Karin Dreijer je švédská písničkářka a Fever Ray je její (/jejich - v souvislosti se svou osobou v angličtině preferuje zájmeno they) sólový projekt. Umí být velice spontánní, ale i poměrně kontroverzní. A to je vidět i na přebalu její třetí řadovky "Radical Romantics", na kterém se proměnila v něco, co vypadá jako člen albínské Addamsovy rodiny.

Navzdory tomu, co se nás moderní kultura randění snaží naučit, smysluplné lidské spojení není pasivní akt. Alespoň toho názoru je tahle excentrická umělkyně, která se tomuto tématu rozhodla věnovat právě své aktuální dílo. Zkoumá zde pokrytectví v jádru moderních vztahů.

Album tak prochází dualitou tajnůstkářské povahy touhy a intimity a sleduje ohromující propojenost moderní společnosti. Díky sociálním sítím jsme všichni spolu v kontaktu více než kdykoli předtím. Přesto ale máme často pocit, že okamžiky opravdového spojení jsou mimo dosah.

Fever Ray se v minulosti nevyhýbali ani závažnějším tématům, jejich eponymní debut něžně popisoval bolest poporodní deprese a jeho následovník "Plunge" překvapil nestydatě sexuálními texty. Podobně je na tom i "Radical Romantics", jehož tematický základ zůstává stejně vážný a stejně upřímný jako předchozí studiovky. Snad jediným rozdílem je, že je hudebně o něco rozmanitější.

Kolekci otvírá skladba "What They Call Us", ve které se pozvolně vlní syntezátory, které skvěle doplňují Karininy rázné vokály. Následuje píseň "Shiver", která vzdáleně připomíná islandské trio Vök. Dokonce i hlasy obou zpěvaček znějí dost podobně. Že by se snad Fever Ray nechali inspirovat?

Po elektronicky bohatší "New Utensils" přichází "Kandy", na které Karin spolupracovali s bratrem Olafem. Věnují se zde hlubšímu tématu souznění s matkou přírodou a přijetí vnitřní touhy. Snad i díky tomu se tento song řadí k těm silnějším položkám na nahrávce.

Jakmile syntezátory doznějí, spustí "Even It Out". Ačkoliv hudebně působí sebejistě, je tak trochu záhadou, proč tady autorčin vokál tolik připomíná Yolandi Visser z projektu Die Antwoord. Příběhově je píseň sice docela silná. Tedy alespoň po té emotivní stránce - zpívá se tu totiž o šikaně. "Looking For A Ghost" a "Carbon Dioxide" jsou na tom hodně podobně: originální příběhy, ale jinak celkem nuda.

Album zakončuje sedmiminutová "Bottom Of The Ocean". A její zvuk přesně odpovídá jejímu názvu. Je tajuplný a klidný. Skoro jako byste se po tom všem ocitli na konci světa a jen pozorovali vlnící se hladinu oceánu a k tomu vám dělal doprovod Karinin vokál.

Jak si "Radical Romantics" ve finále vede? Popravdě až na pár silnějších skladeb, ať už po textové nebo hudební stránce, album jako celek vlastně nepřekvapí. Fever Ray sice stojí za názorem, že romantika je obohacující, ale není tak zábavná jako nával náhlého chtíče. Téma sexu se ale dnes v hudební branži objevuje tak často, že tahle deska nemá čím šokovat.