Předchozí album "Zrnka" jste natočil před osmi lety. Co bylo hlavním impulsem pro tvorbu novinky "Maluju na nebe"? Byl to plný šuplík písniček?

Album "Maluju na nebe" začalo vznikat vlastně nenápadně už v koncem roku 2019 a začátkem roku 2020. V té době si moje tchyně pořídila staronové auto, kde bylo CD kapely Škwor. Sice jsem se s Petrem již znal, ale ne tak blízce. Nevěděl jsem pořádně, jaká tvorba kapely Škwor je, i když jsem znal pár písní, jako je například "Síla starejch vín". Pustil jsem si to a narazil na písničku s názvem "Hlídej ten ráj". Zaujal mě text, a tak jsem si sedl k počítači a z legrace jsem udělal takový demo pro Petra, jak jsem to cítil já jakožto Nedvěd, a poslal jsem mu to.

Co se dělo pak?

Petrovi se to kupodivu líbilo, a tak jsem ho poprosil, jestli nemá nějakou písničku, kterou nehrajou, takzvanou šuplíkovku. Petr mi poslal song "Děda". Poté jsem ho požádal pouze o text a já k tomu udělal muziku. Tím začala naše spolupráce, aniž bychom tušili, že z toho jednou vznikne CD.

Máte rád kapelu Škwor?

Nejsem člověk, který by škatulkoval muziku, pro mě je muzika muzikou. Kapela Škwor je dle mého názoru opravdu dobrá. Samozřejmě na mě jsou některé písničky trošku tvrdší, ale rád si je poslechnu. Byl jsem dokonce i na koncertě a nemám s tím problém.

Petr Hrdlička v rozhovoru s Pavlem Kučerou říkal, že poslouchá Country rádio, ale jeho texty pro domovskou skupinu jsou depresivní, agresivní, drsné. Jak jste přišel na to, že právě on by vám mohl otextovat novou desku?

Je to úplně jednoduché. Já si nemyslím že by Škwor měl jenom agresivní, depresivní texty. Je to pochopitelně jiný žánr, ale když jsem se zaposlouchal do těch Petrových veršů, zalíbily se mi. Myslím, že Petr je člověk jako já, neškatulkuje muziku. V podstatě nás to oba baví a naplňuje. Petrovy texty jsou procítěné, poetické, prostě mají duši a mě to zaujalo.

O svém přátelství zpíváte v duetu "Muzika je jedinečná", ale jak proběhlo vaše první setkání?

Seznámil nás společný kamarád, který chodí i na naše koncerty. Na jeden v Praze, kde jsme hráli ještě s tátou, přivedl Petra. Potom jsme se viděli ještě několikrát. Když jsme si jeli zahrát právě ke kamarádovi na chatu, Petr přišel posedět, prohodili jsme pár slov a pak jsme se začali vídat častěji. Začali jsme spolupracovat, zjistili jsme, že máme oba dva hodně společného, nejen muziku, ale i koníčky a zájmy. Tak jsme se začali stýkat ještě víc, moje manželka a Petrova partnerka si také porozuměly, což je super, takže dnes jezdíme na společné dovolené a navzájem se navštěvujeme.

Další duet - zmiňovaný cover od Škworu "Hlídej ten ráj" - jste natočil se zpěvačkou Karolínou Otevřelovou Stasiakovou, která se věnuje především jazzu a swingu. Jak došlo k této spolupráci?

Minulý rok jsem chtěl udělat vzpomínkový koncert k výročí odchodu mého táty v divadle Kalich. Chtěl jsem, aby ten večer byl opravdu jiný než všechny ostatní, výjimečný, takže jsem začal přemýšlet i nad zpěvačkou. Jiří Škorpík mi doporučil právě Karolínu. Řekl, že zpívá hezky a má i krásnou barvu hlasu. Pustil mi ukázku a já jsem věděl, že to je ta správná osoba. Karolínu jsem tedy oslovil. Když jsem pracoval na novém CD a na písničce "Hlídej ten ráj" od Škworů, slyšel jsem ji jako duet se ženou. Po výborné zkušenosti s Karolínou jsem neváhal ji znovu oslovit a ona souhlasila.

Na albu je skladba "Zlatá rybka", cover Dana Sealse, který před lety s českým textem Dušana Vančury nazpíval už váš táta na album "Druhé podání". Proč jste si vybral zrovna tuhle skladbu, když otec jich natočil jako sólový zpěvák spoustu?

