V našem shopu pořídíte na CD i vinylu reedice legendárních desek "Schizofrenie" a "Thrash The Trash" i knížku "20 let natvrdo / Fan Club".

Zmíněná čtyřicítka v životě kapely už něco znamená, zvláště pokud jde o metalovou partu, které se až na výjimky takového věku nedožívají. Přičteme-li k tomu, že se navíc jedná o hudebně aktivní tuzemskou legendu, je to o důvod navíc ke slavení a těšení se na výroční koncert.

Arakain se celý minulý rok věnoval vystupování se vzpomínkovým programem a letošní lednový koncert měl být vyvrcholením oslav zmíněného výročí. Dle toho vypadal i jeho připravovaný scénář. Dopředu je třeba říci, že na tuto metalovou formaci přišel plný dům, a byť to bylo jen v malém outůčku, je nutné si uvědomit, že v našich luzích a hájích není český metal tak úplně mainstreamovou záležitostí.

Večer zahajovaly dvě party mladé muzikantské krve - plzeňští Jacker´s, kteří byli stylově blízko hlavní kapele, a stále rostoucí multižánrová formace Černá, která sbírá ostruhy po našich podiích s výtečným frontmanem Ferim Cimlem. Rozhodně to ani u jedné z kapel nebyl čas promarněný čekáním na hlavní hvězdu, jak to občas bývá.

V plánovaných 20:15 hodin na pódium nastoupil Arakain a svůj set odpálil skladbou "Jsem trochu jako". Nutno podotknout, že muzikanti měli před sebou na naše poměry neuvěřitelný, téměř tříhodinový maraton, během něhož zaznělo dvaatřicet songů, které mapovaly celou dosavadní kariéru skupiny.

Hned zpočátku formace kolem kytaristy a zakládajícího člena Jiřího Urbana šlápla do pedálů. Připomněla totiž své thrashové období, a tak zazněly pecky ze dvou zásadních desek "Thrash The Trash" a "Schizofrenie". Poté se skladbou "Pach krve" přišlo období odklonu od agresivního stylu. Tenkrát s ní měla kapela namířeno do metalového mainstreamu.

Diváci si mohli vychutnat skladby i ze skvělého projektu se symfonickým orchestrem. Ten sice nebyl přítomen, zněl z playbacku, nicméně onu sílu to stále mělo. Po první třetině zpěváka Honzu Toužimského vystřídal rozšafný Petr Kolář, který před dvaceti lety nahradil u mikrofonu Aleše Brichtu. Vystřihl věci z "Metalmorphosis" a též duet s Toužimským "Strom života", který jej v roce 2005 střídal a paradoxně tenkrát hostoval v uvedené skladbě na albu "Warning!" Nutno říci, že Kolářovi to zpívalo skvěle. Místy došlo ke kolegiálnímu popichování jak s kytaristou Urbanem, tak i s Toužimským, který ho se smíchem navigoval, kdy že má začít zpívat.

Neodmyslitelný byl vzpomínkový set s Lucií Bílou a představení bývalých členů kapely. Bohužel Aleš Brichta, stejně jako Zdeněk Kub, svoji účast na večeru odmítl, což byla pro ostatní muzikanty a hlavně pro posluchače škoda.

Po vzoru zahraničních koncertů velkých kapel proběhl i unplugged set. V tomto případě jsem měl trochu pocit, že díky častému střídaní stylových období, interpretů, hostů či právě zařazení setu bez proudu celé akci čas od času padal řetěz. Kapela se však vždy dokázala vrátit do hry.

Celý večer zdobil zdařilý hutný zvuk a působivý světelný park. Pro milovníky ohňů a nezbytných konfet bylo všeho do sytosti. Písně byly doprovázeny obaly desek, na kterých se nacházejí, s čímž souvisely tu více, tu méně zdařilé videoprojekce.

Finální třetinu koncertu obstarala etapa převážně nahraná v aktuální sestavě, vyjma nově nastoupivšího basáka Marka Loučky. Skladby z posledních patnácti let byly proložené peckou "Brána iluzí" ozdobené kytarou zvukaře Ondry Martínka. Konec obstarala acceptovská "Princess" a "Proč". Samozřejmě se domů nemohlo jít bez symfonické "Zimní Královny" a nezbytné "Apage Satanas", u které se střídali všichni tři zpěváci, tj. Lucie Bílá, Petr Kolář i Jan Toužimský.

Potrženo, sečteno: byl to báječný večer. Ano, sem tam se objevily nějaké technické problémy, sem tam show ztrácela tempo, ale celkově se jednalo o nadprůměrný zážitek. Kapela šlapala jak dobře namazaný stroj a všichni zúčastnění podali výtečné výkony. Klobouk dolů před Jiřím Urbanem, který i přes nepřízeň personálních změn či hudebních směrů dokázal s grácií tu káru s názvem Arakain táhnout dál. Zbývá popřát jemu a celé partě kolem něj hodně sil do dalšího výročí.