Elán na desce "Hodina slovenčiny" vyučoval, jak hrát kvalitní pop

29.12.2022 08:30 - Milan Menčík | foto: OPUS

I po desítkách let se dá s jistotou tvrdit, že "Hodina slovenčiny" patří k nejzásadnějším počinům historie domácí populární hudby. Propracované kompozice, skvělé hráčské výkony a mraky hitů můžou za to, že i dnes si tuhle placku spousta posluchačů Elánu pustí s velkým zájmem. Jak dopadla její reedice?
9/10

Elán - Hodina slovenčiny (reedice 2022)

Skladby: Hodina slovenčiny, Zaľúbil sa chlapec, Dva a dva, Pestrý život, Čo je, čo je, čo chceš? Poďme sa báť, Valiace sa kamene, Emdéžet, Stužková, Kráľovna bielych tenisiek, Kaskadér bez peňazí, Zvláštny smútok víťazov
Vydáno: 2.12.2022
Celkový čas: 45:27
Vydavatel: Warner Music
"Hodina slovenčiny" byla v kariéře Elánu naprosto zásadním albem. Prvním důvodem je zvuk nahrávky. Dříve takřka bigbítová kapela se zde proměnila prakticky v čistě popovou, nechala se pohltit módní vlnou syntezátorů, uhlazeného elektronického zvuku a šestihranných placek (čti bicích) Simmons, které si tehdejší bubeník Zdeno Baláž pořídil.

Dvanáct songů si autorsky mělo rozdělit na třetiny původně celé železné jádro skupiny, ale nestalo se tak úplně, neboť došlo k nečekané věci: Elán si prohodil jednu písničku s východoněmeckou kapelou Prinzip. Její "He, Girl" přezpíval pod názvem "Emdéžet" (s alternativním názvem "Ten deň") a jí naopak zapůjčil pecku "Nie sme zlí", kterou můžete slyšet pod názvem "Sag mir doch". "Emdéžet" se tak stala jedinou skladbou, kterou kdy Elán zařadil na své řadové album a která nebyla autorským dílem (otazníkem budiž snad jen "10 dkg tresky" od skupiny Taktici, která se objevila v roce 1997 na desce "Hodina pravdy").

V úvodu článku se sice píše o uhlazeném popovém zvuku, tohle je ovšem hardrocková výjimka potvrzující pravidlo nejen kytarovým riffem, ale i určitou temnotou a tajemnem, které se v náladě písně vznáší. Rychlostně ještě trochu vyčnívají Balážovy "Valiace sa kamene", ale speed metal, jak zmiňuje sleevenote, by se dal spíš hledat až v přiložené koncertní verzi z roku 1992. Do rocku je ještě laděná na koncertech velmi oblíbená tázací "Čo je? Čo je? Čo chceš?"

Celé album však začíná hodně nehitově titulním kusem, v jehož recitativu je slyšet hlas Borise Filana. Jenomže pak se rozjede pořadně z kopce a z tuctu songů jsou dvě třetiny jasnými peckami. Hned u druhé položky posluchači začne být jasné, proč tahle kolekce zasáhla ve své době mládež na diskotékách. "Zaľúbil sa chlapec" je první ze série bomb pro náctileté, ti už v tomto věku moc dobře vědí, kolik je "Dve a dve", aby mohli absolvovat svoji "Stužkovou".

Hodně výrazně však baví i "Pestrý život", který obsahuje citaci skladby "Nervózná família" (v originálu anglický hit "Shame And Scandal In Family"), a "Kaskadér bez peňazí", který volně navazuje na píseň z druhého alba "Nie sme zlí" "Aj keď bez peňazí". "Kráľovná bielych tenisiek" je jeden z nejžádanějších ploužáků bratislavské formace a je přesně takovým lovesongem, jaký nesmí chybět na žádné zásadní desce populární hudby.

Všech dvanáct textů napsal Boris Filan a obzvlášť se zaskvěl v závěrečné "Zvláštny smútok víťazov". Tu si zazpíval autor Vašo Patejdl a jako by se touhle skladbou s kapelou loučil. Na jedenáct let ji opravdu opustil a zbylí členové se museli chtě nechtě rozhodnout, co dál. S megasilnou deskou v zádech si pak dali na půl roku přestávku a věděli dobře, proč to dělají.

"Hodina slovenčiny" totiž neomrzí ani po xtém poslechu, ani po desítkách let. I pro samotnou skupinu znamená nesmírně mnoho, protože ještě jednu z doposud posledních koncertních šňůr nazvala "30 let alba Hodina slovenčiny" a právě tam dostal například Patejdl možnost poprvé si s ní zazpívat "Zvláštny smútok víťazov" naživo. Naštěstí fanoušci dlouho smutnit nemuseli, protože on sám nastartoval velmi úspěšnou sólovou dráhu deskou "Chlapčenský úsmev" a Elán se nadechl k dalšími svému opus magnum. Zatím však nepředbíhejme.

P. S.: Všechna alba, jež vycházejí v reedici na CD a LP, mají kromě nového zvukového remasteringu Ladislava Krajčoviče i další společné jmenovatele v obsáhlé ediční poznámce Juraje Čurného a Oskara Lehotského. Posluchač je tak přesně zasazen do dobových reálií, nechybí ani několik raritních fotek. Je však škoda, že tu naopak nejsou texty a deskám by slušely i bonusové songy. Snad najdou prostor na jiných nosičích někdy později.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY