Jaké by bylo být kaňkou inkoustu, často nechtěnou součástí psaného projevu? To se snažila hudbou, textem i videem ztvárnit kapela MANU. "Kaňka" je nejen vadou na esteticky dokonalém papíře, v tomto případě se jedná o metaforu. Stejně tak se může cítit člověk ve společnosti, kam nezapadá. Píseň dodává naději. Vždyť i kaňka se někomu jeví jako chyba a druhý ji ocení.

"Potkávám spousty lidí z různých skupin a společností. Do některých z nich je pro mne velmi snadné zapadnout. Někdy mám však pocit, že jsem na úplně jiné vlně a je obtížné se cítit na daném místě příjemně. Myslím, že se to stává mnohým z nás. Je důležité vyhodnotit, zda je potřeba za každou cenu být tam, kde se necítíme dobře. Ať už je to v práci nebo jiném kolektivu. Občas je těžké vyrovnat se s odmítáním společnosti, jen je dobré vědět, že jinde nám může být líp. Hodně lidí na to zapomíná. Sama se to učím. I proto jsem napsala 'Kaňku', je mi velmi blízká a pro mě důležitá. Občas se prostě cítím jako ona," říká o skladbě její autorka a zpěvačka Anna Knauerová.

Skladba si také pohrává s dvojsmysly spojené s alkoholem, který je často součástí společenského života a ovlivňuje nejen chování, ale také sebevědomí, které se požíváním alkoholu často zásadně proměňuje. Alt-popová skladba neskrývá jistou melancholii i rockové prvky.

Píseň vznikala pod dohledem producenta a kytaristy Igora Ochepovskeho, který spolupracuje s Lenkou Dusilovou, Klárou Vytiskovou a mnoha dalšími. Videoklip ztvárnil režisér Radim Věžník (Slza, Mirai, Xindl X a mnoho dalších).

MANU je alternativně-popová kapela s osobitým stylem, jejíž tvorba se opírá o přímočaré melodické linky frontmanky Anny Knauerové. Pojícím prvkem však jsou poetické texty psané v češtině. Na scéně se pohybuje od roku 2016, je kombinací muzikantů z různých projektů (např. Zvíře jménem Podzim, Tcheichan). V březnu 2019 vydala kapela album "Dny, roky, vteřiny", na podzim minulého roku uveřejnila klip "Počkám", ve kterém upozornila na tematiku domácího násilí.