Za vznikem The Split stojí Zdeněk Čepička, toho času bubeník Forgotten Silence nebo exčlen Postcards From Arkham, a kytarista Míra Řezníček ze Split Bearing nebo Porcupine Tree Tribute. Na trojici sestavu rozšířil Míra Valouch (Scenery či Archeonic) s basou. Protagonisté zřejmě kapelu zakládali z radosti a pro radost, což se na uvolněnosti muziky, lze-li něco takového v případě formálně náročné tvorby The Split říct, podepsalo. Hudebníky netlačí termíny a vnější očekávání, "Mankind In Vitro" si hraje - i když, pravda, místy možná až trochu moc.

Desku otevírá titulní trojdílná suita "Mankind In Vitro", která v celkové stopáži naroste až na mocných dvacet minut. Nadhazuje nevlídné sci-fi téma a o tyto temné vize lidstva vypěstovaného ve zkumavce se pak mohou opřít i další skladby, které vedou až ke zrodu člověka nové doby, člověka zrozeného k pádu. Jestli lze bonusovou instrumentálku "Metamorphosis" v její jemnosti vnímat jako záblesk naděje, to už zůstává na posluchačově intuici.

Příběh samotný se tu nicméně mění v prostor pro muzikantské mistrovství. Trojice se po svém chápe vlivů progresivního rocku a metalu a posluchače doslova zahrnuje množstvím technických nápadů, tvrdých riffů i kosmicky zasněných pasáží. The Split pracují s delšími stopážemi, kompozice tak mají dostatek prostoru se rozvinout a zároveň se v nečekaných místech lámat a překvapovat. Nejdelší položka v tracklistu "Zero Point Energy" proto může bolestné baladické nálady nabourávat grungeovými ozvěnami a nervózní rytmikou, "Epiphysis" zase nabídne technické orgie s výraznými klávesami, jež si projdou nečekanými změnami směru.

Muzikantskou brilanci se daří v prostoru jednotlivých skladeb držet na uzdě, žádný z kusů nesklouzává k samoúčelné virtuozitě, materiál si udržuje sevřenost i jasné orientační linky. Bohužel, samotnému albu jako celku poněkud dochází dech. Respektive, dovede posluchače docela utahat. Šedesát čtyři minut hracího času už je poměrně dost a zkrácení na třičtvrtěhodinu by v tomto případě, myslím, prospělo. Navíc by se zmíněná suita mohla stát dominantním prvkem celé nahrávky. Tři části, tedy "Project Earth", "Life Matrix" a "Transhuman", totiž koncentrují hudební materii alba a hned na začátku vytáhnou dílo až na kvalitativní vrchol.

Alternativními postupy střižená hudba v duchu moderního progresivního rocku/metalu zachycená na "Mankind In Vitro" je přesto hodna pozornosti. Technické mistrovství i schopnost komplexní výstavby jednotlivých skladeb a umění naplnit je spoustou variabilních nápadů skýtají dostatek prostoru k objevování a hlubším ponorům. The Split si čas věnovaný poslechu jejich aktuálního alba rozhodně zaslouží.