Hudební cesta skupiny Heiden rozhodně není přímočará. Začínala v black metalu, posledně si vyzkoušela rádiím přívětivý pop rock, nyní s novým počinem "Andzjel" zase míří zpět do temně metalových hájemství. Vchází do nich ale poučena předchozí etapou a zvukově se znovu posouvá.
Pokud by někdo na základě poslechu alba
"Země beze mě", které
Heiden vydali před třemi lety, sáhl po novince "Andjzel", asi by byl dost překvapený. Možná dokonce v šoku. Příjemný, mírně alternativně pop-rockový zvuk totiž nahradily post-blacková atmosféra a syrovost. Předchozí studiovka totiž byla v diskografii kapely, jakkoliv zvukově tvárné a hledající (nikoliv ale sebe sama, tam si jsou muzikanti jistí spolehlivě), výjimkou. Novinka je vrací zpět do přece jen poněkud
vyježděnějších kolejí.
Deska "Andzjel" je nasycená atmosférou Bílých Karpat, místa, které až nepěkně zpopularizovala spisovatelka Kateřina Tučková a její "Žítkovské bohyně". Ne že by se snad Heiden chtěli svézt na beztak už poněkud opadající vlně zájmu o tenhle tajemný a zapadlý kraj. Spíše je přitáhla ona magie, která z těchto míst vyzařuje, a atmosféra, která je obklopuje.
Skladby tak nejsou záznamem konkrétních událostí, obrazem konkrétních lidí, ale spíše zachycením ducha prostředí, prožitků, nálad. A většinou jsou to snové scény, které hraničí s noční můrou. Často tu tak za okny duje vítr, kolem chalup se toulají zlí psi, voda je chladná a nad vším bdí temné štíty. Heiden mají dar vystihnout atmosféru jen pár slovy, evokativními výjevy, které tnou do živého (
"Za domem v lukách stlučený kříž / Rány se zhojí, běsů se nezbavíš"). Ve své básnické obraznosti jsou jejich texty krajně znepokojivé.
Podporuje je i hudební složka. Kolekci otevírá mocný blast beat a výrazné syntezátorová vrstva. přidává se křičený, ale velice dobře srozumitelný vokál, dravost však po čase ustoupí téměř šeptané pasáži v nářečí. "Andzjel" stojí na kontrastu jemně plynoucí atmosféry a divoké rozervanosti a hladce pluje mezi žánry. Je tu black i odraz zkušeností nabytých v předchozí, pop-rockové etapě. A do toho vplouvají prog-rockové riffy, elektronické plochy, lidové nápěvy, tajuplné zaříkávání či ozvěny
Master's Hammer.
"Andzjel" je nesmírně pevně sevřený celek, který sice není a priori koncepční nahrávkou, všechny drobné detaily ale skládají očividně promyšlený a dotažený výsledný tvar, v němž je klíčovou ingrediencí pohlcující atmosféra. Post-black může nabýt rozličných podob. Ta, kterou stvořili
Heiden, citlivě čerpá z genia loci místa, které má svou temnou historii a zároveň je plné magie. Vše se do alba otisklo - a naprosto skvěle.