Zahráli si na Impact Festivalu 2012, Colours Of Ostrava 2016, berlínské Lollapalooze 2017, Rock For People 2018 nebo Grape festivalu 2022. Až nyní se ale konečně poprvé podívali do Prahy. Dovezli je profíci z Fource Entertainment, kteří indierocková jména vozí do Česka rádi. A je to tak dobře. Navzdory tomu všemu ale nejde tvrdit, že by se na zmiňovaných festivalech jednalo o to nejlepší, co tam v daný rok bylo k vidění.

Takto - The Vaccines jsou dobrá kapela. Proslavili se mimo jiné tím, že začali dělat krátké písničky ještě dřív, než to bylo cool. A také to nejdůležitější řekli naneštěstí už na svém debutu z roku 2011, který dodnes zůstává jejich nejvyváženější a nejhitovější kolekcí. Není to ale skupina, z níž si sednete na zadek. Nelze od ní čekat, že by na libovolné z uvedených hudebních přehlídek jednou mohla být napsána na plakátě těmi největšími písmeny. To se prostě nestane. Kapela ze západní části Londýna byla a je velká v domovské Británii, ale mimo ni to bude mít vždycky těžší. Tím spíš, když indie rock už bohužel není tak trendy jako před deseti, dvaceti lety.

Kvarteto, které naživo doprovází ještě najatý klávesák a kytarista Matt Hill, prostě vždycky dobře poslouží, když přijde pocit, že máte svou denní dávku indie rocku na nule. Nejsou to géniové a stadionoví velikáni jako Kensington, The 1975, Tame Impala či The National. Spíše podobně jako třeba Sundara Karma, Swim Deep, The Kooks, We Are Scientists nebo The Wombats potěší, ale nestrhnou. A za týden už ani nevíte, že jste na jejich koncertě byli.

Jejich pražský koncert tohle všechno jen znovu potvrdil. Vyprodané Roxy je pro kapelu jejich velikosti vynikající vizitka, přesto se ale nedá říct, že by to pětici muzikantů nějak rozparádilo. Většinu večera se všichni drželi na svých pomyslných červených tečkách na zemi a do žádných divočin se nepouštěli. Což je trochu škoda, ublížilo to například jinak výbornému singlu "Wetsuit", který by si důraznější a údernější provedení zasloužil, v podání frontmana Justina Hayward-Younga zněl ale až nečekaně vláčně.

Na druhou stranu, jen co si v následující písni "I Can’t Quit" dal kolem krku svůj kouzelný nástroj, jímž počet kytar na pódiu dostal na číslovku čtyři, bylo vidět, že se u tohoto singlu z roku 2018 trochu rozparádil. To byla ale jen kapka v moři, jinak formace skutečně působila poměrně staticky a prostě jen hrála všechny ty své hity, které v naprosté většině fungují zejména díky talentu těchto muzikantů napsat zpěvný a chytlavý refrén. Ve slokách už ale The Vaccines málokdy překvapí.

Takřka bez řečí směrem k divákům šlo vystoupení píseň za písní ke svému konci, přičemž highlightem se stala skladba "Headphones Baby", kdy se zpěvákovi podařilo publikum roztleskat, stejně tak se mu to povedlo i v třípoložkovém přídavku. Sotva týden stará studiovka "Pick-Up Full Of Pink Carnations" a kousky z ní se ale v setlistu docela ztratily. Ono se moc není čemu divit, vždyť ta věčná inspirace garážovým rockem z dob Ramones se u nich dlouhodobě nemění, a tak skupina už pošesté svou deskou sice potěšila, ale nepřekvapila. Chtělo by to čerstvý vítr. Experimentovat. Prostě udělat něco, co by s kapelou trochu zatřáslo, neboť ani odchod dlouholetého kytaristy na sólovou dráhu evidentně nestačil. Pak by se i ta neutrální sedmdesátka na Metacriticu mohla trochu zakymácet na jednu či druhou stranu. A dojmy z koncertů jakbysmet.

Tak či tak, Vakcíny mají v Praze splněno. Teď by bylo příhodné dovést k nám třeba i jejich kolegy z Irska, vynikající partu s příhodným názvem The Coronas.