Anna Julie Slováčková měla k muzice a zpěvu blízko už odmala. Od jejího debutu "Aura" uplynulo dva a půl roku. V půlce září vydala druhou řadovku, "Osudovou". Názvy se točí kolem podobné tematiky - síly, která z autorky vyzařuje. Anička je sluníčko, optimistka se široce otevřeným srdcem. Je to cítit i z její tvorby. Pracuje s hlasem i se žánry s lehkostí sobě vlastní, s pokorou k muzice a češtině jako takové. Oporou jsou jí muzikanti v kapele.

Cover desky, na kterém leží interpretka v krkolomnější pozici, nafotila Kristýna Mrzenová, o celý vizuál a grafiku včetně rozfázovaných částí Měsíce se postarala Mona Lerch.

Za mě osudová třináctka skladeb. Zatímco na prvotině vypomáhala zpěvačce s písněmi Patricie Fuxová z Vesny, nyní je pod nimi podepsaná jak samotná Slováčková, tak kolegové a kolegyně z její skupiny. Producentem nahrávky je opět Igor Ochepovsky, mix byl v kompetenci Filipa Vlčka.

Součástí je i duet s Danielem Holým z Trochy Klidu. Ten podle mě není tolik výrazný jako ostatní songy. Ty mi přijdou všechny vyrovnané, silné. Obzvláště magický je "V kruzích", který je doplněn až o operní zpěv a odrecitovaný text. V tomto momentu začíná rocková smršť, v níž hraje prim elektrická kytara a kterou pokreslují smyčce.

Ztotožňuji se s tím, co jsem psala již u "Aury". Platí to i zde a jen mě to utvrdilo v mém názoru. Anička je podle mého názoru nedoceněný, přehlížený talent, ač nemá kdovíjak výrazný hlas, který by vynikal speciální charakteristikou. Je muzikálový, vyzpívaný, bez zbytečných manýr. Přijde mi, že interpretka nyní s vokálem více experimentuje, je si jistější sama sebou.

"Osudová" je přehlídkou kvalitního příjemného folk popu. Hravého, svěžího, odprezentovaného s lehkostí. Vidím posun od debutu, dvojka je vyspělejší. Je z ní cítit, jaký je autorka dříč. Není to přehnaně zženštilé, vztahové. Každý si do skládanky může vložit svůj příběh, který souzní s daným songem. Mám ráda, když základem je jednoduchost, melodie, silný text, který není schován za vysamplovanými linkami.

Když se podíváme na písně, tak "Spoušť", v níž se zpívá: "Běžím černým lesem, samotné vědomí mačká spoušť…" je díky spirituálnímu nápěvu trochu šamanský otvírák/spouštěč desky. "Vím, toužíš žít…," pokračuje text. Anička to ví taky. I to, že "Nejsem to já", o kom píšou novinové plátky. Pop-punková záležitost o strhnutí nálepky, kterou vám někdo dá ve článcích o vás, z bulváru a fake news, co kolují po médiích. Přitom skutečnost je jiná.

"Dálky" odkazují na to, že si máme vážit toho, co máme, a nemáme se zbytečně hnát za něčím. Zkrátka všude dobře, doma nejlíp. K obohacení nám stačí opravdu málo. "Je to na nás" - jaká bude budoucnost, je v našich rukou. Titulní "Osudová" je silná věc, ve které dcera Dády Patrasové a Felixe Slováčka zpívá o nevyzpytatelnosti osudu, o jeho hře na štěstí. Popisuje, že ráda s osudem tančí, i když není vše dle plánu. "Horizont" - na mě moc rozjuchaná a nevím, co si o ní mám myslet, asi, že je o naději a nových začátcích.

"V kruzích" otevírá druhou polovinu alba. Jak už jsem se zmínila, kombinace operního zpěvu a mluveného slova se přetaví v rockový náboj. Vzpomenu si na křest alba, kde ji Anna odzpívala zavěšená v kruhu, při akrobacii, klidně s hlavou dolů. O koloběhu života (mládí - stáří), svém těle, milování, odpouštění si. "Stop" patří některým vztahům, kdy je nutné si včas vymezit hranice, začít umět říkat ne. "Diskohrátky" by se spíš měly jmenovat "Láskohrátky". Láska není limitovaná, nedá se jí poručit. Bláznivý song, nechám vše nějak plynout. Vadí mně tam modifikovaný hlas.

"Mléčná dráha" - na ukulele ve stylu zpívánek od Voxela s nádechem Mumford and Sons, odlehčená metafora hvězdné oblohy. Komorně zpívaný "Pokoj" je místem, kde máme zážitky, vzpomínky, které si v případě potřeby vezmeme a načerpáme z nich energii, sílu. Zde vyniká zvuk trumpety. "Loučení" je typickou klavírní smutnohrou o samotě, kterou říká pápá za vztahy. "Prší a leje jako z konve" vznikla, když sjížděli vodu. A z toho, že panovalo nevlídné počasí, udělali přednost. Písnička má country nádech s příměsí folkoru, hospodský podkres. Je to šrumec s jednoduchým nápěvem, který se dokola opakuje. Končí se veselou notou.

"Jsou i chvíle, kdy mám chuť to vzdát, i o všech cestách, na který se můžu dát," zpívá Anna Julie Slováčková v titulním kusu. Zatím kráčí po dobré cestě, v tvorbě neškobrtla a přeju jí, aby tomu tak bylo i nadále. Aby si její skladby prozpěvovalo více turistů, výletníků na obyčejné, radostné stezce životem.