Circus Ponorka s "Lost Angeles" aspiruje na nejpříjemnější album letošního roku

11.11.2024 00:00 - Honza Průša | foto: Honza Průša

Honza Ponocný nahrál po dlouhé době další fantastickou desku. Ta vychází z písniček, které zazněly převážně ve filmech Alice Nellis, a koncertní podoby, v níž je na pár výjimečných vystoupeních představil spolu s Deep Blue Sea Orchestra, tedy s Davidem Landštofem, A. M. Almelou a Epoque Quartetem.
9/10

Circus Ponorka - Lost Angeles

Skladby: All That Matters, 40 Days, Joyride Joyride, Higher, Your Birthday, Overboard, Hindsight, Rough Staff, Alright, Light Up My Mind, My Friend, When The Moon Becomes The Sun, Rain, Left Behind
Vydáno: 11.10.2024
Celkový čas: 44:46
Vydavatel: Tranzistor
Pokud jste letos zavítali na festival Metronome Prague a navštívili vystoupení Honzy Ponocného aka Circusu Ponorky, nemohli jste litovat. Na fontáně odehrál v nádherném setu spolu s Deep Blue Sea Orchestra písně, které napsal k filmům převážně Alice Nellis. Posluchači se mohli dojímat u známých scén ze snímků "Andělé všedního dne", "Buko", "Mamas & Papas", "Revival" nebo "Perfect Days". A když jsem se díval na projekce z filmů, moc pěkně nasvícenou scénu a poslouchal famózní muzikanty, byl to aspoň pro mne vrchol celého festivalu. Fakt.

Když jsem si ten koncert užíval, tančil a nechával se vtáhnout někam mezi anděly, kteří pomáhají převádět smrtelníky na druhou stranu nebo do výběhu ke koni Bukovi, bylo mi nádherně a říkal jsem si, jaká je škoda, že řada kousků, které tehdy na Výstavišti zazněly, nikde nevyšly. Teď už to neplatí, protože další z desek Circusu Ponorky, "Lost Angeles", stojí právě na nich.

Honza Ponocný má talent na chytlavé melodie, jde o rozeného hitmakera. Jeho písničky si snadno zapamatujete, vynikají jasným rukopisem a skrývá se v nich vždycky nějaký emoční oblouk. Není to jen čistá radost nebo ryzí melancholie, ale bývá tam něco navíc. V těch přímočarých pop-rockových skladbách často cítím velký kus naděje, porozumění, sounáležitosti. Dojímám se a užívám si, jak si se mnou při poslechu Ponocný hraje, jak jednotlivé emoce gradují a zase odcházejí. Svou hudbou, jako i ostatní skladatelé filmové muziky, dává pohyblivým obrázkům duši a je v tom u nás nepřekonatelný. A samozřejmě to funguje i bez těch obrázků.

Album otevírá "All That Matters" z filmu "Andělé všedního dne". Slovy ji opatřil John Riley, s nímž Ponocný už roky spolupracuje - a i na této nahrávce dostal jako autor textů nejvíce prostoru. Písnička o důležitosti a jedinečnosti každého okamžiku začíná melancholicky a roste k filozofování o tom, že každý okamžik je sám o sobě pokladem a drahokamem. Celé to vygraduje přes smyčcovou mezihru, pořád se to drží na té rostoucí vlně, kterou podtrhují slova, že ten jedinečný okamžik se děje právě teď. Nádhera.

"Joyride, Joyride" z filmu "Buko" na desku spolu s Ponocným nazpívala britská písničkářka Emilly Burns. Tu shodou okolností můžete znát taky z Metronomu. Tady si napsal text sám Ponocný a jedná se vlastně o jednoduchý a přímočarý lovesong o vzájemném hledání a nacházení se. Tento snímek se v tracklistu dočkal několikanásobného zastoupení, zmíním ještě alespoň "Higher" pro její nádherný růst nebo "When The Moon Becomes The Sun", dramatickou skladbu plnou naděje.

Famózní je ale také "Overboard", tu známe z filmu "Mamas & Papas". Nahromadily se v ní smutek a mizérie, v nichž se nejdřív topíte, ale pak dojde k výhřezu pozitivní energie a praní se se životem. Zase nádherně zaranžovaný Deep Blue Sea Orchestra a vznikla z toho dojemná filmová kompozice s obrovským zvratem. Její text napsal Brad Stratton a filmuznalý člověk při poslechu nemůže nevidět Zuzanu Bydžovskou, která se v těžké životní chvíli rozhodla ukončit svůj život při potápění v oceánu. Když si ale v hloubce sundá dýchací přístroj, objeví se keporkakové s mládětem, které jí pomůže najít smíření se ztrátou milované dcery. My citlivější povahy brečíme jak u tohoto dramatu, tak teď u desky.

Zastavit by se takhle dalo u každého songu, já ale vypíchnu už jen "Rain". Možná ho znáte z Ponocného alba "Do It Yourself" z roku 2008. Vyplatí se někde si ho najít a porovnat s aktuální verzí. Díky ní skladba dost rozkvetla a vybarvila se, aranžérsky se zcela proměnila a stala se duetem, v němž zpívá Yannick Tevi, muzikant a zpěvák z Vanuatu, žijící v Česku. A objevila se i v seriálu České televize "Dabing Street".

"Lost Angeles" je nejpříjemnější deska letošního roku. A i když vlastně moc nevím, co se dnes hraje v rádiích, protože si hudbu pouštím sám, přesně Ponocného písničky bych si tam uměl představit. Snad je tam hrají. Moc bych si to přál.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY