Jméno Elliphant možná čtenářům mnoho neřekne. Není to hvězda. Ale mohla jí být. Do showbyznysu poprvé pořádně nakoukla v roce 2011 skrze label TEN Music Group, kde vydávaly i další známé Švédky, například Icona Pop nebo dnes už bývalá svěřenkyně Zara Larsson. To jí otevřelo dveře k dosud největšímu komerčnímu úspěchu - seznámila se s Diplem a o čtyři roky později předskakovala jeho nejslavnějšímu projektu s názvem Major Lazer. A u toho neskončila. Brzy měla v telefonu číslo na Skrillexe, Davea Siteka z TV On The Radio nebo Charli XCX a hudební publicisté z celého světa její tvorbu přirovnávali k M.I.A.

S kontroverzní a politicky angažovanou rapperkou ostatně měla společnou lásku k podobné muzice - mísila dancehall s rapem, elektronikou a špetkou orientálních prvků. Nechybělo mnoho a mohli bychom ji ob rok vídat na velkých hudebních přehlídkách typu Sziget po boku své kolegyně a prý i velké kamarádky, Dánky MØ. "Je to holka, kterou klidně můžu poprosit o to, aby mi půjčila nějaké prachy, říct jí, že mám HIV, zkrátka cokoliv," vyjádřila se v roce 2016 na její adresu. Obě se tehdy svezly na úspěchu především Major Lazer, kteří se v půlce desátých let ocitli na vrcholu popularity. Ostatně s téměř všemi dosud zmíněnými Elliphant spolupracovala i na společných písničkách. Jenže pak se kola zasekla.

Těžko jednoznačně určit, v čem nastal problém, protože její dlouhodobý spolupracovník Dr. Luke v tom prý nebyl. V rozhovorech uznávala, že se s ním stále občas vídá, protože jí pomohl dokončit spoustu songů, ale od medializovaného sporu s Keshou a jejím údajným znásilněním a zdrogováním se zpěvačka distancuje, prý poškozenou ani nezná a dle vlastních slov nechápe, proč s tímto obviněním její rodiče přišli. Jedním dechem přitom dodává, že sama má zkušenosti s jinými sexuálními násilníky.

Pětiletá pauza mezi druhou a třetí studiovkou, jež zapříčinila její postupný pád z nejvyšších pater mainstreamu až kamsi do undergroundu, však může mít prozaičtější důvod. Interpretka diagnostikovaná s ADHD a dyslexií totiž v průběhu pandemie poprvé porodila, což ji ale nezastavilo v tom, aby se nadále věnovala svým démonům - alkoholu a drogám. Má s nimi dlouholetou zkušenost, ostatně její matka drogy řadu let užívala a s kariérním průlomem se ona sama dostala do prostředí, které podobným látkám fandí - o problémech s nimi dnes otevřeně hovoří jak Diplo, tak Skrillex.

Pražský koncert před několika desítkami fanoušků v klubu Fuchs2 však potvrdil, že problémy zažehnány nejsou a ústup ze slávy pokračuje. Elliphant během hodinky a půl vypila přímo na stagei dvě piva, a když končila koncert, vyjádřila se, že si nejdříve jde ven zakouřit a pak si ještě pokecá s fanoušky. Především ale ona sama působila jako člověk, který se nedrží zpátky a nebere si servítky. "Občas mě napadne, že bych se tady mohla před vámi vymočit. Zatím jsem to teda neudělala, ale stát by se to mohlo," vykládala zdejšímu publiku.

Vztyčený prostředníček showbyznysu ostatně ukazuje i její EP, příznačně nazvané "Troll", vydané letos v lednu. Někdejší dancehall na něm nahradil tvrdý klubový zvuk, krátké písničky s přibližně dvouminutovou stopáží připomínají ze slavnějších jmen spíše The Prodigy než Seana Paula. Až se skoro zdá, že se zpěvačka vydala podobnou cestou, jakou si pro své zatím poslední album "ANTI" vybrala svého času Rihanna. Jinými slovy - Elliphant pálí mosty. A ten, kdo si její hudbu zamiloval dříve, si k nové desce pravděpodobně cestu nenajde.

A aktuálnímu živému předvedení její hudby tím tuplem ne. Mainstreamovější písně v jejím setlistu nahradily kousky jako "Dust", "All Or Nothing", "Look Like You Love It", "Therapy", dubstepově laděnou "Revolusion", šeptající "Stardust" a další. Hodina a půl v její společnosti však nezahrnovala mnoho věcí, nad nimiž byste mohli sprásknout rukama a pochválit ji za to, jak je šikovná.

Hudební podklady včetně vokálů jí pouštěl DJ za jejími zády z notebooku, on sám se maximálně párkrát zapojil na padech, kde přehrával předělové zvuky a jiné efekty. Fanynka seriálu "BoJack Horseman" vystupující v legínách a o číslo větším černém tričku technicky vzato netancovala a její vokální projev lze za zpěv nebo rap označit jen s velkým sebezapřením. Spíše šlo o jakési pokřikování doprovázené buď přihnutím si z flašky nebo sundaváním a opětovným nasazováním černých slunečních brýlí. Nezaujatého posluchače proto nevyhnutelně muselo dříve či později napadnout: "To není žádné umění. Vždyť tohle bych zvládl/a taky."

Mezi písněmi toho namluvila mnoho a kromě toho, že se viditelně bavila českou výslovností našeho hlavního města, stihla pozdravit fanoušky, kteří její koncert navštívili už ve Vídni. Také si zanadávala na to, jak ji frustrovalo zůstat více než rok doma s dítětem izolovaná od okolního dění a jak ji štvali lidi, kteří tvrdili, že nemůže být zároveň mámou a zpěvačkou. Vedle toho stihla pozvat přítomné slečny na závěr svého setu na pódium a vyjádřit se v tom smyslu, že se jí sice s muži pracuje lépe, ale ženy jsou jejímu srdci bližší.

A v neposlední řadě se rozohnila na své oblíbené téma farmaceutického průmyslu, který dle jejích slov neustále lidi diagnostikuje s různými nemocemi, aby je pak donutil cpát do sebe prášky, a tím vydělával další a další peníze. Evidentně tak narážela na své vlastní, výše zmíněné diagnózy. Že si ale sama dobrovolně do těla vpravuje alkohol, marihuanu, cigarety nebo drogy, už jí ale patrně nevadí.

Takto - rozhodně se nedá říct, že by její koncert patřil mezi bezpohlavní. Mnoho umělců takových je a ve snaze nikoho proti sobě nepoštvat z jejich vystoupení odcházíte s pocitem, že jste si s nimi sice zazpívali, ale reálně o nich nic osobního nevíte. Z pražské zastávky umělkyně, jejíž vlastní jméno zní Ellinor Miranda Salome Olovsdotter, v klubu Fuchs2 jste šli domů s tím, že už jste ji vlastně poznali. Víte, jaká je, co si myslí, jaké světonázory zastává.

A také tušíte, že v devětatřiceti letech ji s hudbou, jaké se momentálně věnuje, žádné světlejší zítřky a velkolepé comebacky patrně nečekají. Otázka, kterou si pak návštěvník musí nevyhnutelně položit, zní: "Je to pro dobrý zážitek z koncertu dostatečné?"