Kdyby CD "Cestující v noci" bylo datováno rokem 1997, způsobilo by v kruzích skalních jablkoňologů zřejmě zděšení z faktu, že jejich kultovní alternativní kapela opouští vody silně nestandardních skladeb a přiklání se až příliš k normálnímu písňovému formátu. Před šesti lety však Jablkoň vydala desku s všeříkajícím názvem "Písničky" a svou vlastní škatulku tak notně rozšířila o skladby klasičtějšího střihu, který však nic neubral na výlučnosti, jíž si kapela ve srovnání "se zbytkem světa" zachovává. Její v pořadí deváté (resp. desáté) album na výše uvedeném nic nemění.

Šestnáct skladeb na "Cestujícím v noci" je dalším důkazem schopnosti lidí kolem Jablkoně (přičemž dominantními autory nadále zůstávají Michal Němec a Zuzana Wirthová) napsat výjimečné melodie, od těch komplikovaných, které uspokojí obdivovatele dřívější tvorby, až po takřka primitivní popěvky, které však nikdy nesklouznou k laciné podbízivosti a vlezlosti. Když už se tak stane, jde výhradně o zamýšlenou nadsázku či parodii (zde je asi nejsilněji patrná návaznost na již zmíněné "Písničky" a snad ještě více o dva roky mladší "Bláznivou"). Pro skupinu typické jsou i texty pohybující se mezi polohou silně veselou a nekonfliktní až po ty pochmurné a bilancující. Samostatnou kapitolou je pak po všech stránkách šílená závěrečná píseň "Kdopak nám zazpívá", v níž se hostující Zuzana Homolová (celkově svým průzračným hlasem obohatila tři skladby) propůjčila k tomu, o čem asi sama ani netušila, že by vůbec bylo možné.

Deska celá drží mimořádně pohromadě, a přestože obsahuje celou řadu potenciálních hitů, až na výše zmíněnou zavírací píseň žádná v dobrém slova smyslu nevybočuje a nerozmělňuje tak celistvý charakter alba. Od prvních tónů jasně danou atmosféru dokreslují četní hosté, z nichž nejlépe do koncepce desky zapadá pouličně působící Radůza (vrcholy alba "Poledne půlnoc"a "Čas ptačích rází"). Iva Bittová se ve dvou písních odvážila do oblasti, kde ji dosud příliš (či vůbec) neznáme a rozhodně obstála se ctí. Plejádu ženských hlasů pak rozšiřuje Barbora Hrzánová ve vtipné skladbě "Bleděmodrý červen" se zajímavě využitým gainsburgovským motivem.

Na tradičně vysoké úrovni jsou aranže všech skladeb, na nichž je znát cit pro detail a až filigránsky jemná práce s každým tónem, která má však vždy na zřeteli celkové vyznění písně. Zvuk je pro Jablkoň tak charakteristickou záležitostí (stejně jako mnohobarevný hlas ústřední persony souboru M. Němce), že uvedený fakt sám o sobě již nikoho nepřekvapí; na místě je tak spíše otázka, kdy kapela "ujede" a z její dílny vzejde dílo přeprodukované a celkově slabší či průměrné. "Cestující v noci" takovým albem rozhodně není a čekání na propadák se tak protahuje na další léta. Jediným bodem, který tak recenzované desce ubírá na kvalitě, je fakt, že téměř současně vychází v reedici opus magnum kapely "Devátá vlna", které jako taková je těžko k překonání.