Někdo možná bude namítat, že dnes už má dokument kdekdo... a teď ho musí mít i kutnohorská kapela Rybičky 48? Ale proč poutavě a vtipně nezmapovat její dvě dekády trvající kariéru, která má zatím ryze stoupající charakter.

Devadesátiminutový film "20 let rock'n'rollu, vy buzny" režíroval Randy Cøld. Nebylo to přitom v plánu, nápad vznikl na základě dobře kladených Randyho otázek v jednom společném rozhovoru. Za kamerou stál klasicky Ondřej Soukup, dvorní kameraman, který se skupinou natočil z celkové čtyřicítky klipů rovnou polovinu.

Název dokumentu v sobě zrcadlí dobu existence formace, jejich megahitu a v neposlední řadě nadhled a humor. Snímek vznikal rok a půl a dle slov režiséra "nič viac úprimnejšie a autentickejšie na celej scéne nenájdete". Má pravdu. Člověk se bude po celou dobu ze srdce smát. Tihle chlapi si na nic nehrají. V backstagei jsou takoví, jaké je všichni znají z pódia. Žádné manýry. Co na srdci, to na jazyku. Divák zkrátka dostane to, co si od zhlédnutí sliboval.

Ve filmu vystupují renomovaní publicisté Jarda Špulák a Petr Korál. Ohlížejí se za cestou Rybiček, jejich postavením na české scéně a definují, v čem spočívá jejich výjimečnost. Slovo dostanou i kamarádi muzikanti, kteří s touto svéráznou partou leccos prožili a nebojí se to sdělit. Žádné zpovídání rodin, partnerek či dávných spolupracovníků nebo členů crew. Můžeme zde vidět Thoma Frödeho, Filipa Vlčka, Josieho Vařeku, Jakuba Děkana, Marka Ztraceného, Miraie Navrátila a další. Prostor dostal i manažer Martin Cerveza Řehoř. Prostě samý testosteron, tedy až na Báru Zemanovou, která se skupinou nazpívala duet "Zamilovaný / Nešťastná".

Mezi rozhovory jsou vložené archivní záběry, dosud nezveřejněná videa, natočená autenticky v danou dobu, v daném stavu, žádná škrobenost. Je to opravdová výprava do zákulisí, kam se běžně divák nedostane. Přímočarý časosběr nabízí první koncerty, na které přišli tři lidi, i vyprodanou O2 arenu, prozrazuje, jak se natáčely klipy a podobně.

Ukazuje vše, a to doslova. Kapela žila vždy podle hesla "Sex, drogy, rock ’n’ roll" se vším všudy. Kubův zadek odteď všichni poznají na první pohled, v paměti zůstene i jeho alkoholové extempore, kdy se převaluje s kocovinou na hotelovém pokoji nebo trůní na záchodové míse. Netají se zkušenostmi s drogami a na kameru přiznává, že v jeden čas, co před ním neuteklo na strom, to o-… však vy víte co.

Nesmrtelné jsou jejich hlášky a humor. V jednu chvíli se Rybičky 48 prezentují jako ta nahá banda, která se nebojí hrát s nástroji schovanými za nástroji, jindy jdou v rouše Adamově nakoupit na benzínku. Film připomene i časy, kdy koketovali s popem a zažili trochu hlušší období.

Je vidět, že si pánové sedli nejen muzikantsky, ale i lidsky. Vyprávějí s lehkostí, přeskakují z tématu do tématu, ale nebojí se otevřít i třinácté komnaty, jako třeba kauzu ukončení spolupráce s Pekařem či Honzou Štrupem. Ten žil bouřlivým muzikantským, sebezničujícím životem, nemohl rozchodit vyhazov ze skupiny, skončil v blázinci a nakonec si vzal život. Nebýt jeho odchodu, kdo ví, jak by to s Rybičkami dopadlo. Kuba by se asi uchlastal a ufetoval...

Vzpomínají zde i na společné turné s Mandrage, během kterého se jejich role prohodily a plzeňská formace je přeskočila. Komentují příchod Brenyho. Rekapitulují alba i písně. A tak by se dalo pokračovat. Snímek zůstal víceméně otevřený, stejně jako i budoucnost téhle partičky… A nemá chybu.