i zahrál divákům konečně i naživo, potenciál se přece jen ukázal. Tak uvidíme. Zatím je to plichta.

A ještě jedna věc se změnila - zatímco minulý koncert se málem na poslední chvíli zrušil, protože se krátce před ním G-Eazy ve Švédsku porval na afterparty po vystoupení se sekuriťákem, který u něj objevil kokain, a do Prahy dorazil takřka rovnou od soudu, kde vyvázl s podmínkou a finanční pokutou, nyní se umělec prezentoval mnohem pokorněji.

A hned ze startu vřele děkoval za přízeň: "Mohli jste být dneska kdekoliv a vybrali jste si mě. Děkuju. Jmenuju se Gerald, ale všichni mě znají jako G-Eazyho. Praha je úžasná a omlouvám se, že jsem tu tak dlouho nebyl. Slibuju, že příště to nebude tak dlouho trvat."

Pokora je na místě, nepříjemnou pravdou totiž zůstává, že se Američan v kariéře za těch sedm let nijak zvlášť neposunul. U jiného interpreta už by dávno byl na místě upgrade kamsi do O2 areny, on ale hrál stejně jako posledně ve Foru Karlín. To zůstalo zaplněné sotva ze dvou třetin, takže lidí tentokrát dorazilo ještě o něco méně.

Není se co divit - zatímco při české premiéře prožíval rapper svůj kariérní vrchol, dnes sice přijel s dalšími dvěma alby, které od té doby vydal, a rovnou lákal i na další, nicméně těch hitů za tu dobu moc neudělal. Natož aby ještě překonal ten největší, tedy "Me, Myself & I", který pochopitelně odrapoval do přednahraných refrénů Bebe Rexhy až ke konci.

Zatím poslední sbírka "Freak Show", po níž turné získalo i svůj název, dokonce komerčně naprosto propadla. Jenže když si ji poslechnete, pochopíte proč. Hity nebo alespoň zapamatovatelné momenty aby jeden pohledal. A to je problém, protože dosud pětatřicátník kromě svého symetrického obličeje profitoval právě z nich.

Jen kvůli jeho rapovým dovednostem jej totiž poslouchá málokdo - ke cti mu slouží, že na rozdíl od řady mladších kolegů alespoň stále rýmuje, jenže v rámci techniky a flow je jeho přednes spíše deklamací než rapem. Řečeno polopaticky: sice hezky vyslovuje, a tak mu jde pěkně rozumět, co říká, coby rapper je ale podobně schopný jako náš Lipo. Nebo Leoš Mareš.

Oproti minulé show scházela také projekční plocha, nicméně početné řady stroboskopů a nejčastěji bíle svítících světel i tak dokázaly zapůsobit a s přihlédnutím k vánoční pauze od živé muziky zvládly v úvodu obstarat patřičný wow efekt. G-Eazy na pódium přišel v saku, bílé košili s ležérně uvázanou kravatou, dlouhých, přiléhavých kalhotách a s kontrastní červenou rukavicí na levé ruce.

Zhruba ve třetině hodinu a půl dlouhého vystoupení ale sako i rukavici odhodil a nakonec se převlékl i z propocené košile. Místo ní si na sebe oblékl černé tričko s nápisem "Sny se plní, když nechodíš spát", což na mladou generaci teenagerů a dvacátníků tvořící majoritu jeho publika nepůsobilo zrovna výchovně. Jako by nestačilo, že naprostá většina z nich si v nekuřáckém sále potahovala z IQOSu nebo jointa. Teď se ještě vraceli před půlnocí k rodičům s myšlenkou, že "spánek je fuj".

Potěšujícím zjištěním zůstala skutečnost, že až na drobné výjimky v závěru jsme většinu muziky dostali naživo. DJe pouštějícího základy skladeb doplňovali bubeník, klávesista, drobné sólo párkrát ukazující kytarista a samozřejmě sám protagonista. Z početného setlistu pochopitelně naprostá většina skladeb zazněla jen z jedné či dvou třetin, jinak by se jich do vymezeného prostoru nevešlo tolik.

Coby památné momenty zafungovaly hity "I Mean It", "Tumblr Girls", zatím nevydaná "Nada" využívající prvky klasiky "Tom's Diner" od Suzanne Vega nebo "In My Head" s přezpívaným refrénem z "All The Things She Said" od už takřka zapomenutých ruských podvodnic t.A.T.u.

Vrcholem večera bez konfet, jisker či ohňů se ale stala dvojice skladeb, v níž se na scénu vrátil Marc E. Bassy. Jejich vzájemná spolupráce v kouscích "Some Kind Of Drug" a následující "You & Me" zůstane vzpomínkou, kterou si návštěvníci jistě rádi uchovají i do dalších let. Jinak ale bohužel platí, že z avizované "Freak Show" se to první slovíčko kamsi vytratilo. Zůstala jen obyčejnost.

Z jeho dosavadních čtyř koncertů, které autor reportáže viděl, se ten aktuální ukázal jako prozatím nejvlažnější. Chválit majitele vysokoškolského titulu z oblasti marketingu, obchodu a produkce bohužel pro tentokrát není moc za co.