Už před dekádou založená kapela Slza vždycky uměla napsat chytlavou písničku. Velká popularita jí však k uměleckému uspokojení nestačila a podobný vznik debutu a "Holomrazu" přestal dvojici naplňovat. Vznikla tak deska "3", na které pánové spolupracovali se zahraničními producenty. S texty Xindl X už jen pomáhal, místo aby je měl na základě tématu kompletně pod palcem. Na trojce skupina začala dospívat, s "Monodramatem" dospěla úplně.

Na rovinu - Slza už není tak oblíbená, jako když zaplnila pražské Forum Karlín. I proto je ale sympatické, že se zuby nehty nesnaží lpět na tom, co na fanoušky fungovalo kdysi, nebo na tom, co zrovna frčí. Jistě, hned titulní otvírák nabídne rapový part od Refewa, ten ale výsledek obohatil, protože si připravil smysluplné sloky. Navíc se mu to povedlo na první pokus, jak si můžete přečíst v našem rozhovoru.

Hudebníci se nebáli experimentovat, díky čemuž vznikla temná electro pecka jménem "Padám", ve které se Petr Lexa vyzpívává z nepříjemných, úzkostných stavů. Potemnělou atmosféru nabídne také zprvu nenápadný singl "Magnety". Jednoduché kytarové brnkání se mísí s rafinovaným, tepajícím beatem, což po několika posleších vykrystalizuje v nejsilnější moment kolekce. Kdo by před lety tušil, že Slza dokáže nabídnout tak výrazné a nezvyklé skladby?

Neznamená to však, že napsat hitovku na první dobrou už nezvládne. Songy "Tak mi promiň" a "Není to tak zlý" se sice nepyšní zrovna intelektuálními rýmy, chytlavými tóny ale určitě ano. A i když u nich posluchač ihned rozklíčuje, že to byl jejich účel, nevadí to, protože zkrátka fungují a na ploše alba jde stále spíše o výjimky. Snad jen škoda Petrova mišíkovského zpěvu v první zmíněné.

Na duety si skupina hosty vybrala dobře - každý z nich dokázal píseň nějakým způsobem posunout dál. Třeba "Červánky" díky Monice Bagárové získaly sladce romantický nádech.

Kromě vokálních spoluprací můžeme na desce najít ještě jednu změnu, ta však není zřejmá na první poslech. Jde o texty, které se nově obešly skoro kompletně bez archaismů. Díky tomu jsou přímočařejší, srozumitelnější, ale také zpěvnější.

Jednoduše řečeno - Slza nahrála opravdu povedené album. Stejně jako jeho cover je "Monodrama" barvité a pestré. Příznivci popu mohou v klidu dát předsudky stranou a zaposlouchat se do chytlavých melodií. Dvojice hudebníků totiž "Katarzí" konečně prošla naplno.