Adam Pavlovčin není tak úplně nováček. Za sebou má kromě vítězství v SuperStar, kterému jsem věřil od prvních castingových kol, spolupráci s oděvními značkami, příležitostně moderuje a kdysi dávno jste jeho skvělou hudbu možná objevili ještě v jeho kapele Pace. Ta je sice už nefunkční, ale její členové se v podstatě transformovali do Adamova aktuálního projektu ADONXS (vyslovováno jako Adonis).

Dlouhodobě ale platí, že ten pravý prubířský kámen pro každého muzikanta je jeho vlastní koncert. Na počtu návštěvníků a ohlasech na jeho výkon se teprve má ukázat, jestli je daný umělec životaschopný, nebo mu budou patřit spíše dlouhé hodiny v nahrávacích studiích. Nebo hůř - na sociálních sítích.

Slovenský zpěvák a účastník Hlasu Česko Slovenska z roku 2012, jak je jeho dobrým zvykem, netroškařil. A když přijel pár měsíců po průpravě z O2 areny Leoše Mareše do Paláce Akropolis, byla to už šestá a poslední zastávka jeho prvního plnohodnotného turné a také místo, které vybral pro křest své debutové desky "Age Of Adonxs".

Ta je absolutně úžasná a pustit by si měli nejen příznivci The Weeknda a Woodkida, k nimž bývá Pavlovčinova tvorba nejčastěji přirovnávána, ale vlastně úplně všichni. To aby viděli, jaké zázraky se světovým zvukem v našich končinách vznikají a že producenti Oliver Fillner, Marek Rakovický a Tomáš Löbb se velmi rychle stanou lidmi, jejichž kalendář je plný dalších zakázek. A také je to, jen tak mimochodem, ten nejsilnější debut, jaký kdy v Česku nebo na Slovensku kterýkoliv soutěžící z této i podobných talentových show kdy nahrál. Fakt.

Ještě před Adamem ale vystoupila se svým čtyřpísničkovým setem Nikita Kingston. Zazpívala covery Billie Eilish, Jimiho Hendrixe (respektive Boba Dylana, který "All Along The Watchtower" napsal a nahrál jako první), Duffy a k tomu vlastní, docela milý song "Different Kind".

Hudba jí sice zněla z playbacku, protože ještě nemá kapelu, a to, že je na pódiu ještě trochu nervózní, bylo poznat i na tom, že se za celou dobu skoro nehnula z místa, ale to je vedlejší. Tady šlo o to ukázat širšímu publiku, že vůbec existuje. A že má navíc ještě k tomu i co nabídnout, protože její vokál byl velmi příjemný. To se povedlo. Tak hodně štěstí.

O malou chvíli později nastoupila na stage v natřískané Akropoli Maella. Její hlas nemá takovou sílu, že by vás zavrtal do židle, na druhou stranu ale ani neurazí. Michaela Charvátová, jak zní její pravé jméno, se ale i přes tento nedostatek snažila svou výraznou image, tancem a koneckonců i doprovodnou skupinou předvést, že v ní přece jen nějaká ta hvězdička dříme.

Sebevědomí jí tedy oproti její předchůdkyni nechybělo a na pódiu se pohybovala s výrazně větší jistotou, je ovšem potřeba zamakat na samotné hudbě, kterou se prezentuje. Písničky jí naživo docela splývaly a silné refrény nebo vlastně jakékoliv nápadité háčky, kvůli kterým byste ty skladby chtěli slyšet vícekrát, z toho prozatím žel nelezou.

A pak přišel on. Šestadvacetiletý zpěvák se zářivě rudou bundou, dlouhými kalhotami do zvonu, třpytkami na obličeji a černě namalovanými nehty okamžitě ukázal, že při přípravě aktuálního turné nikdo z jeho týmu nezahálel. Plnohodnotná kapela, vokalistky, o kterých ani nevíte, protože je zcela zastínil protagonistův hlas, a trio tanečníků, kteří společně s Adamem předváděli tak neuvěřitelně náročnou a vizuálně úchvatnou choreografii, že bylo okamžitě vidět, že tady se útočí na příčky nejvyšší.

Všechno bylo promakané. Od světelného parku, předvádějícího pomocí laserů bezmála světovou show, přes každý tón zpěvákova hlubokého basu až po každý krok, který na scéně udělal. Zdá se až neuvěřitelné, že toho všeho dosáhl pouhý rok poté, co v SuperStar zvítězil.

A stejně tak neuvěřitelné bylo i to, že něco tak ambiciózního znělo jen v Akropoli. Nechtějte po mně vědět, ve kterém pořadí zazněly jednotlivé skladby. Na rozdíl od mnoha jiných koncertů jsem si je nestíhal zapisovat, protože jsem byl jako v transu. V transu a s husí kůží na obou rukách z toho, jak mimořádný umělec světových kvalit přede mnou zpívá a tancuje. A ta husina vydržela po celý večer. Nepamatuju si, kdy naposledy se to stalo. Vážně. Tohle jeho hlas dokáže.

Z těch dvaapadesáti minut si nelze nevybavit nádherně roztančenou verzi "It’s A Sin" od Pet Shop Boys, kterou na aktuálním turné zpívají i Years & Years, od nichž to Adam patrně odkoukal. Někdy v půlce zazněla "Hold Back The River" a ohlasy na ni byly asi vůbec nejsilnější. Měl jsem to štěstí vidět jejího autora Jamese Baye naživo dvakrát, a i když je to skvělý vokalista, ADONXS ten song zazpíval lépe. Na úplném konci samozřejmě nemohl chybět ještě Rag'n'Bone Man.

Jenže ty covery byly vedlejší, tady byla hlavní hudba z debutové desky. Při "Cold Summer" se pětinásobný mistr Slovenska v taneční disciplíně IDO posadil za drobný klavír, uhranout ale uměl, i když mu za zády hrál početný band. Také k tomu i něco mezi písněmi povídal a určitě byl zase skromný a milý jako ostatně kdykoliv jindy, ale přes ten nekonečný a naprosto zasloužený jásot fanoušků ho vůbec nebylo slyšet.

Po famózním finále základního setu v čele se singlem "Game" na pódiu přišli první dva z výše zmíněných producentů a album pokřtili. A připomněli tak, pro koho by se mělo hlasovat nejen ve výročních hudebních anketách. Nehledě na to, že jeho účast na Eurovizi by měla být nejen snem, jak o něm mluví v rozhovoru pro musicserver, ale naprostou samozřejmostí. Od dob Mikolase Josefa se tady neobjevil nikdo, kdo by v této soutěži měl reálnou šanci uspět, a Pavlovčin by se mohl dostat hodně daleko.

Je ambiciózní, extravagantní, fantasticky zpívá, obklopuje se neuvěřitelně šikovnými lidmi, je náročný na sebe i na všechny kolem a vychází mu to. Jste-li velká firma, rozjeďte s ním byznys na Instagramu nebo jakkoliv jinak a zahrňte ho penězi. Dejme mu zkrátka veškeré podmínky pro to, aby měl možnost tvořit tak, jak chce, zazářit a aby mohl vybudovat tu dlouhodobou kariéru nejen v našich končinách. Jeho pražskému vystoupení není snad až na jeho délku co vytknout a je to jen další podtržení toho, že ADONXS má na to dokázat velké věci. Zrodila se hvězda. Nepropásněme to.