Táta tuhle písničku miloval a my jsme ji chtěli začít hrát. Už jsme ji začali i zkoušet, ale on už to bohužel nestihl. Mám to tedy spojené i s naší spoluprací a na jeho počest jsme ji začali hrát. Právě z tohoto důvodu jsem ji zařadil jako vzpomínkovou písničku na tátu.

Song "Maluju na nebe" jste složil po smrti otce, je plný smutku, ale zároveň i krásy. Jak člověk tvoří takovouhle píseň, když prožívá zármutek, a přesto si musí dávat pozor, aby výsledek byl pro fanoušky ještě stravitelný?

Na "Maluju na nebe" se podílelo víc lidí. Já jsem Petru Hrdličkovi popsal své pocity, že bych byl rád, aby k ročnímu výročí tátova úmrtí vznikla skladba, která by mu byla věnovaná tam nahoru. Svěřil jsem se mu, jak moc mi táta chybí, že zůstal v srdcích nejen našich, jakožto rodiny, ale i lidí, kteří ho měli rádi. Když Petr poslal text, přečetl jsem ho až teprve napotřetí. Pak jsem stál před zrodem melodie. Seděl jsem doma, zkoušel jsem různé varianty, a pořád jsem byl nespokojen. Protože jsem cítil hodně velkou zodpovědnost, poprosil jsem o pomoc Jiřího Škorpíka. Ten mi poslal melodii a já jsem ji pak jen trošičku ve slokách upravil.

Duet s tátou Františkem "Můj osud" byla poslední píseň, co jste spolu natočili?

Ano, tato písnička vznikla v době, kdy byl covid. Táta sám touto nemocí prošel, a když už byl zdráv, a ještě jsme měli stále zákaz činnosti, protože to vláda nedovolovala, byl nervózní. Posedával doma a mně se dostal do ruky text, po jehož přečtení jsem zjistil, že je nádherným duetem otce a syna. Udělal jsem k tomu melodii a řekl jsem: "Tati, pojď, přijdeme na jiný myšlenky, jdeme spolu nazpívat duet do studia." Jsem moc rád, že jsem to udělal a že tento duet vznikl.

Jak je to možné, že jste třicet let na scéně a "Maluju na nebe" je teprve třetí sólová řadovka?

Je to z toho důvodu, že jsem působil v kapele, která se jmenovala Příbuzní. Vznikla v roce 93, založil ji můj bratranec Honza Nedvěd ml. Potom jsme chvíli hráli se strejdou Honzou a chvíli s tátou, chvíli s oběma a pokaždé jsem natáčel CD s daným seskupením. Když táta zemřel, řekl jsem si, že to chci zkusit sám za sebe, vyjít ze stínu těchto dvou gigantů - strejdy Honzy a táty - a natočit CD s vlastní tvorbou.

Vy jste začínal v seskupení Dinosauři. Název byl narážkou na slavnou rodinnou sestavu Brontosauři?

Dinosauři, to byly takový první naše pokusy o vystupování před veřejností. Působil jsem tam společně s bratrem Františkem a ještě s námi hrál kamarád Petr. Byly to opravdu úplné začátky. Samozřejmě že to má hodně společného s Brontosaury. Tenkrát jsme si nad názvem hlavu nelámali. Profesionální kariéra se ovšem začala rozjíždět až s kapelou Příbuzní. Ta vznikla taky čirou náhodou: v Lukách pod Medníkem nás oslovil Honza ml., abychom si přišli i s bráchou Františkem zahrát a zazpívat k němu do srubu. Tehdy vznikly úplné začátky Příbuzných a zároveň můj začátek profesionální kariéry muzikanta.

Já vás poprvé zaregistroval právě až v Příbuzných. Ti v současnosti také znovu ožívají. Sledujete jejich kroky?

Jistě že mě to zajímá, ale ne že bych je vyloženě vyhledával nebo sledoval. Tu a tam se ke mně něco dostane a vždycky se na to podívám.

Jakým způsobem budete prezentovat nové album? Pojedete s bandem na turné?

S kapelou jezdíme hrát celoročně, hrajeme všude tam, kam si nás pozvou. Určitě budu rád, když si čtenáři přijdou s námi zazpívat a pobavit se.