Jakkoliv hlavní hudební energie Krajiny Ró pramení z kooperace Němce a Frolíka, nejsou na to sami. Tomáš Frolík si s sebou přivedl kompletní sestavu svého power tria The Bladderstones, tedy basáka Johnnyho Judla a bubeníka Michaela Noska. A dámskou citlivost formaci, která by už z podstaty zasloužila označení superskupina, propůjčuje Anna Břenková. Společně debutovali před necelými třemi lety deskou "Hotel Blázen".

Ta byla eklektická, potkávala se tu čeština s angličtinou, rock s punkovou energií i folková poezie. Pokud se prvotině dalo vyčítat, že je to vlastně jen překabátěný Jablkoň, u "Mlhovin" jde tato asociace stranou. Jistě, poetika Michala Němce, který je i tady hlavním textařem, je nezaměnitelná, typická a těžko chtít, aby se měnila. Přesto skupina v mezidobí dozrála a dřívější nesourodosti jsou dávno pryč. "Mlhoviny" jsou sevřenou nahrávkou s tváří, která má jasně vysochané kontury.

Spojuje se zde folková citlivost s hudebně barevným vyjádřením, které nesou kupředu Frolíkovy kytary, tu báječně tvrdé, jinde se rozplývající spíše do atmosférických ploch, místy notně zprocesované hromadou efektů, jež ale slouží výrazu a nejsou jen manifestem samoúčelného hračičkářství. Pak je tu samozřejmě pokorná a přesná rytmika a pochopitelně dva vokály. Němec a Břenková, mimochodem strýc a neteř, se skvěle doplňují. Ať už stojí v dialogické pozici jako v úvodní "Den co den" či v (po)rozchodové "Je mi to úplně jedno", nebo si celou píseň vedou jako monolog jako v titulním songu či v "Zachmuřené".

Název "Mlhoviny" je výstižný jak pro onu nosnou píseň, tak pro album samotné. Vznáší se totiž v posmutněle zasněném světě, který realitu ohýbá a filtruje přes surreálnou optiku. Pak z toho vznikají často překrásné básnické obrazy, které jakoby poodhalovaly skryté vrstvy ve všední realitě. "V domě mé hlavy se scházejí hosté / nikdo je nezval, nikdo je nevítá / tabule noci je prázdná a umytá / čekám tu na tebe a můj neklid roste," zpívá se tu ve skladbě "Náměsíčná", jindy se zase Němec vtěluje do šachového koně a z originálního pohledu sledujeme partii této královské hry.

Jako by celá kolekce dávala formu divným myšlenkám, strachům, nadějím, snům a představám, které se nám honí hlavou. Někdy ale nejsou vítané. Ne nadarmo deska prakticky končí čtyřverším: "Těším se, až hosté z mé hlavy odejdou / neklidné myšlenky pomalu vyšumí / jsi jediné světlo, které mi rozumí / otvírám okno a odcházím za tebou." Pak už následuje jen zhruba čtyřminutová, téměř výhradně instrumentální koláž "Bojím", v níž se míchají elektronika, kytary. V tu chvíli jako by se ten svět v hlavě rozpadal před očima.

"Mlhoviny" výrazně pracují se slovem a obrazem, který v mysli posluchače vyvolávají. Hudba tyto obrazy dokresluje, přidává jim barvy, atmosféru. V zásadě je to vlastně písničkářská nahrávka - jen se introvertně noří do hlubin mysli. A tam se skrývá ledacos - a ledacos si i do těchto veršů může promítnout sám posluchač. Význam mnoha obrazů a metafor zůstává otevřený. O to zábavnější je tuhle barvitou krajinu poznávat.

Krajina Ró je na své druhé řadovce naprosto sebejistá. Nejistoty debutu jsou pryč, Michal Němec tady překračuje stín Jablkoně a spolupráce s Frolíkem nese ovoce výrazné chuti. Rok 2023 je na domácí scéně mimo mainstream bohatý na silné počiny. "Mlhoviny" rozhodně jsou jedním z nich.